18.: (Ne)příjemné překvapení

11. března 2012 v 12:00 | Sandra |  Love in the Ice
Tak, dámy (a pánové), předposlední kapitola!
Nicméně... jak se vám líbila minulá kapitola? Věřte mi, makala jsem na ní opravdu tvrdě. Chtěla jsem, aby to bylo co nejrealističtější... a myslim, že se mi to i celkem povedlo =o)
Ovšem, samozřejmě, jejich vztah nemůže být jen nadšeně přijímán...



18.: (Ne)příjemné překvapení

Ondra si odložil tašku v předsíni. Tak jako tak ji tam bude za pár desítek minut vyzvedávat. Pohrdlivě si odfrkl, když si všiml mobilu v obýváku. Vážně nechápal, co to má Leo za pitomý zvyk. Navíc, kdyby si ho tentokrát, jen jednou, vzal s sebou do pokoje, on by tu nemusel být, mohl se stavit na pořádný snídani a pak rovnou jít na led. Ale takhle musí ještě vyzvednout Lea a ten musí obvolat tým. Svižným krokem se vydal k němu do pokoje.
"Leonarde, koukej vstávat!" začal už dobrý kus před jeho dveřmi. "Věř mi, nerad tě budim, ale Jack-" zarazil se ve dveřích s pusou otevřenou dokořán.
"Drž hubu," ozval se tichým, rozespalým hlasem Leo a trošku zvedl hlavu. Chris, stulený k němu, se mírně zavrtěl. "Co chceš?" optal se tiše a opatrně Chrise objal. Ondra ještě o něco víc vykulil oči. Jejich těla byla propletená a očividně nahá, ačkoliv deka halila jejich boky.
"T-tohle… co to je?" kývl na Chrise, který měl obličej zabořený do Leova ramene a ze kterého díky tomu viděl jen blonďaté prstýnky.
"No… Chris," Leo se mírně zamračil. "Kohos myslel?"
"Ale… vždyť… Chris má rovný vlasy."
"Žehlí si je. A teď řekni, proč's mě vzbudil, a vypadni, nebo rovnou vypadni!"
"Trénink. Za dvě hodiny. Rychlej," vypadalo to, že nic srozumitelnějšího nedá dohromady. Leo si jen pobaveně odfrkl.
"Fajn, budem tam."
"Jack chce celej tým. Máš je obvolat."
"Kurva," Leo zaklonil hlavu. "Hoď mi sem mobil."
"Ses asi zbláznil, ne?" Ondra zakroutil hlavou, jako by chtěl něco zahnat. Díky tomu mu pohled konečně padl mimo Leovu postel. "Co tu dělá tvůj dres?"
"Ježiš, neřeš to. A když nejsi ochotnej pomoc, tak vypadni."
Ondra ho mlčky poslechl a Leo se zase svalil na postel.
"Takže musím vstát?" Chris se trošku odtáhl od Leova krku, ale stejně bradou spočíval na jeho rameni. Leo se usmál a za pas si Chrise přitáhl ještě o trochu blíž. Pohnul nohou a překvapeně zjistil, že je zamotaná do těch Chrisových.
"Jasně že nemusíš. Ale musíš mě pustit, abych to mohl zařídit," Chris jen zafuněl.
"To není fér! Proč tohle musíš dělat ty? Neměl by ty telefonáty obstarat Jack?"
"Ještě když jsem dorazil do prváku, tak to dělal. Jenomže pak zjistil, že když to hodí na někoho jinýho, tak stihne udělat dokonce i plán toho, co budem dělat. A tak tuhle povinnost zdědil kapitán."
"A to nemáš někoho, na koho bys to mohl hodit?" Chris si položil hlavu na jeho hrudník, který zlehka políbil. Leo se jen zasmál a zlehka ho pohladil po zádech.
"Tohle musim udělat sám, Chrisi. Ale ty se klidně dospi. Už na tréninku bychom měli být čerství, nemluvě o odpoledním zápase."
"Chm…," Chris si povzdychl a převrátil se na záda, pryč od Lea. Ten se jen usmál a převalil se nad něj.
"A, mimochodem, dobré ráno," zamumlal jen kousek od jeho obličeje, než ho políbil. Pak se ale odvalil, posadil se a rozhlídl se kolem. "Neviděls včera, kam jsem zahazoval kalhoty?"
"Nemám nejmenší tušení," Chris se převalil zpátky na břicho a spokojeně vdechl Leovu vůni. "Je ten můj ručník pořád v koupelně? Potřebuju se omýt."
"Jasně," Leo se sehnul pro své nově nalezené tepláky. "Co piješ? Kafe, čaj…?"
"Nic, ale dal bych si kafe, díky."
"Tak pak přijď do kuchyně," chtěl vstát, ale kolem ruky se mu omotaly prsty a trhnutím ho obrátily zpátky. Chris najednou seděl vedle něj a živě ho líbal.
"Taky přeju dobré ráno," věnoval mu nevinný úsměv, než se nahý vyhrabal z postele a vydal se do koupelny. Leo jen s úsměvem vrtěl hlavou.
Leo překvapeně zjistil, že v celý kuchyni není k snídani opravdu nic jiného, než kafe. Měl hlad a chtěl si dát něco pořádného k jídlu, ale jednoduše nic nenašel. Chris vešel do kuchyně ve chvíli, kdy po několikáté vztekle praštil dvířkama od skříňky.
"Ale no tak, nevztekej se hned po ránu," zasmál se, přešel až do kuchyně a vyhoupl se na linku. Leo si ho s pozvednutým obočím prohlížel.
"Ale ten dres už vážně potřebuje vyprat."
"Zkus ho dát do pračky," přimhouřil oči Chris. "Nesnášim tu svěží vůni aviváže. Tohle je mnohem lepší."
"Ale co když to dneska projedem? Budu ho potřebovat zítra."
"Ale my to neprojedem," namítl Chris a otevřel si lednici. "Chm, jsou tu vajíčka. Jíš míchaný?"
"Ty si jako myslíš, že mám náladu vařit?"
"A kdo tu mluvil o tom, že budeš vařit ty?" Chrisovi se při seskoku dolů mírně vyhrnul dres, takže si Leo všimnul, že pod ním nic nemá. Usmál se. To se mu líbilo. "Aspoň zatím stihneš obvolat tým," zatímco vyndaval z lednice tři vajíčka, cvakla konev. A než stačil Leo cokoliv udělat, Chris se po ní volnou rukou natáhl a zalil připravené hrnky. Rychle konev vrátil na místo, zachytil zavírající se dveře ledničky a vytáhl máslo. "A jdi už, ať to stihneš obvolat tak, aby to i kluci stihli."
Leo se jen usmál. Věnoval svému příteli polibek na tvář a zmizel v obýváku. Možná je přece jen všechno jednodušší ve dvou.
O čtvrt hodiny a pět telefonátů později Chris před Lea položil jeho snídani i s kafem, než odběhl a přinesl i svoji.
"Tak jak jsi na tom?"
"Dej mi ještě tak půl hodinky a možná to budu mít," povzdechl si a přiložil si mobil k uchu. "Strašně zdlouhavá tahle práce. Každý si musí postěžovat, zareptat, ještě se třikrát zeptat… Ahoj, Martine," Chris se jen zasmál a zakousl se do své topinky. V celé kuchyni totiž opravdu nebylo jediné čerstvé pečivo, takže musel k vajíčkům udělat něco jinýho. "Jo jo, já to chápu… kam jdeš?" Leo zastínil mluvítko a otočil se na Chrise, který vzal svůj prázdný talíř a zase kamsi šel.
"Myslim, že tady jsem ti tak jako tak prd platnej, takže se jdu oblíknout a sbalit si. Hned se vrátim."
A vrátil se, aby si dopil kafe. Ale už měl na sobě své kalhoty a tmavě modré triko, které mu ladilo k nalakovaným nehtům. A taky měl vyžehlené vlasy.
"Víš o tom, že dneska máme bílé dresy, že jo?"
"Jasně," pokrčil rameny Chris, přisedl si a položil si hlavu jemu na rameno. "Ale já myslim, že my tak jako tak vyhrajeme."
"Vážně? A proč myslíš?"
"Jednak máme výhodu domácích… a pak mám v sobě právě teď tolik energie, že bych mohl zásobovat malý městečko."
Leo se jen usmál a napil se. On to cítil stejně. A navíc měl neodbytný pocit, že dneska budou oba zářit.

***

"Tak, kluci," svolal si je k sobě Jack. "Tohle je asi ta největší šance, kterou máme. Vedeme tři dva na zápasy. Hrajeme před domácím publikem. Máme nejlepšího brankáře a ty nejlepší útočníky, skvělou obranu a výborný rychlý útok, dobře se vracíme a nedostáváme góly v oslabeních. Úspěšnost našich přesilovek je vyšší než šedesát procent a jejich nejlepší útočník má zraněný kotník. Lepší příležitost už nebude! Takže, co chceme?"
"Vyhrát!" Chris se cítil skvěle, když celou halou zněla jednohlasná odpověď jejich týmu a po boku mu stál Leo.
"Skvěle. Takže poslouchejte, sestava se nijak nemění. Ale Ondro, kdyby nastaly jakékoliv komplikace, řekni, dobrá?" Ondra jen mlčky přikývl, což Leovi přišlo podezřelé. Ondra nikdy nic nedělal mlčky. Ovšem když na něj tázavě pozvedl obočí, Ondra nervózně sjel pohledem z něj na Chrise a rychle se zadíval někam jinam. Leo si povzdechl. Tímto jediným gestem se mu připomněly všechny důvody, proč o jejich vztahu nikdy nikomu přímo neřekl. "Cedriku, ty se budeš ve čtvrté linii střídat s Martinem a případně, kdyby to koleno bylo hodně zlý, ho úplně nahradíš, dobrá?" ze dvou stran se ozvalo souhlasné mručení. "Skvěle. A teď… první a čtvrtá lajna nalevo spolu s Oliverem, druhá a třetí s Ondrou napravo. Nepředřete se, ale trošku se projeďte. A po každých dvou minutách vystřídat. Martine, Cedriku, vy se budete ještě střídat. Nastupuje první a druhá lajna, jedem!"
Leo mohl říct, že jeho spolupráce s Chrisem je prakticky bezchybná. Jen jednou do sebe najeli, a to se jen těžko dalo brát jako omyl. Ale znervózňovala ho Ondrova lehká neschopnost, mírně řečeno. Z pěti střel, co na něj během prvního střídání vystřelil, chytil dvě. A to bylo na jeho obvyklý výkon dost málo.
"Dobrá, kluci, to by stačilo. Leo, Chrisi, jste si jistí, že jste si nechali nějaké síly na odpoledne?" kluci na sebe jen s úsměvem mrkli a oba zmizeli v kabině, aby se převlíkli. "Ondro? Všechno v pohodě?"
"Cože?" brankář sebou trhl, než se otočil na Jacka.
"Všechno v pořádku? Přijdeš mi… mimo. Chrisovi a Leovi jsi nevychytal skoro nic," když zazněla ta dvě jména, Ondra jen vykulil oči a překvapeně pohlédl na Jacka. Pak ale rychle zavrtěl hlavou.
"Jsem v pořádku, jen… jsem trochu unavený. V nemocnici jsem toho moc nenaspal, bylo tam hrozný prostředí…"
"No dobrá," Jack se zamračil nad jeho podivným chováním. "Tak se ještě prospi, a kdyby ses pořád necítil ve své kůži, dej vědět, dobrá?"
"Jasně, jasně," zamumlal si pro sebe Ondra a se sklopenou hlavou zašel do šatny.
Tam už na něj čekal Leo. Ondra se automaticky otočil do rohu, kde obvykle býval Chris. Teď tam ale byly jen jeho věci (protože Jack jim řekl, že ty si tady mohou nechat a on jim je zamkne). Leo se na Ondru usmál, ale on jen uhnul pohledem.
"Stalo se něco?"
"Vůbec nic," vztekle ze sebe shodil výbavu a dřepl si na zadek, jen aby mohl stejně vztekle sundat i brusle.
"Tak co-"
"Přistihl jsem tě v posteli s klukem, kurva!" sykl mu prakticky do obličeje.
"Promiň, myslel jsem, že-"
"Nemysli, prosim tě. Příště už nemysli. Ne! Zařiď, aby příště už nebylo," nevěnoval mu žádný další pohled.
"Ale vždyť ty jsi věděl, že se mi líbí!" i Leo byl vzteklý, ale také mluvil tlumeně. Nestál o pozornost zbytku kabiny. "Věděl jsi to a byl si asi jediný. Tak proč z toho teď děláš takovou vědu?"
"Já? Já že z toho dělám vědu?" Ondra se na něj znechuceně zadíval, než se otočil a vyrazil ven. Leo rychle vstal a vyšel za ním. "Myslel jsem si, že je to jen chvilkové poblouznění, sranda, že máš jen málo sexu. Ale jak vidim, ty se kurvíš s klukem!"
"Drž hubu, Ondřeji!" tentokrát už Leo opravdu skoro křičel. Přešel až k němu a strčil do něj. "Ty.. ty vůbec nemáš nejmenší tušení, o co s Chrisem jde."
"Ale neříkej," Ondra si opovržlivě odfrkl. "Snad ses nám do toho kloučka nezamiloval," zapitvořil se na něj. Leo jen sevřel rty, ale mlčel. "Cože? No nekecej!" Ondra se plácl do stehna a rozesmál se. "Ty ses zamiloval do té slečinky rozma-" Ondra se na něj jen překvapeně podíval, když mu přistála jedna rána pěstí na tváři. Leo byl rudý vzteky. Chytil ho za límec a přitáhl k sobě. Ondra překvapeně zamrkal. Nikdy mu nedošlo, jakou má Leo sílu.
"Nikdy, už nikdy nepomlouvej lidi, o kterých nevíš zhola nic," zasyčel mu do tváře, než ho pustil a o krok ustoupil. "Nevíš, jakej Chris je, nevíš o něm vůbec nic kromě toho, že je skvělej hokejista."
"Šuká mýho kámoše."
"Co když tvůj kámoš šuká jeho?!" vyprskl rozčileně. Malý moment jen mlčky stáli vedle sebe, hrudě se jim namáhavě zvedaly. "A nešukali jsme," dodal Leo o hodně tišeji, otočil se na podpatku a odešel.

***

Ochlazení vztahu mezi Leem a Ondrou si všiml naprosto každý. Třeba už jenom kvůli tomu, že z jednoho z pokojí v budově B najednou začaly lítat oknem věci. Šeptandě trvalo sotva půl hodiny informovat vlastníka těch věcí.
Ondra přiběhl k otevřenému oknu a začal na Lea prakticky okamžitě ječet. Leo mu naprosto v klidu odpovídal. Veškerý svůj vztek si totiž vybíjel na věcech, které Ondrovi vyhazoval ven. A, abychom Leovi moc nekřivdili, Ondru vlastně ani tak neštval fakt, že mu vyhazuje věci, které beztak nikdy nevyužije. Ať už oblečení, které mu koupila maminka, zlomené hokejky nebo knížky, které nikdy nečetl.
"Ondřeji, klid," Leo vyhodil poslední věc, která v celém pokoji patřila Ondrovi, a spokojeně si oprášil ruce. "Je to jen, jak jsi to sám nazval, nepotřebné harabuntí. A není problém to zavést k popelnicím. Vlastně, já to nedal přímo tam jen kvůli tomu, že jsem si myslel, že by ses tím třeba rád probral a něco si nechal."
"A to's to musel vyhazovat z okna?!" oba věděli, že to, že mu Leo vyhodil staré věci z okna, mu nijak moc nevadí. Nebo by mu to alespoň nevadilo samo o sobě. Ale teď to jen přilívalo olej do ohně. "Normální člověk by očekával, že-"
"Ale já nejsem dle tvého mínění normální člověk, ne?" s Leem lomcoval vztek. Vzal další z řady knížek a prohodil ji oknem.
"Dobrá, tak jinak," Ondra se naštvaně opřel o parapet. "Jakýkoliv člověk by čekal, že prostě přijdeš a řekneš mi, ať se odtud vystěhuju."
"Vždyť tu nebydlíš, tak o co jde?"
"Kluci, klid, uklidněte se," od davu náhodných čumilů se odpojil Will a přešel skoro až k nim. "Děláte tady akorát-"
"Ty se do toho nepleť!" vyštěkli oba. "Tebe se to netýká."
"A mě?" ozvalo se za Willem. Všichni se otočili na Chrise. Stál tam, ruce založené na prsou a jednou nohou pokrčenou. Vypadal naprosto klidně, jako by je takhle pozoroval už dlouhou řádku minut. Ondra si odfrkl a vrazil ruce do kapes.
"Jo, tak tebe se to zatraceně hodně týká."
"Nech toho, Ondřeji," Leo najednou zkrotl. Střelil po Chrisovi nervózním pohledem. "Tohle je mezi mnou a tebou."
"Vážně? Ráno to tak nevypadalo," uchechtl se Ondra.
"Můžu něco navrhnout?" upoutal na sebe pozornost znovu Chris. "Mohli bychom přestat dělat divadlo celé škole a vyřešit to někde mimo pohled všech? Myslim, že to tak bude lepší pro všechny," Leo byl Chrisovi vděčnej, že se tam objevil a znemožnil jim udělat nějakou ptákovinu. Byl výbušný a věděl to o sobě. Chris se najednou pro něj stal oporou a někým, kdo ho včas zarazil. "Co takhle kavárna?"
"No já tady ty věci takhle nenechám!" prohlásil Ondra. Leo se na něj skepticky podíval.
"Dělej si s nima, co chceš, jen buď za půl hodiny v kavárně na rohu. Leo?"
"Hned jsem tam," Leo rychle zavřel okno, vzal klíče, zavřel a zamknul za sebou a rychle vyšel ven, aby tam vyzvedl Chrise.
"Můžeš mi říct, co se to děje?" Chris s divokým výrazem ve tváři rychle rázoval směrem ke kavárně. "Podívám se z okna a vidim, jak na sebe s Ondrou štěkáte."
"Když to se nedá jinak," odplivl si Leo a otevřel před Chrisem dveře. Ten vlítnul dovnitř jako hurikán. "Trošku jsme se chytili."
"No nepovídej," Chris protočil oči. "Měls vidět, jak si ze mě Patrick kvůli tomu utahoval."
"Utahoval?" Leo nakrčil nos. "Kvůli čemu?"
"No když vás dva viděl, tak nejdřív v žertu prohodil, že nás musel nachytat minimálně v posteli. A jelikož jsem mu na to neodpověděl, domyslel si, že to byla pravda. Čokoládu s extra porcí cukru," vybalil na překvapenou Lindu.
"Kafe," kývl na ni Leo a trochu se usmál. "A nechytil nás při… tom," pohodil rozpačitě hlavou. Teď, když tu spolu seděli v kavárně, se zdálo to, co se událo včera večer, skoro jako sen.
"No a?" Chris se na něj nechápavě podíval. "Ale, víš, ono to není tak těžké si domyslet," protočil oči. Leo si povzdychl.
"Hele, Chrisi, já nikdy netvrdil, že to bude jednoduchý."
"Co?" vyštěkl Chris. "Co že bude jednoduchý? Ani jeden z nás to ještě nepojmenoval. Kruci, vždyť já ani nevim, co to je! Jestli je to vztah nebo jen nějaké… chvilkové zmatení smyslu. Nevim, jestli je to opravdové nebo co to vlastně je. Vždyť já ani nemám šanci to s ničím posoudit! Já do tohohle všeho spadl s absolutně nulovým osobním životem před tím. A to-"
"Chrisi!" Leo ho opravdu nechtěl přerušovat, ale když to nevypadalo, že by se Chris dobíral ke konci, musel mu skočit do řeči. Na malou chvíli zaváhal, než se zlehka dotknul prstem jeho ruky. "Já nevim," bylo jediné, co na to všechno mohl říct. "Nevim, co to mezi námi vlastně je, ani nevim, proč se včera stalo, co se stalo. Nikdy jsem ti nechtěl lhát, proto jsem ti nikdy nic neřekl, ale záleží mi na tobě," bylo to víc, než kdy komu řekl. Chris si jen povzdechl a stáhnul ruku k sobě do klína.
"Fajn, jen jsem ti chtěl říct… Je asi blbost, aby o tom věděla celá škola, když my sami ani nevíme, o co jde, že jo?" Chris se na něj díval klidnýma očima, ale on viděl, jak si zevnitř kouše tváře. Povzdechl si.
"Jo, asi jo… A děkuju."
"Za co?" Chris zmateně zamrkal.
"Za to, že's přišel."
"Ale vždyť-"
"Nech to tak, Chrisi."
Blonďák jen nechápavě zamrkal, než se usmál a vrátil svou ruku těsně vedle té Leovy. Možná nevědí, co přesně s nimi je, možná to není pravda. Ale tím, že prakticky zopakoval jeho včerejší slova, mu Leo dal mnohem víc, než by býval dal nějakou prázdnou frází. Protože tím si mohl být jistý, že ho Leo poslouchá a navíc i chápe. A on doufal, že i on chápe jeho.
"Tak co jste chtěli?" oba sebou trhli, když si na židli vedle sedl Ondra. Stáhli své ruce do klína, což samozřejmě neuniklo jeho pozornosti. Opovrživě si odfrkl. Leo semkl čelist, ale když u své nohy pocítil přítomnost Chrise, rozhodl se, že kdyby mu rozbil nos, jen by to všechno zhoršil.
"Chci jen jedno - přestaňte dělat škole divadlo jen pár hodin před nejdůležitějším zápasem letošního roku," Leo překvapeně zamrkal, když si uvědomil, že Chris není ani zdaleka tak klidný, jak se snaží dělat. Z jeho hlasu byla jasně patrná zlost, bezmoc, nervozita i pocit vinny. "Nepomůžete nikomu, když teď na sebe budete štěkat a přistupovat k sobě nevraživě. Jen za pár hodin budeme všichni potřebovat, abyste si věřili. Celá škola nám věří, poprvé po letech táhne celá škola za jeden provaz. A vy byste jí to pokazili?" přísně se na oba podíval.
"Ty mi nemáš co dělat nějakou přednášku. Jsem tu dýl než ty," Ondra vypadal nevraživě.
"Jo, ale já jsem kapitán a-"
"Leonarde!" zamračil se na něj Chris. "Tohle do toho netahej," sykl o něco tišeji. Leo se jen zamračil, ale ztichl.
"Pche. Hned je jasný, kdo u vás nosí kalhoty," odfrkl si Ondra a zadíval se pohrdlivě na Lea.
"Oba, pokud sis nevšiml," odsekl vztekle Leo. Ještě chvilku ho bude štvát a…
"Jasně," Ondra jen zavrtěl hlavou. "A pak kdo tu ošukal koho," zamumlal pro sebe. Leo vstal a chtěl mu jednu natáhnout. Překvapeně ale zamrkal, když se těsně před jeho rukou mihla menší pěst a pevně se usadila na Ondrově tváři.
"Víš ty co, ty zabedněnej idiote?!" Chrisovi žhnuly tváře. Leo na něj překvapeně zamrkal. Chris vypadal celou tu dobu klidně, jako by se dokonale ovládal. Ale teď… "Je mi jedno, že bez tebe prakticky nemáme šanci vyhrát, je mi jedno, že jsi Leův dobrej kamarád a je mi jedno dokonce i to, že ste se pohádali. Ale, a to tě varuju, nikdy, NIKDY nemluv o věcích, kterým nerozumíš!" strčil do něj a o krok ustoupil. Zhluboka se několikrát nadechl a zase vydechl, než se posadil. "Navrhuji následující," pokračoval nerušeně. "Teď půjdeš a sbalíš si všechny věci z toho vašeho kutlohu v budově B. Pak si dělej, co chceš, ale do zápasu nastoupíš profesionálně. Všichni nastoupíme. Co vy na to?" podíval se nejdřív na jednoho a zase na druhého. Pohled měl prázdný, ale Leo viděl, že ho to mrzí. Ne to, co udělal, ale to, co Ondra řekl. Povzdechl si. Nechtěl, aby se o tom dozvěděl. Proto to chtěl vyřídit sám.
"Souhlasim," přikývl a pohodlně se opřel. Ondra si znovu pohrdavě odfrkl. "Je to to nejrozumnější, co momentálně můžeme udělat. A pak zažádám o změnu bytu, pokud na tom budeš trvat."
"No já nechtěl, aby ses odstěhoval."
"Myslel jsem si, že to tak bude lepší, když ti nepolezu na oči ani já, ani Chris."
"Tak co říkáš na můj návrh?" zopakoval Chris a trochu roztěkaně se rozhlídl kolem. Ondra si znovu odfrkl.
"Budu se snažit," řekl a začal se zvedat. "Všechno?" vypadal naprosto lhostejně, nedíval se na ně. Chris se podíval na Lea. Ten jen přikývl. Ondra bez dalšího slova odešel. Leo se podíval na Chrise.
"Jsi v pořádku?" natáhl se po jeho ruce.
"J-jo," Chris se nervózně usmál, než děkovně kývl na Lindu. Leovi nevadilo, že ona vidí to, jak se snaží Chrise uklidnit. Věděl, že ona je taková studentská vrba. Ví toho mnoho o velkém počtu studentů, ale ještě nikdy nic na nikoho neřekla, nikoho nepomlouvala. "Myslim, že to bude fajn."
Leo si jen povzdychl, rozhlídl se kolem a přesunul si židli vedle tý Chrisovy. Když se na něj blonďák tázavě podíval, jen ho objal a přitáhl si ho k sobě. Chris si s povzdechem položil hlavu na jeho rameno.
"Proč?"
"Proč co?"
"Proč k tomu přistupuje takhle?"
Leo měl chuť zeptat se, jak takhle. Ale nakonec to neudělal. A ani neřekl nic jiného. Prostě se jen napil ze svého kafe, začal třít Chrisovo rameno a zlehka otřel své rty o jeho temeno.
Víc než Ondra ho momentálně víc trápila jedna Chrisova otázka. Co to vlastně mezi nimi je? Kdyby to byl opravdový vztah, chtěl by ho dát všem najevo, ne? Chtěl by všem ukázat, že na toho dokonalého, stejně nevinného jako ďábelského blonďáka nemá právo nikdo jiný než on.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ariwa Ariwa | 12. března 2012 v 22:13 | Reagovat

Od Ondry jsem tedy toto opravdu nečekala, ale opravdu. I když není to zase nečekané. Snad jim to vyjde a konečně se dopátrají, co to vlastně je za po cit. Také by si to mohli i přiznat :)

2 Kristina Kissinger Kristina Kissinger | 15. března 2012 v 2:19 | Reagovat

Huh, tohle sem od Ondry necekala, nevypadal, ze by mu to vadilo.. Libil se mi pristup Chrise, ale i Lea a doufam, ze uz to bude v poradku.

3 Haku Haku | 19. března 2012 v 17:40 | Reagovat

No,musím sa priznať,že ma Ondra nepríjemne prekvapil.Keby sa dalo tak mu jednu natiahnem aj ja.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama