Můj pane

27. října 2010 v 14:47 | Sandra |  Narnie
Fandom: Narnie
Forma: er
Žánr: yaoi, fantasy
Varování: slabé OOC, incest, yaoi
Pár: Petr Pevensie, Nejvyšší vládce Narnie atd./Edmund Pevensie, král Narnie atd.
Poznámka: obsah opravdu není vhodný pro nezletilý... ano, víme jak se toto pravidlo dodržuje (ano, z vlastní zkušenosti xD), nicméně, aby se neřeklo, 18+



"Jak si to vůbec představuješ? Jaks to vůbec mohl udělat?! Mohls při tom zemřít!"
"A kdybych to neudělal, zemřel bys ty!"
"Jo, ale jenom díky své blbosti. A navíc, pak bys mohl tu bitvu s přehledem vyhrát."
"U lví hřívy, Petře vzpamatuj se! Jsi Nejvyšší vládce, vzpomínáš?! Jak si myslíš, že by vypadalo království, kdybys zemřel?!"
"Pořád bys tu ještě byl ty a holky."
"Jo, jenomže scházel by nám čtvrtý a zároveň nejdůležitější vládce. Uvědom si to, Petře, tvůj život nemůžeme ztratit!"
"MŮJ ŽIVOT NENÍ DŮLEŽITĚJŠÍ NEŽ TEN TVŮJ!!!"
"NO TO TEDA JE!!!"
"Už zase se hádají," povzdechla si královna Lucie a odložila vyšívání.
"A opět o jednom a tom samém," povzdech její starší sestry byl ještě hlubší. Bylo jí už osmnáct let a společně se svými sourozenci vládla Narnii už celé čtyři roky. Petrovi, Nejvyššímu vládci, bylo dvacet, Edmundovi, s kterým se momentálně hádal, šestnáct a Lucince čtrnáct. V tom ale obě strnuly, neboť se k nim donesly ony osudná slova.
"Ale takhle to dál nejde. Z moci mě svěřené vás, Edmunde, králi Narnie, vévodo Pláně Lucerny a hrabě Západních mokřadů, degraduji ze všech vašich výše řečených funkcí," a pak bylo ticho. Ohromné, těžké ticho, které jako by prostoupilo celým hradem. Lucinka i Zuzana vyděšeně vzhlédly a mohly tak vidět dva rozzuřené mladíky, kteří stáli proti sobě a zpříma se dívali tomu druhému do očí.
"Petře…" zašeptala tiše a šokovaně Lucinka.
"Ale Petře, to přece nemůžeš!" Zuzana dokonce rozhořčeně vstala. Petr svůj planoucí pohled nyní upřel na ní.
"Udělám cokoliv, abych ho ochránil a zabránil mu v nebezpečným riskování života."
"Obyčejné Děkuju by stačilo," odfrkl si Edmund, nicméně se lehce poklonil. Vřel v něm vztek, ale ani za nic nehodlal ustoupit. "Co mi tedy nyní náleží, můj pane?" pečlivě volil svůj slovník. A to už se i Petr zarazil.
"Staniž se opatrovatelem Cair Paravelu. Zde budeš mít stejné pravomoce, jako my tři, ale za zdmi toto pravidlo neplatí. A když nebudem ani já ani holky přítomní, budeš za dění zde a za údržbu zodpovědný ty," rozhodl Petr. Už v tu chvíli litoval svého rozhodnutí, ale dokud to ochraňovalo jeho bratra, byl spokojený.

"Volal jste mě, pane?" vešel spojovacími dveřmi do Petrových komnat Edmund a poklonil se.
"Ano," Petr odložil svůj kalich vína a vstal ze své postele. Byl už večer, téměř noc, a pootevřenými okny byla vidět jen sametová temnota protržená září hvězd. Edmund neustále stál v lehký pokloně. Petr si těžce povzdychl. "Pojď dál a zavři za sebou," Edmund udělal, jak mu bylo řečeno, a nyní vzpřímeně stál před svým pánem. Na jeho držení těla bylo jasně vidět, že on je pán nikoliv kmán. "Nemusí to takhle být, Edo," zamumlal potom poněkud smířlivě Petr. Nechtěl se se svým bratrem hádat.
"Ne?" bylo jediné slovo, které mu bylo odpovědí. Edmund nehodlal svému bratrovi nic ulehčit. Petr si musel uvědomit, že je pro království nepostradatelný. A pro Edmunda dvakrát tak.
"Ne," Petr udělal ještě dva kroky, takže se ocitl úplně u něj. Ale Edmund neustoupil, přestože ho k tomu třes jeho rukou téměř nutil. "Stačil by mi slib, že už nikdy neskočíš do rány, která měla být má," jeho hlas byl najednou jen o málo hlasitější než šepot.
"Nemůžu slíbit to, o čem si nejsem stoprocentně jistý, že to splním," odpověděl stejně tiše Edmund a ačkoliv se snažil svůj hlas zpevnit, byl nezvykle rozechvělý.
"Pak mi tedy ani nebudeš moct slíbit, že přežiješ…," bylo to konstatování, nikoliv otázka. A Petr od svého bratra odstoupil a odvrátil hlavu.
"Ne," odpověděl Edmund, jehož hlas nabyl jistoty díky znovu získanému osobnímu prostoru.
"Pak tedy, zůstaneš pouhým opatrovatelem Cair Paravelu."
"A co když ty budeš zraněný? Nebo dokonce mrtvý?"
"Budeš mít dost času připravit hrad na útok. Budeš se tu moci obrnit a nezemřeš."
"Ale co mi to bude platný, když budeš mrtvý ty?!" veškerá Edmundova sebekontrola vyšuměla kamsi do ztracena. Jednou nohou vykročil ke svému bratrovi a divoce se na něj zamračil.
"Ty přežiješ," odsekl Petr nevlídně. Ne, nechtěl se s ním hádat. Ale jeho bratr mu nedal na vybranou.
"A co když bych raději zemřel místo tebe?!" vylítlo z Edmunda nekontrolovaně. A než se nadál, stál u zdi blokovaný svým starším a o něco málo vyšším bratrem.
"Co jsi to řekl?"
"Nic," vyprskl rychle a rukama se ho snažil odstrčit. Petr mu je však pevně sevřel v těch svých a přitiskl je na zeď za jeho hlavou. Edmund se najednou stal bezbranným a konečně mohl slyšet své srdce, které divoce tlouklo.
"Zopakuj to," Petr se k němu ještě víc přiblížil a hluboce se mu zadíval do čokoládových očí. Edmund dýchal zrychleně. Věděl, že při pohledu do průzračně čistých modrých očí lhát nedokáže. Nikdy to nedokázal.
"Raději bych zemřel místo tebe," zopakoval, tentokrát však bez sebemenší známky zloby nebo zuřivosti. Jeho hlas se opět stal rozechvělým. Ale Petr udělal něco, co by od něj v životě nečekal, v co ani nedoufal. Jenom si lehce odfrkl a hned na to divoce spojil jejich rty. Pravda, polibek nebyl ani zdaleka podobný těm, které od něj Edmund dostal ve svých představách. Přesto to však byl polibek. Dravý, živočišný a neuvěřitelně hříšný polibek. Edmund ho cítil až v konečkách svých prstů u nohou, které se mu nečekaně zkroutily. A když Petrovi rty nečekaně opustily ty jeho, on stejně nedokázal rozlepit své oči a zavřít svou pootevřenou pusu. Stále cítil Petra všude kolem sebe, stále mohl cítit jeho nezaměnitelnou, jedinečnou vůni a jeho ruce, jak stále ještě pevně drží ty jeho v šachu. A přitom to už nebylo třeba. Edmund by se nebránil.
"Copak, bratříčku? Došla nám slova?" ozvalo se těsně vedle Edova ucha a následně na to pohltily jeho ušní lalůček Petrova ústa. Edmund jen tiše zasténal. Petr se spokojeně usmál. Konečně, po těch letech, dostane to, co chce, po čem tolik touží a co ho pronásleduje každou nocí.
"Petře," vydechl tiše Edmund a lehce trhl svýma rukama na znamení toho, že chce osvobodit. Petr se lehce pousmál.
"Buď hodný, bratříčku. Když nebudeš poslouchat…" nechal větu vyznít do ztracena a něžně se zakousl do kůže na Edmundově krku. Brunet znovu slastně zasténal a nahnul hlavu na stranu tak, aby měl jeho starší bratr lepší přístup k té nejjemnější kůži, jakou mohl dosud cítit. Blonďák do této pokožky zabořil nos a zhluboka nasál omamnou, lehce nahořklou vůni, díky které před lety cítil tu bouři uvnitř sebe. Nohou lehce vjel mezi ty Edmundovi a koleno vklínil těsně pod jeho již nyní napnutý klín. Edmund zakňoural a pohnul se tak, že se rozkrokem o jeho koleno lehce otřel. Slastný sten, který hned po tom vydal, Petrovi rozostřil všechny smysly. "Nejsi nějaký nedočkavý?"
"Jsem," vydechl Edmund a znovu zopakoval pohyb svou pánví.
Petr vzrušeně vydechl, opustil prohlubeň v jeho krku a znovu divoce spojil jejich rty. Konečně pustil Edmundovi ruce, které se okamžitě obtočily kolem jeho krku a přitáhly si ho co nejvíc na hubené Edovo tělo. Jejich napjaté rozkroky se o sebe otřely a oni oba zasténali do úst toho druhého. Působilo to na ně tak neskutečně eroticky, že Petr okamžitě natiskl Edmunda víc na zeť a Edmund Petra zase víc na sebe. Ale tato poloha jim po pár chvílích absolutně nevyhovovala.
Petr přejel dlaněmi na Edmundovi boky. Něžně je promnul v rukou a spokojeně se usmál, když se Edmund prohnul jako luk. Lehce ho vyzdvihl a Eda překvapením zakvičel. Hned na to se ale vzpamatoval a pro lepší stabilitu obtočil nohy kolem bratrova pasu. Petr si ho jednou rukou i nadále přidržoval za boky, tou druhou však sklouzl na jeho zadek. Edmundem projelo zvláštní chvění, když se bratrova teplá dlaň ocitla právě na této části jeho těla. Bylo to vzrušující, hříšné a nepatřičné. A jemu se to přesto nebo možná právě proto neuvěřitelně líbilo.
Petr i s ním v náručí přešel ke své posteli, na kterou si sedl. Edmund se mu ocitl na klíně a on si uvědomil, že se mu to líbí. Že se mu líbí, jak jeho paty leží na posteli jenom těsně za jeho zadkem, jak se jeho ruce spojují za jeho krkem i jak je Edova sedací část těla usazená na jeho klíně. Líbí se mu vzájemně blízkost, po které tak dlouho toužil a která tu konečně je. Miloval, jak divoce se jeho bratr pustil do zkoumání jeho úst ve chvíli, kdy Petr sám na malý moment ztratil iniciativu. Na jeho malém bráškovi se mu líbilo úplně všechno, přesto, nebo možná právě proto, že už nebyl tak docela malý. Z dítěte se neuvěřitelnou rychlostí stal dospívající, ne-li přímo dospělý muž. A z jeho chování bylo jasně patrné, že už ví, co chce.
"Petře," řekl Edmund jemně, když se od něj odtáhl. Nelíbilo se mu, jak se jeho bratr najednou stáhl. Nelíbilo se mu to a bál se toho, co to znamená. "Děje se něco?" odpovědí mu byl jen Petrův úsměv a polibek, který mu věnoval. A přestože všechny Edmundovi pochyby nebyly konečně odváty, nedokázal s tím nic dělat. Kdykoliv mohl pocítit Petrovu blízkost, využil toho. Vždycky to tak bylo. Tedy, vždycky od doby jejich korunovace.
Natiskl se k němu tak silně, jak jen mohl, a Petrovi ruce klouzaly po jeho zádech a pokaždé ho lehce pohladily po zadečku. A jejich vzrušení narůstala. Při každém další pohlazení Edmund pociťoval větší a větší vlnu slasti. Sám se začal něžně probírat Petrovými blonďatými vlasy, což vyvolávalo u dotyčného náhlé přílivy dosud nepoznané a nové slasti.
"Edo," zasténal tlumeně do jeho rtů. Následně na to se od něj dotrhl a rychle mu přetáhl košilici přes hlavu. Edmund se na něj jenom usmál a následoval jeho příkladu. Okamžitě využil toho, že se před ním objevila nová holá kůže a lačně svými rty nasál pokožku na bratrově krku. Petr slastně zaklonil hlavu a hlasitě zasténal. Jeho bráška narazil na jeho velmi citlivé místo v prohlubni u krku a on nyní nebyl schopný ani pohnout svýma rukama, který měl pevně usazené na Edových zádech. Edmund se usmál do jeho kůže a lehce jí skousl a hned na to vsál. Petrovi ruce se přesunuly na jeho útlé boky a silně stiskly. Nebolelo to, naopak. Přivádělo mu to šílené pocity. Věděl, co tím chtěl Petr říct. Že je jeho a jenom jeho, že on ho nikam nevydá. A jemu se to líbilo.
Starší ze sourozenců už nemohl tyto přívaly rozkoše přijímat bez toho, aby něco dával zpátky. Během mrknutí oka si Edmunda přitiskl víc na sebe a hned na to už jeho bráška ležel pod ním a on ho zalehl. Snažil se odlehčit se na rukou, aby Edmund nemusel snášet celou jeho váhu. Brunet konečně opustil jeho krk, zanechal za sebou nafialovělou značku, a vzhlédl ke svému bratrovi. Petr se na něj jenom pousmál a věnoval mu toužebný, avšak krátký polibek. Poté začal putovat po bratrově odhaleném těle. Nejprve se zabýval jeho krkem.
Od tepny přejel až k uchu, který lehce olízl a poté zase zpátky. Pod svými polibky mohl sledovat, jak se Edmundův srdeční tep zrychluje. Po zanechání stejné značky, jako vytvořil Eda u něj, se vydal na průzkum do jižnějších krajů.
Nejdříve jenom lehce polaskal obě bradavky, které pod dotekem jeho jazyka téměř okamžitě ztvrdly. Petr se nad tímto vědomím pousmál. Jeho bratr očividně nebyl v této oblasti nijak zkušený, když se tak snadno vzrušil. Nebylo to překvapující. Konec konců, když byl korunován, bylo mu teprve dvanáct a od té doby se nenaskytla žádná možnost, jak by se mohl stát zkušeným. A přesto byl Petr potěšený tímto zjištěním. Bude Edmundův první. A o to, že i poslední, se sám postará.
"Petře!" vykřikl Edmund vzrušeně, když blonďák lehce zatáhl za jeho bradavku. Petr ji následně olízl a hned na to se vydal ještě dolů. Do vlasů se mu zapletly dvě ruce a něžně se jimi vískaly. Najednou se jeho touha kamsi vytratila a on zasypával bratrovo břicho něžnými polibky a laskáním. Nevěděl, proč to tak bylo, nikdy nebyl přehnaně něžný, pokaždé to byla spíš planoucí touha, která ho dovedla až k vrcholu. Ale teď cítil, teď věděl, že to bude jinak.
Prsty v jeho vlasech se do nich pevně zabořily a přitáhly si ho k naběhlým ústům pro polibek. Pro sladký, něhou naplněný polibek. Edmundovi se zamotala hlava nad tou jemnou péčí, kterou mu Petr věnoval. Už kdysi, v jejich světě, před tou strašnou válkou, viděl Petra s několika dívkami. A přestože si jich vždycky vážil, nevěnoval jim nijak zvláštní pozornost ani péči. Ale jemu, Edovi, se věnoval tak, že se mu z toho protáčely oči a kroutily prsty u nohou.
"Petře," vydechl tiše do jeho úst. Ještě před chvílí si nebyl jistý tím, co dělají. Ale teď už si jistý byl. Věděl, že Petr ho má plně ve své moci. A Petr zase věděl, že by svému malému bratříčkovi nedokázal ublížit. Prsty z jeho vlasů zmizely a Edmundovi rty ho přestaly věznit. Dával mu kompletní kontrolu nad svým tělem, celou svou důvěru. A Petr si to uvědomoval. "Jsem tvůj," potvrdil mu to Edmund tichým šeptem.
Vrátil se se svými rty tam, kde přestal. Jazykem lehce, škádlivě vjel do malé prohlubně v Edmundově břichu. Brunet hlasitě vydechl a Petr mohl s klidným svědomím přejet až na poslední kousek jeho holé kůže. Dál už byla tato hebká pokožka skryta pod látkou jeho kalhot. Ale tak to nemělo zůstat na dlouho. Polibky dál pečoval o tu sametovou pokožku, laskal jí a rozmazloval. Ale rukama hbitě rozepínal pásek a zip od jeho kalhot. Nebyl si jistý, jestli může, proto jenom opatrně zatáhl za látku. Ale když Edmund lehce nadzvedl boky, aby mu pomohl ve zbavování se této nechtěné překážky, spokojeně mu je rychle sundal. Jeho bratra nyní zahalovalo jen spodní prádlo.
Petr se spokojeně pousmál, opomenul tuto látku a rty se začal věnoval jemné a velmi citlivé pokožce vnitřních stehen. Edmundovo tělo se napjalo, prsty na nohou se zkroutily do až nepříjemné pozice, prsty na rukou pevně sevřely prostěradlo pod sebou a z jeho úst se vydral hlasitý sten. Byl si téměř jistý, že kdyby někdo procházel kolem jejich komnat, zajisté by to slyšel. Ale bylo mu to jedno. A Petrovi se zježily chloupky na zádech. Jeho uším to znělo jako ta nejlepší symfonie.
Jeho rty si opatrně vytvářely cestičku dolů k chodidlu. Občas jim pomohly i zuby a všetečný jazyk. Když se dostali až ke svému cíly, lehce Edu líbly na kotník a přešly k druhé noze. Tam cestu zopakovaly s pouhým jedním rozdílem, tentokrát putovaly od chodidla až na stehna. A když konečně dorazily k té otravné látce, Petr se jí jediným pohybem zbavil. Edmund před ním tedy ležel zcela odhalený. Proto se blonďák lehce odtáhl, aby si mohl svého mladšího brášku celého důkladně prohlédnout.
Edmund na svém těle necítil doteky Petrových úst, což ho poněkud zmátlo. Proto tedy otevřel oči, ale když viděl, jak detailně si ho blonďák prohlíží, hned je zase zavřel. Nepohodlně se pod jeho pohledem zavrtěl a krvavě zrudl.
"Petře," zamumlal lehce protestně, ale nic nezměnil na tom, že jeho klín byl opravdu vzrušený. Vlastně se mu líbila pozornost, kterou mu blonďák věnoval.
"Ano?" Petr se schválně k jeho klínu přiblížil jenom natolik, aby Edmund dobře cítil jeho dech. Mělo to požadovaný účinek. Brunetovo tělo se napjalo a mladší z chlapců tiše zakňučel.
"Petře, prosím," zakňučel velmi ztěžka. Dát slova dohromady mu činilo nemalé potíže. A Petr stále neměl jeho mučení dost.
"Ano, Edo? Copak chceš?" z jeho úst se ozval hluboký, hrdelní hlas a Edmundův penis před jeho očima lehce zacukal. Působilo to tak nehorázně sexy. Petrův hlas byl jakoby zakrytý jistou mlhou a lehce ochraptělý, jako by mu mluvení dělalo stejný problém jako Edmundovi. Když k tomuto připočtete jeho všetečné, horké ruce na jeho bocích a horký dech na vzrušeném penisu, byl zázrak, že z toho všeho Edmund nezešílel.
"Petře prosím! Už… už si mě… vem," poslední slovo bylo méně než zašeptané a Edmundovy tváře nebyly horké jen kvůli vzrušení. Ta slova byla na jeho jazyku tak zvláštní, tak nemravná, tak strašně vzrušující! Blonďák se konečně spokojeně usmál a svým jazykem lehce pohladil vrchol bratrova vzrušení. Edmund prohnul svá záda do oblouku a téměř se udělal už jenom v tu chvíli. Cítil se tak neuvěřitelně pokořeně, že ho dokázaly natolik vzrušit pouhé dotyky jeho bratra. Vždyť s Petrem jejich mazlení očividně nic nedělalo! A on si přitom myslel, že pokud mu bude nadále odpírán vrchol, zešílí. Blonďák to však viděl zcela jinak. Vnímal své snad až bolestné vzrušení, ale teď se jím nehodlal vyrušit. Vynaložil veškeré své úsilí, aby se mohl nejprve postarat o Edmunda. A byl připravený se stáhnout, když to na jeho bratříčka bude po jeho vrcholu moc. To si ale neuvědomoval, že i z mladšího Pevensie už je muž s tužbami a potřebami.
Jazykem opatrně a nejistě studoval strukturu špičky bratrova penisu. Nikdy nic takového nedělal a vlastně ani nevěděl, co má dělat. Ale podle Edmundových bouřlivých reakcí soudil, že se mu to líbí, proto nehodlal přestat. Lehce a nejistě pohltil celou špičku do úst a odměnou mu bylo Edovo zalapání po dechu. Nejistě, ale také poněkud zvědavě zkoumal bratrovu chuť. Nakonec si musel přiznat, že je opojná a že se jí rozhodně nechce vzdát. Opatrně vzal do pusy další část Edova vzrušení a opatrně ho objel jazykem. Pomalu ale jistě začal zjišťovat, co přesně se Edovy líbí, a že něžná práce zubů je také prospěšná. Pohltil Edmundův penis tak, jak jen mohl, a zbytek pevně a těsně sevřel rukou.
Když se brunet ocitl celý ve stísněném a vlhkém prostoru, téměř viděl hvězdičky před očima. Cítil své nehty, jak se mu přes prostěradlo zařezávají do dlaně, ale nevěnoval tomu nejmenší pozornost. Jediná věc, na kterou byl schopný myslet, byla bratrova ústa kolem jeho penisu.
Petr si opatrně hrál s tou úžasnou novou hračkou, která mu byla svěřena, a našel v tom novou zábavu. Bavilo ho, jak měl bratra ve své moci, i jak lehce se daly jeho steny ovlivnit. Vše bylo nyní v jeho režii. Ale byl neuvěřitelně překvapený, když sebou Edův penis v jeho puse zaškubal a pak ho obdaroval štědrou dávkou bílé, lehce nasládlé teplé tekutiny. Zaskočilo ho to a on se jí téměř udusil, ale jeho reakce byla dostatečně duchaplná, takže převážnou dávku bílého spermatu spolykal. Jenom něco málo mu zůstalo na bradě nebo v koutcích úst.
Petr se pousmál, vytáhl se zpátky nahoru a věnoval svému bratrovi polibek. Edmund byl poněkud zaskočený, když na svém jazyku pocítil neznámou, lehce nasládlou chuť, avšak Petrův jazyk ho laskal tak jemně, že si to nemohl neužívat. Blonďákovi jiné aktivity si všiml až ve chvíli, kdy ucítil ve svém konečníku neznámý, nepříjemný a pálivý tlak. Jeho tělo na to reagovalo automaticky, snažilo se neznámého vetřelce vypudit stisknutím svalů. Petr se od něj lehce odtáhl a poněkud nejistě se usmál. Eda si jenom skousl ret. Věděl, že tohle přijde, a když se to tak vezme, celkem se na to i těšil. Nemohl se dočkat toho, až okusí, jaké to je mít část bratra v sobě. Ale tento ač chvilkový nepříjemný zážitek ho značně znejistěl. Když si však všiml, jak si Petr vkládá dva prsty do úst a stále ho hypnotizuje pohledem, opět ho polilo horko a jeho penis lehce zaškubal. V tu chvíli si nedokázal představit nic víc erotického. Blonďák to vyčetl z jeho pohledu a usmál se na něj. Své prsty vrátil zpátky k bratrově otvoru a svými rty začal zase pečovat o ty Edmundovi. Oba už měli své růžové polštářky značně zčervenalé a zrudnuté chtíčem a vášní a Eda je měl i lehce rozkousané z toho, jak se dřív snažil nekřičet.
Petr znovu opatrně zasunul jeden prst do bratra. Edmund to dobře cítil, ale díky slinnému potahu kolem bratrova prstu to nepálilo a téměř nebolelo, jen to by velmi nezvyklý pocit. Snažil se co nejvíc uvolnit a Petrovi něžné polibky a starostlivé pečování o jeho jazyk mu v tom jen pomáhaly. Nakonec se uvolnil natolik, že Petr mohl prst zasunout jak nejvíc to šlo a začít s ním kroutit. A přestože se blonďákovo vzrušení dožadovalo a neuvěřitelně bolestivě pozornosti, hodlal si brášku pořádně připravit. Rozhodně nechtěl, aby tohle spolu provozovali naposledy, a už vůbec nestál o to, aby to Edu bolelo.
Svým prstem uvnitř Edova těla kroutil, různě jím ohýbal a snažil se jeho úzký otvor co nejvíc roztáhnout. A když už si myslel, že je na to Edmund dostatečně připravený, přidal i druhý prst. Tlak v Edově těle se ještě znásobil, takže si brunet přitiskl bratra mnohem víc zoufale a nyní se sám chopil iniciativy v láskyplném, přesto však zoufalém polibku. Petr pochopil vzkaz těchto činů a vážil si toho víc, než čehokoliv jiného kdykoliv dřív.
Když se jeho druhý prst dostal na úroveň toho prvního, opět jimi začal kroužit, roztahovat od sebe a všelijak jimi kroutit. Až se špičkou jednoho prstu otřel o jakousi měkkou tkáň.
"Petře!" výkřik Edmundova hlasu se nesl přes celou komnatu, když se odtrhl od bratrových toužebných úst, zaklonil hlavu a pevně sevřel víčka. Blonďák se usmál a schválně bříškem prstu přejel jen kousíček od té zvláštní tkáně v bratrově těle. Přineslo to požadovaný účinek. Edmund jen zakňučel a zavrtěl se tak, aby Petrovi prsty narazily do jeho prostaty. A když se tak stalo, slastně vyjekl. Blonďák se jenom usmál, jedním prstem i nadále hladil brunetovu prostatu a tím druhým ho roztahoval. A Edmundovi to přinášelo zcela nové pocity. Sténal a kroutil se na bratrových prstech a byl ochotný udělat všechno pro to, aby tento okamžik nikdy neskončil. A jeho touha byla připravená znovu vybuchnout. "Petře," zakňučel Edmund, když mu dva prsty už přestaly stačit. Přitáhl si ho
sobě a hluboce ho políbil. Cítil, jak se Petrovy
prsty okamžitě přestaly pohybovat. "Chci tě v sobě," zachraptěl mu do pusy. Blonďákovi z toho zvuku přejel mráz po zádech a jeho penis na to reagoval zaškubáním. Z naběhlých úst mu unikl chtivý sten, ten však pohltila ústa Edmundova. Své prsty z bruneta okamžitě vyndal a mladší chlapec se znenadání cítil zvláštně prázdně, neúplně. Petr se za Edmundovi pomoci zbavil zbývajícího oblečení a opětovně ho zalehl. Za celou tu dobu se od sebe ani na chviličku neodtrhli, ale jakmile leželi oba dva nazí tělo na tělo, Petr se od Edmunda odtáhl.
"Edo," bylo to úplně poprvé, co toto tiché zasténání slastí vypustil před někým jiným. Vždy si to nechával pro svou pravou ruku. Edmund ho odměnil šťastnýma jiskrami v očích, zářivým úsměvem a krouživým pohybem pánví. Petr slastně přivřel oči a kdyby byl kočka, určitě by spokojeně vrněl. "Edo já… musim…"
"Jo," odpověděl na nevyřčenou otázku a překulil se nad svého staršího bratra. Ten se v mžiku ocitl na lopatkách s brunetem na klíně, jenom kousíček od jeho vztyčeného penisu. Protestně zasténal a pevně chytil bratra za boky. Edmund se spokojeně usmál a pohnul boky v krouživém pohybu. Petr hlasitě zasténal a stiskl bratrovy boky silněji.
"Edo," tentokrát to byl on, kdo téměř kňučel. Edmund se šťastně usmál. Fakt, že nad svým bratrem má takovou moc, si okamžitě zamiloval. Posunul se ještě trochu dolů, takže cítil Petrovo horké vzrušení na svém těle, a nahnul se nad bratra tak, že mu věnoval další horký a vláčný polibek. V jeho průběhu se nadzvedl nad bratra tak, že nyní měl jeho penis přímo pod svým vstupem. Petr pevně přidržoval jeho boky a divoce plenil jeho ústa. Edmund se od něj odpojil, napřímil se a přidržel si jeho penis tak, aby na něj mohl dosednout. Když se nabodl na jeho špičku, ihned musel přestat a zaklonit hlavu, aby aspoň trochu vyrovnal to nepříjemné štípání a roztahování, které bylo mnohem mocnější než Petrovi prsty.
Petr se musel opravdu velmi dobře ovládat, aby ho okamžitě nestáhl na sebe. To vlhko a těsno, které obepínalo jeho špičku, bylo až moc dokonalé a on se nemohl dočkat, a v něm bude celý. Ale nemohl Edmundovi ublížit, prostě to nešlo. Tak si jenom kousal ret, až byl rozkousaný téměř až krvavě, pevně Edu za boky přidržoval a palcema ho hladil. Když si Edmund zvykl na nový pocit, ještě sjel kousíček dolů. V tu chvíli ozdobila Petrovy rty hustá rudá tekutina. Milimetr po milimetru jeho penis pohlcovalo a přijímalo Edmundovo tělo. Až v něm byl nakonec celý a brunet mu seděl na klíně. Měl však stále bolestně zavřené oči, takže se Petr neodvažoval nic udělat, i když toho v tu chvíli chtěl spoustu. Chtěl, aby na něj Edmund dosedával a vysedával přesně tak umě, jak to viděl snad milionkrát, když si vyjeli na vyjížďku na koních. Chtěl ho skulit pod sebe a přirážet do něj tak tvrdě a živočišně, jak jenom dokáže. Chtěl ho na kolenou, jak sténá, křičí slastí a prosí o víc. Chtěl tohle všechno a ještě mnohem víc, ale pro tuhle chvíli se spokojil s tím, že tu ležel a Edmund na něm seděl.
Edovi to bylo opravdu nepohodlné. Až moc citlivě v sobě Petra cítil a bylo mu až nepříjemné, jak moc ho roztahoval. Ale nehodlal v tom přestat. Byl si jistý, že dříve nebo později se mu to zalíbí. Lehce se zavrtěl a poposedl si. Moc dobře viděl, jak bratrovým tělem projela vlna slasti a když k jeho uším dolehl hlasitý slastný výkřik, po zádech mu přejel mráz. Proto se tak pohl znova. Tentokrát se sten ozval dvouhlasně, neboť Petrova tvrdost narazila do Edmundova citlivého místa. Mladší bratr neváhal a tento pohyb zopakoval.
Petr myslel, že zešílí. Jeho myšlenky se rozutekly a on dokázal vnímat jen svého dokonalého bratra, který na něj začal pravidelně dosedávat a zase vysedávat. Jeho obličej zkřivený slastí pro něj byl ten nejlepší obraz na světě. A když si Edmund našel stálé tempo a nezdálo se, že by potřeboval podpírat, jeho ruce zcela impulzivně opustily Edovy boky a vyhledaly jeho upocené dlaně. Stiskly je a Petrovo srdce dosáhlo své hranice, když se prudce rozbušilo po tom, co mu Edmund stisk opětoval a rychle se na něj usmál.
Edmundovo tempo bylo pomalé a vláčné, jejich milování nebylo postavené jen na touze. Byli spojeni svými těly v nejposvátnějším možném spojení, jejich ruce byly propletené a přesto jejich nejdůležitější spojení nešlo vidět. Jenom ten, kdo sledoval pohled jejich očí, když je zrovna neměli slastí zavřené, by to snad mohl vytušit. A jenom ten, kdo pochopí i nejnepochopitelnější, by se směl dozvědět, že jsou z jedné krve, že jsou to bratři.
Netrvalo to dlouho a Edmund již podruhé toho večera vyvrcholil a Petr ho následoval jenom pár chvil potom. A když mu brunet vysíleně padl do náruče, jenom ho něžně objal a zabořil si obličej do jeho vlasů. A takto beze slova usnuli.

Petra další den ráno probudil lehký šramot v jeho komnatách a nepřítomnost teplého těla na tom jeho. Nejdřív se jenom nespokojeně zavrtěl a až potom rozlepil své rozespalé modré oči.
"Edo?" zamumlal překvapeně, když uviděl svého bratra, jak pobíhá pouze v kalhotách po komnatách a snaží se najít svou košilici. "Co se děje?" cítil se poněkud zklamaně a smutně, že neměl tu možnost probudit se se svým bráškou v náručích.
"Musím jít dohlížet na přípravy snídaní," rychle a něžně se na něj usmál brunet. "Musím to teď dělat já," vysvětlil a tím Petrovi připomněl chybu, kterou udělal předchozí den. I když, bez této takzvané chyby by tu teď jeho Edmund nepobíhal polonahý. Všechno zlé je pro něco dobré.
"Pojď sem," mávl na něj a sedl si. Edmund k němu poslušně došel. "Klekni si," kývl na prázdné místo vedle postele. Brunet se nespokojeně zamračil, ale poslechl ho. "Z moci mě svěřené povyšuji vás, Edmunde, rytíři vznešeného Stolového řádu, na vévodu Pláně Lucerny, hraběte Západních mokřadů a krále Narnie," pronesl slavnostně. "A teď se vykašli na snídani a pojď sem," přitáhl si ho k sobě do náruče a i v kalhotech ho stáhl na sebe.
"Počkej," rozesmál se brunet a odtáhl se od blonďáka jen natolik, aby se mu mohl podívat do očí. "Neměli bysme o tom dát někomu vědět?" Petr nespokojeně zavrčel a znova si ho stáhl na sebe.
"Ne. Jsem Nejvyšší vládce a můžu si dělat co chci. Dobrá, můžu si dělat co chci, pokud přežiju a nebude to zahrnovat soukromí kohokoliv jiného s výjimkou tebe," dodal s lehký úsměvem. Přestože měl zavřené oči, moc dobře vycítil, že Edmund chce něco namítat. "Ale teď mi, prosím, dopřej ten luxus být chvilku s tím, kterého miluju."
Na chvíli se rozlehlo zvláštní ticho a Petrovi teprve v tu chvíli došlo, co řekl. Jejich city byly po té noci sice zřejmé, přesto je ale ani jeden z nich neřekl nahlas. Doteď.
"Taky tě miluju, Petře."
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Eliott Moon Eliott Moon | 29. října 2010 v 0:56 | Reagovat

Víš, že na týhle povídce ujíždím, že? :D
Skvělý...ty pocity a tak... ^w^

2 Sharon Sharon | Web | 31. října 2010 v 16:09 | Reagovat

přečetla jsem kousek, a zatim to je .. zajímavé ;D chci to dočíst, ale teď mám na starosti důležitější věci- dáváme dohromady mojí mámu a Tomova otce :DDD

3 Haku Haku | 16. listopadu 2010 v 20:23 | Reagovat

Rozdavas krasu tym,ze pises.

4 Elie Elie | Web | 13. února 2011 v 18:30 | Reagovat

Jak to, že jsem si to přečetla až ted?!
To je do nebe volající!
... je to dokonalý! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama