Leden 2011

SEM to všechno dávejte

30. ledna 2011 v 15:35 | Sandra |  REKLAMY, řetězáky apod.
Tady máte volné pole působnosti, sem můžete zapsat jakoukoliv svou reklamu bez obavy, že bude smazaná a s mojí zárukou, že až budu mít čas, projedu to tady a kdyžtak se na něco i podívám.
Jak už bylo řečeno, nikde jinde nebudou reklamy tolerovány. Stejně jako řetězáky typu "pokud to nepošleš 483 lidem, do pěti sekund se ti urve pravá ruka, potom levá noha, vyletí ti pravé oko z důlku a ty zemřeš v mučednických bolestech!"

"Dívat se neznamená vidět."

30. ledna 2011 v 15:32 | Sandra |  Sandřiny poznámky, postřehy a další
Nemám důvod žít. Nevidím důvod v bytí na tomto světě. Tak proč tu zůstávám? Z rozmaru. Neuvěřitelně mě baví zkoumat možnosti člověka, přesvědčovat se o tom, kde jsou moje hranice. Ne bolesti, ale mravu nebo vnímání, kde jsou hranice lidského vědomí a kde už vládne podvědomí. Kde končí život a začíná cesta ke smrti...


Nikdy neříkej nikdy

21. ledna 2011 v 15:55 | Sandra |  Sandřiny poznámky, postřehy a další
Vsadím se, že to všichni znáte. Jste přesvědčení, že pravda je na vaší straně a všichni ostatní se pletou. A v tomto slepém přesvědčení prohlašujete: "Miluju X!" a také "Nenávidím Y!" A přitom vlastně ani vy sami nevíte, že to ani zdaleka není nenávist a že je dost nepravděpodobné, že ta vášeň, kterou k dané věci cítíte, je láska.


Čeština jak ji (ne)známe

17. ledna 2011 v 18:05 | Sandra |  Sandřiny poznámky, postřehy a další
Ačkoli jsem pro toto téma týdne nehlasovala, jsem ráda, že to vyhrálo. Proč? Protože čeština má půvaby složitého, velmi zvláštního jazyka. A já mám takový pocit, že tyto půvaby oceňuje čím dál méně lidí.


StarDance

15. ledna 2011 v 11:18 | Sandra |  Tokio Hotel atd.
Předloha: Tokio Hotel (Kaulitz twins)
Forma: er
Žánr: romantika
Varování: twincest, OOC
Poznámky: psala jsem to asi před půl rokem a když jsem si to teď zpětně pročítala, viděla jsem, žže by se na tom dalo leccos změnit, napsat líp. Ale přece jen se mi to takhle líbí, proto to tak nechávám.
Vychází z jednoho rozhovoru, kde kdysi Bill řekl, že v zásadě nikdy netancuje (s výjimku chvil, kdy je na mol xD)


Stížnost

9. ledna 2011 v 14:58 | Sandra |  Sandřiny poznámky, postřehy a další
Víte, co zamrzí? Když svou povídku rozpitváte, dáte do ní kousek sebe, píšete se s ní, na každém slovu si dáte záležet, aby to čtenář pochopil přesně tak, jak chcete, jak potřebujete, a pak... nepřijde reakce. Nemáte žádnou odezvu, vlastně to vypadá, že sem vůbec nic nedáváte, alespoň podle komentářů. A přitom na statistikách vidím, že sem někdo chodí, že to někdo čte a tak psát má smysl. Neříkám, že se mi sem hrnou zástupy (a ani bych to nečekala s tím, jak nepravidelně přidávám a že blog je v provozu teprve čtvrt roku), ale někdo sem chodí... a já to přitom vůbec nevidím.
Víte... každá povídka na vás zanechá dojem. Dobrý nebo zlý, to je jedno, ale každopádně dojem. A tak, když už jste obětovali čas, abyste si ji přečetli, tak proč... proč?! ji neokomentujete? Nejsem sama, kdo se s tímto problémem potýká. A to mě právě rozčiluje. A vy si neuvědomujete jednu věc-když autor nemá zpětnou vazbu, brzy ho přestane bavit psát.
Mám v počítači jednu povídku a váhám, jestli ji vám sem mám dát nebo na ní dál zapracovat, protože ještě není tak docela dle mých představ. Ale když vidím, jak to tu "komentujete", tak mám chuť ji prostě smazat.
Samozřejmě, existují výjimky. Proto děkuju své milé Janiie, která mi okomentuje vždy všechno. A pak také Haku, o které vždycky vím, když se tady staví, protože pak mám plno nových komentářů... u každé povídky, kterou jsem od doby, co tu byla naposledy, napsala. Děkuju vám moc oběma!

Neberte to jako výhružku, jen jako zoufalé zvolání. Hodně zoufalé zvolání. Protože vaše neaktivita mě dostává do pochybování.
To píšu tak špatně, že si nezasloužím váš komentář? Pokud ano, řekněte mi to tady... ať aspoň vím, že s tím můžu skončit a nikomu to nebude líto...

Kéž by

5. ledna 2011 v 20:57 | Sandra |  Tokio Hotel atd.
Předloha: Tokio Hotel (Kaulitz twins)
Forma: er
Žánr: zamyšlení
Varování: žádné
Poznámky: Nejsou...
Snad jen...
Vzniklo to, když jsem poslouchala onu hádku. Poslouchala jsem jí a topila se v osamocení, v pocitu samoty. Byla jsem frustrovaná, že jsem sama, že nikoho nemám... a možná právě proto vzniklo tohle.
Není to twincest v pravém slova smyslu a je to něco, co by se lehce mohlo stát... aspoň myslím...