Květen 2011

13.: Hora, která Toma vyděsila 2/2

30. května 2011 v 12:05 | Sandra |  Alles wird gut
Ráno dalšího dne u domu Kaulitzových opět stálo pošťácké auto a dopisy, které dva ochotní zaměstnanci pošty zase donesli do obýváku, utvořily už dvě velké hromady.
"Tohle budem otevírat hodiny," zoufale, ovšem naprosto upřímně okomentoval nastalou situaci Andy.
"Vy budete," ozval se okamžitě Tom, který se rozhodl opustit dům o něco dřív, než měl původně v plánu. "Já jedu k Anisovi."
"Takže my ti tu včera tak pracně pomáháme a ty na nás hodíš celé otevírání svých dopisů?"
"Budeme otevírat Anisovi dopisy a k tomu ještě odpovídat na maily. Chceš si to vyměnit?"
"Och, ne, díky. Myslím, že raději budeme likvidovat tenhle sběr," Bill si nenávistným pohledem změřil dopisy.


13.: Hora, která Toma vyděsila 1/2

30. května 2011 v 12:00 | Sandra |  Alles wird gut
"Půjdeš se mnou?" zeptal se Tom odpoledne dalšího dne, když Anisovo auto zastavilo před jeho a Billovým domem.
"Dneska ne," zavrtěl Anis hlavou. "Od soboty jsem nebyl doma a klukům už určitě došla voda i žrádlo. Navíc si myslím, že Bill bude jenom rád, že mu tě nebudu krást," zasmál se. Tom se k němu poněkud váhavě přidal.
"Můžu zítra přijít?"
"Tome, ty můžeš přijít, kdy jen budeš chtít," usmál se na něj. Pak se naklonil tak, že se rty téměř dotýkal Tomova ucha. "Je to starý trik, ale náhradní klíč mám pod rohožkou před dveřma. Přišlo mi to zbytečné, ale když jsem si pětkrát během jednoho měsíce zabouchl klíče v domě, vyzkoušel jsem to a funguje to," Tom se vesele usmíval a zároveň celý třásl pod teplým dechem na svém uchu. "Takže jsi kdykoliv vítán," Anis se nahnul a spojil jejich rty. Nestačil však nic udělat a Tom už energicky atakoval jeho ústa vášnivými útoky jazyka.


12.: Žena, kterou Anis miluje 2/2

27. května 2011 v 12:05 | Sandra |  Alles wird gut
"Když… Já nevim," Tom nevěděl, proč je najednou tak nervózní. Ale jak zahýbali do ulice plný příjemně vypadajících domů, čím dál víc se mu svíral žaludek. Co když ho Nora nepřijme, stejně jako Simone nepřijala Anise? Zase na něj dopadla celá tíha jejich situace. A to před ní z Berlína utekl na venkov daleko na východě, téměř až u hranic s Polskem.
"Tome, buď v klidu," Anis ho pohladil po tváři, ale rychle ji zase stáhl.
"Ale když…," Tom si povzdychl.


12.: Žena, kterou Anis miluje 1/2

27. května 2011 v 12:00 | Sandra |  Alles wird gut
Bill si nebyl jistý tím, že jedná správně. Každopádně si myslel, že je lepší něco dělat, než sedět se založenýma rukama a čekat, jaký osud jim spadne do klína.
Andreas byl stejně neklidný jako Bill, možná ještě o chloupek rozčílenější. Na jednu stranu měl pocit, že se ho Tomův život prakticky netýká. Bojoval s touhou utéct před problémy, které prakticky nebyly ani jeho. Ale pak tu byla touha zůstat a pomoct. Chtěl Billa podepřít, aby jeho kamarád věděl, že mu důvěřuje a že se mu bude snažit pomoci, jak jen to půjde. Protože dvojčata pro něj byla velmi důležitá. Už od dětství mu ti dva byli blíž, než kdy jeho vlastní rodina. Ale jak léta plynula, všimnul si, že dvojčata si všechny, kteří je zaujali nebo jakkoliv oslovili, přitahovali až nebezpečně blízko. Nevěděl, jestli si to ti dva uvědomují, ale nenechají k nim přijít jen tak někoho. Ovšem, když už se to jednou někomu povede, už nikdy se nemůže dostat do bezpečné vzdálenosti. Andy však ani nechtěl.


Žárlíš? 2/2

26. května 2011 v 17:05 | Sandra |  Tokio Hotel atd.
Och bože, já ten blog.cz někdy fakt nesnášim... Zase mi nechce vzít celou povídku najednou! =/
No nic, tady máte druhou část =)


Žárlíš? 1/2

26. května 2011 v 17:00 | Sandra |  Tokio Hotel atd.
Předloha: Tokio Hotel (Kaulitz twins)
Forma: er
Žánr: romantika
Varování: twincest
Poznámka: tak... xD
Tahle povídka... fakt se mi líbí. No vážně, psala jsem ji sice jen jeden den (za to celej), ale jednoduše se mi líbí. Fakt, tohle je přesně to, co na fantazii miluju. Prostě jsem si k tomu sedla, objevil se nápad a šlo to nějak samo. Jako bych ani nebyla autor, prostě je zprostředkovatel. Jako bych byla prostě jen způsob, přes kterej se k tomuto příběhu dostanete. No nic, nebudu to dál rozebírat. Stejně si nejsem jistá, jestli ste to pochopili xD
Mimochodem (abyste věděli, co dělám právě teď já), já se teď klepu u nás v muzeu a jen počítám, kdy já přijdu na řadu s vystoupením, protože právě teď začíná ten náš koncert xD Tak mi držte palce, ať to tam nějak nezvořu...
... a hlavně si užijte tuto povídku! =) A komentářema, samozřejmě, nepohrdnu...


11.: Rozhovor, který Toma nepotěšil

25. května 2011 v 12:00 | Sandra |  Alles wird gut
Tom to nesnášel. Všechny ty tiskové konference a podobné veřejné akce. Bylo to na něj moc plánované, moc upjaté. Možná proto je oni zas až tak moc často nedělali. Nebyl to jejich styl. Oni jednají impulzivně. Když něco chtějí, prostě to udělají. Neplánují si to dopředu a už vůbec ne krok za krokem.
Možná proto se na židli div že nevrtěl, když David četl nahlas jejich prohlášení. Chtěli svou tiskovku zahájit tím, že novinářům dají alespoň nějaké info, aby se neptali na úplně všechno. Ale když včera večer s Anisem to prohlášení sepisovali, nakonec to sepsali tak, že prakticky nic neřekli.


10.: Ráno, které jim změnilo život 2/2

23. května 2011 v 12:05 | Sandra |  Alles wird gut
Bylo už odpoledne, ale nevypadalo to, že davy novinářů před jejich domem by se chtěly zmenšit. Malá naděje jim svítala na polední hodinu, kdy se měla veřejně ohlásit jejich společná tisková konference. Ale jak minulo poledne a později jedna hodina, nic se neměnilo a tato už tak blikající naděje zcela pohasla. Ve dvě hodiny odpoledne se však jejich nejlepšímu příteli podařil téměř kaskadérský kousek.
"Haló! To tady nikdo není?! Já měl takový pocit, že těm novinářům fakt nemůže vyklouznout ani myš."


10.: Ráno, které jim změnilo život 1/2

23. května 2011 v 12:00 | Sandra |  Alles wird gut
Po dlouhé době zdravím se svou poznámkou! :)
Doufám, že máte vývoj vztahu mezi Anisem a Tome stejně rádi, jako já. Ale, samozřejmě, nemohla jsem nechat zcela samotného a naprosto mimo příběh Billa, jak jste si asi všimli. Proto i tomu nyní bude věnována jakási pozornost, avšak zdaleka ne taková, jakou by si jeho nový vztah zasloužil. Šlo jen o to, že já kdybych do povídky zahrnula i tento vztah, byla by už moc komplikovaná a já si ještě nejsem jistá, že jsem na takovou komplikaci připravená. Proto se bude rozvíjet jen v rámci jistých náznaků. A ty náznaky se vyskytují už tady, takže pokud budete chtít, jsem si jistá, že si toho všimnete.
Přeju pěkné čtení :)


9.: Obraz, na který Anis žárlil

20. května 2011 v 12:00 | Sandra |  Alles wird gut
"Bille?" nadhodil po večeři Tom. Bill lehce pobaveně, tázavě pozdvihl obočí. "Vadilo by ti hodně, kdybych zejtra odpoledne vypadnul a vrátil se až pozítří kolem poledne?"
"Plánuješ něco?" Bill věděl, co plánuje. Vytušil to z jeho naprosto totálně přešťastného úsměvu, když se ten den vrátil domů.
"Teoreticky jo, prakticky ne."
"Tak teď tě nechápu."
"To nemusíš," zasmál se Tom a stáhl si Billa na klín. "Prostě tu jen nebudu. Je to ok?"
"Naprosto," přikývl Bill. "Ale jseš si jistej, že Anis umí vařit? Já jen, abyste neumřeli hlady."


Ať už jsou tady...

19. května 2011 v 18:34 | Sandra |  Sandřiny poznámky, postřehy a další
Co? No jistěže prázdniny!


Pod lavinou sněhu

19. května 2011 v 12:00 | Sandra |  Tokio Hotel atd.
Předloha: Tokio Hotel (Kaulitz twins)
Forma: er
Žánr: romantika
Varování: twincest
Poznámka: ano, vracím se k twincestu xD
Tahle povídka... no, vznikala na dvakrát. První část jsem psala asi tak před čtvrt rokem, tu druhou o víkendu. A je to znát, řekla bych.
Nicméně... je to jen takové oddechové dílko, takže doufám, že se vám bude líbit :)


8.: Rozhovor, který Tomovi pomohl

18. května 2011 v 12:00 | Sandra |  Alles wird gut
Ten večer si to Tom uvědomil. Vracel se zrovna od Anise, jako ostatně v poslední době pořád, ale tentokrát ho nepřivítal úsměv jeho brášky, na který je zvyklý. Jistě, v poslední době se spolu tolik nebavili, ale Bill tady byl stále. Jenomže tentokrát tu nebyl.


7.: Voda, která Toma studí

16. května 2011 v 12:00 | Sandra |  Alles wird gut
V celém domě bylo nezvyklé, téměř až strašidelné ticho. Jen hodiny tento posvátný zvuk rušily. Tiše, pravidelně tikaly a vařily tím krev v jednom vysokém, černovlasém mladíkovi.
Bill seděl tiše, nehybně ve svém křesle. Hlavu měl položenou na kolenou a smutné oči nepřítomně hleděly do stěny. Tohle neznal. Ten děsivý pocit, co nyní svíral jeho vnitřnosti, co mu téměř zabraňoval dýchat a co hnal do jeho očí slzy. Nikdy si nepřipadal tak nekonečně sám. První slza mu stekla po tváři. A on se cítil jako ten největší zrádce pod sluncem.
Jeho dvojče je šťastné. Přesně, jak si přál, jak sám chtěl. Nemohl se dívat na to, jak Tom trpí, jak je smutný. A protože on sám byl šťastný, tak chtěl, aby stejně šťastný byl i Tom. Tak proč, když se jeho přání splnilo, se nyní cítí tak nešťastný, tak sám?


6.: Pamela Anderson, která nutí Toma k žárlivosti

13. května 2011 v 12:00 | Sandra |  Alles wird gut
Tom pobíhal v jejich malé kuchyňce, kterou si nechali udělat ve zkušebně. Nebavilo je pořád pobíhat sem a tam pokaždé, když se chtěli napít, udělat si kafe nebo něco pojíst. Tak si prostě udělali malý koutek, kam chodili vždycky takovéto věci dělat. Koutek, ve kterém se právě motal Tom a každému plnil jeho přání se širokým úsměvem na tváři jako bonus.
Gustav s Georgem ho jen s ústy otevřenými dokořán sledovali. Nedokázali si vysvětlit tu změnu, co se s Tomem stala od posledního koncertu. A Bill se královsky bavil. Těšilo ho, že zná něco, co ani jeden z Géček neví. Něco takového se nestávalo často, proto si to teď vychutnával.


5.: Útok velkých psů na maličkého Toma

11. května 2011 v 12:00 | Sandra |  Alles wird gut
Poznámka pro blog: zase změna xD Jelikož na twcb AWG přibývá jednou za tři dny a já přesto chci, aby tenhle blog měl předstih, díly zde budou přibývat ne jen pondělí a pátky, ale ještě do toho ve středu. Tak doufám, že za to budete rádi a budete komentovat :)

Tom zářil. Téměř skutečně, ne jen obrazně.
Kapela se sešla týden po koncertu a Georg s Gustavem jen valili oči na to, jak se dvojčata chovají. Jako by se vrátili o tři, čtyři roky. Pošťuchovali se, smáli se a vyváděli blbosti.
"Já ti říkal, že tu budu první!"
"To není fér, máš delší nohy," rozčiloval se na oko Tom.
"Asi o centimetr, idiote."
"Jo, a přesně o ten centimetr si vyhrál."
"Ale houbeles, to bylo o celej metr!"
"Jo tak ty budeš odporovat svému úžasnému, velkému bratrovi, jo?" strčil do něj Tom a zasmál se.


4.: Svolení, které Anisovi rozvázalo ruce

9. května 2011 v 12:00 | Sandra |  Alles wird gut
Tom nedokázal vnímat. Z celého koncertu nic neměl. Jeho prsty se pohybovaly plně automaticky, on sám je řídit nedokázal. Na to byla jeho mysl moc zmatená. Nedokázal hrát svou roli. Nedokázal neustále pokukovat po fanynkách, neboť ty byly to poslední, co ho momentálně zajímalo. Mysl měl plnou rappera v zákulisí. Dokonce ani neběhal po pódiu tak jako jindy. Spíše se po něm ploužil. David ho za to zabije, to si uvědomoval, i když jenom v malém koutečku své mysli.
"Co se děje?" sykl na něj Bill, když měl v jedné písničce zrovna chvilku bez zpěvu a byl v Tomově okolí.
"Doma," odpověděl mu Tom prostě a udělal krok blíž k fanynkám. Teď je řada na jeho sólo. Ale ani to si nemohl pořádně užít.


3.: Okamžik, který změní jejich životy

6. května 2011 v 12:00 | Sandra |  Alles wird gut
Anis byl v prdeli.
Totálně.
A věděl to o sobě.
A přitom to začalo vlastně úplně nevinně.


2.: Zjištění, které dostane Toma dál

4. května 2011 v 12:00 | Sandra |  Alles wird gut
Poznámka pro blog: Tak jelikož Janule to dala dvakrát tejdně, tak i já předělávám nastavení xD AWG bude přibývat každé pondělí a pátek, dneska je tu výjimečně, abyste přece jen měli nějaký náskok :)
A ještě poznámka - lidi, co je to s váma? Komenty téměř žádný... :( Opravdu, děkuju všem, kdo doteď komentovali, strašně jste mě potěšili! :-)

Zdravím s dalším dílem!
Jak jste jistě pochopili, tadyty poznámky ze začátku budou spíše výjimkou, než pravidlem. Poslala jsem rovnou celou dokončenou povídku, to jenom abyste věděli, jak pravidelně asi bude přibývat.
K týhle kapitole mám jednu poznámku. Hodně sem se tu zapletla do Bushidova označování. Vy všichni i dvojčata jste na něj zvyklí jako na Bushida, ale on sám jim nabídl tykání a jméno "Anis" už v minulé kapitole. Proto se později snažím tak nějak přejít právě na tykání, protože v závěru povídky to je prostě jenom Anis. Takže "Bushido" se posléze snažím používat jen v tom profesionálním směru, jako rapper, ne jako soukromá osoba.
No, a to je všechno, co jsem prozatím chtěla :)

Ten večer byl Anis nervózní. U ničeho nevydržel dlouho a, k jeho vlastnímu překvapení, chodil po celém svém domě a uklízel. Ne nějak přehnaně, ale prostě když viděl, že něco není na svém místě, vzal to a uklidil. Jeho mysl se nedokázala odpoutat od následujícího odpoledne. Nebo to bylo kvůli tomu copatému stvoření, které jen před pár hodinami sedělo na jeho pohovce v obýváku?


1.: Obraz, který zaujal Toma

2. května 2011 v 12:00 Alles wird gut


V Tomovi byly smíšené pocity. Nevěděl, co od tohoto setkání čekat. Jeho bratr nevypadal, že by si s tím nějak zvlášť dělal hlavu, ale to nebylo nic překvapujícího. Oni prostě tak fungovali. Bill byl ten roztomilý rarášek, který nad věcmi nepřemýšlel, prostě je dělal. Naproti tomu, Tom si všechno raději nejdřív rozmyslel. Díky tomu fungoval jako Billova záchranná brzda.
Sledoval Billův štíhlý prst, jak se natahuje a stiskává malý zvonek vedle vchodových dveří. Zdálky k nim dolehl štěkot dvou psů. Tom překvapeně zamrkal. Bushido má psy? Nějak mu to k němu nešlo. Přestože o něm věděl onen drb kolující mezi lidma v showbyznysu, Bushido na něj stále působil lehce nafoukaně a arogantně. Nevěděl o něm nic jiného, než tento drb a to, co se mohl dočíst na internetu. Takže nevěděl, co má čekat.