Nanny 12

14. srpna 2012 v 12:00 | Sandra |  Chůva
Předloha: Simple Plan
Pár: Pierre/Seb
Forma: er
Varování: AU, OOC

Jak proběhne den v zoo? A jaké budou přicházející prázdniny?



Seb věděl, že už teď jde pozdě, ale uklidňoval se, že se nečeká jen na něj. Z pokoje naproti tomu jeho stále slyšel připravující se Melanii.
Rychle si navlíkl bílé kraťasy, pro které se nakonec rozhodl, a těsné džíny vrátil do skříně. Měl je vážně rád a věděl, že Pierrovi se taky líbí, jenže dneska by se v nich upekl. Takže doufal, že i tohle přitáhne Pierrův pohled. A rozhodně nemyslí na svého šéfa.
"Sebe?" ukázala se ve dveřích Mel v džínové sukni s výrazným páskem, legíny, fialovým topem s nápisem, několika náramky, jemným náznakem make-upu, vlasy vyčesanými do vysokého culíku a páskovými sandály v rukou. Seb se na ni nechápavě podíval, v jedné ruce fialové tílko, ve druhé tmavě modré triko. "Už se čeká jenom na tebe a být tebou bych si pohnula. Rose v autě je pološílená nadšením a Victor z toho skutečně šílí."
"Fajn. Co myslíš?" zvedl ruce, aby naznačil, že potřebuje pomoc. Mel se na něj skepticky podívala, než sjela pohledem na jeho ruce.
"To tílko je do tohohle vedra vhodnější, ale když seš v modrý, táta z tebe nespustí oči."
"Díky," broukl Seb, bez přemýšlení hodil tílko na postel a navlíkl si triko. "Počkej, už jdu," popadl své modré brýle, stejně modré žabky a rychle se i s Mel vydal dolů, do auta.
"To vám tak dlouho trvalo převlíknout se?" protočil otráveně oči Victor, když se nedobrovolně sunul doprostřed, aby udělal místo pro Mel.
"Ty ani netušíš, jak těžký je udržet se v mém věku přijatelným na veřejnosti," zašklebil se Seb, zatímco se na sedadle spolujezdce zapínal.
"Ale daří se ti to skvěle," mrkl na něj omluvně Pierre. Nemohl si pomoct, když s ním Seb odmítal flirtovat ve svém volném čase, prostě to neovládnul ani před dětma. "Tak jedem."
"Už tam budem?" ozvala se Rose dřív, než Pierre stačil vůbec nastartovat. Melanie s Victorem útrpně zasténali.
***
Seb mohl s klidným svědomím říct, že se v zoo všichni skutečně bavili. Mel s Victorem sice nejdřív vypadali otrávení, že je táhnou na "výlet pro děti", ale oba zmlkli v okamžiku, kdy došli k jejich oblíbeným zvířatům - u Victora to byl pavilon koček, u Mel voliéra papoušků. Dokonce i Pierre vypadl více než spokojeně, když si Rose u žiraf posadil na ramena, aby dobře viděla.
Když při obědě došlo na placení, Pierre rázně zamítl, že si Seb zaplatí sám. Byl na jejich výletě a, konec konců, stejně by to byly Pierrovy peníze, protože to on mu platí výplatu. Seb nijak výrazně neprotestoval, ale když došli do obchodu s upomínkovými předměty, prosadil si, že to on zaplatí velkou plyšovou žirafu pro Rose, tílko Mel i kšiltovku Victorovi. Pierre sice protestoval, že to jsou jeho děti, ale Seb jim prostě chtěl něco koupit.
Ke konci dne už byli všichni tak unavení, že Rose usnula v autě cestou domů, Mel si položila hlavu na Victorovo rameno a ten dokonce ani neprotestoval.
Když přijeli domů, Pierre Rose rovnou odnesl do postele. Seb jen rychle namazal pár chlebů a i Mel s Victorem se hned po jejich snězení vydali do postele. Takže Pierre se Sebem v obýváku osaměli.
"Žádné rande?" pozvedl tázavě obočí Pierre, když se Seb usadil do křesla a složil nohy pod sebe. Teď jen pokrčil rameny.
"Na totéž se můžu zeptat já vás."
"Taky pravda," odfrkl si Pierre. "Jenže já mám na krku tři děti."
"A já k nim ještě ještě roztržitého chlapa," sotva to řekl, zarazil se. "Omlouvám se, nemyslel jsem to tak."
"Já vim," povzdychl si Pierre a zkoumavě se na něj podíval. Nechápal ho. Viděl, jak se několikrát převlíká pokaždé, než mu přijde na oči. A Mel mu to potvrdila. I jemu očividně chybělo jejich flirtování. Tak proč si tak tvrdohlavě stojí za tím, že je prostě jenom chůva?
***
"Melanie!" zabouchal na dveře do koupelny Seb už celkem frustrovaně. "Řekl ti už někdo, že to nejsou tvé soukromé komnaty, ale koupelna, ve které se musíme vystřídat všichni?"
"Ty naposledy asi před minutou," ozvalo se zevnitř tlumeně. "A dej mi ještě pět minut."
Seb praštil zátylkem o dveře. Těchhle pět minut chtěla už před čtvrt hodinou. A on už chtěl jít spát, protože věděl, že zítřek, poslední den školy, bude náročný ne jen pro děti.
"Děje se něco?" objevil se vedle něj Pierre, který očividně právě dočetl Rose pohádku na dobrou noc.
"Ale nic," rychle se narovnal Seb. "Jen jsem nestihl obsadit koupelnu dřív, než ji zablokovala naše královna hygieny," protočil oči. "Očividně se chce na zítřek pečlivě připravit."
"No, jestli nechceš čekat, můžeš použít mou koupelnu," nabídl mu. Seb překvapeně vzhlédl.
"Vy máte vlastní koupelnu?"
"Ale jistě," zářivě se na něj usmál. "Tak pojď."
Seb ho nejistě následoval do jeho ložnice. Hned vpravo od dveří byla velká, manželská postel, z druhé strany od ní byl větší, bílý noční stolek, na druhé straně ode dveří obrovská šatní skříň, přes víc jak půlku stěny. Naproti posteli bylo velké okno a prostor mezi postelí a stěnou vyplňoval huňatý, bílý koberec. Nad postelí visely tři velké, černobílé obrazy a vůbec celý pokoj byl moderně orientován do těchto barev. U okna byly další dveře.
Pierre prošel celý pokoj a zamířil právě do těch dveří. Seb ho rychle následoval. Koupelnu měl menší, chyběla mu vana, ale stejně byla sympaticky zařízená. Přímo proti dveřím byl záchod, oddělen od zbytku místnosti zdí. Vedle toho žebřík a ještě vedle umyvadlo, pod kterým byla skříňka a nad ním polička s hygienickými potřebami. Naproti tomu velký sprchový kout, do kterého by se vešli dva.
"Já hned vypadnu," ozval se Pierre, který zatím došel až ke skříni pod umyvadlem. "Jen ti vyndám ručník. Jinak použij, co budeš potřebovat," usmál se na něj a podal mu tmavý ručník.
"Děkuju," usmál se na něj Seb a pověsil si věci (ručník, triko a boxerky) na žebřík. Pierre jen přikývl a rychle odešel, zavíraje za sebou dveře. Posadil se na postel, opřel se o zeď a vytáhl si papíry z práce. Jelikož v obýváku často býval hluk, tady se mu obvykle pracovalo mnohem líp.
Ovšem jakmile se z vedlejší místnosti začala ozývat padající voda, došlo mu, že tentokrát se mu tak snadno soustředit nebude. Přistihl se, že různě ohýbá rohy stránek a neustále těká pohledem ke zdi, za kterou stál nahý, mokrý Seb.
Rychle vstal, popadl své papíry a prakticky utekl do obýváku.
Když Victor o pár minut později vyšel ze svého pokoje, aby se napil, upřímně ho překvapil Seb, který rozcuchaný a jen v triku (kalhoty si nesl v rukách) vyšel z ložnice jeho otce. Nevšiml si ho, na to vypadal moc zamyšleně a byl trošku zarudlý.
Victor jen překvapeně zamrkal, než se zašklebil a zvesela se vydal dolů. On říkal Mel, že se do toho nemají plést, že si to ti dva vyřídí sami mezi sebou. Znal svého otce a rozuměl mu, takže věděl, že tohle je jen otázka času.
Ovšem když vešel do obýváku, jen překvapeně zamrkal na svého otce, který si pročítal své papíry. Co ten tu dělá, když Seb právě polonahý vyšel z jeho ložnice? Pierre si očividně všiml toho, jak zmrzl ve dveřích, protože se na něj otočil.
"Děje se něco?" nechápavě se na něj podíval.
"N-ne, jasně že ne," odfrkl si a rozešel se do kuchyně. Zatímco přemýšlel, jak se ho nějak nenápadně zeptat na Seba, ten se objevil ve dveřích.
"Um, Pierre?" ozval se nejistě. Pierre sebou trhl a rychle se na něj otočil. "Už tam máte volno," usmál se na něj jemně. Pierre mu úsměv vrátil a složil své papíry. "Ještě jednou děkuju."
"To je jasná věc," vyskočil Pierre na nohy. "No, taky jsem unavenej. Victore, nezapomeň, že zejtra ještě pořád vstáváš, tak jdi spát brzo."
"Jasně, tati," protočil oči. "Dobrou noc," popřál jim oboum.
Sotva ti dva vyšli nahoru, v kuchyni se objevila Mel v pyžamu.
"Hej, vidělas, co se tu teď stalo?"
"Myslíš, jak táta pustil Seba k sobě do koupelny, aby se mohl vysprchovat, když já jsem blokovala koupelnu?" zeptala se, jako by vůbec o nic nešlo. "No a?"
"No a?" nechápavě vykulil oči. "Ty, která se můžeš zbláznit, když se na sebe jen usmějí, na tohle řekneš jen no a?"
"Hele, o co jde?"
"O co jde," povzdychl si poraženecky. "Já vás ženský prostě nechápu. Táta pustí Seba do soukromí, ve kterém nebyl ani David, a ty řekneš jenom no a."
Mel nechápavě zírala za Victorem, který s kroutěním hlavy zamířil k sobě do pokoje.
***
Prázdniny začaly a Sebovi přinesly jen mnohem víc starostí. Musel mít nad dětmi neustále přehled, nestačilo prostě jen to, že "jsou venku". Victor najednou, když nebyl unavený z tréninků, začal hodně chodit ven se svými spolužáky a často se vracel s natrženým oblečením nebo odřenými koleny. Mel chodila po městě s kamarádkami nebo něco podnikala s Tonym, byla schopná se přijít několikrát denně převlíknout. A Rose vyžadovala veškerou jeho pozornost, ať už zůstali doma a hráli si na zahradě za domem nebo si Rose chtěla hrát v parku na hřišti, kde na ni stejně musel dohlížet.
Navíc musel skutečně denně vařit. Když obědval sám, nedělalo mu problém zalít si čínskou polívku, ale pro děti chtěl něco pořádného. Do toho všeho připočtěte denní vedro a Seb byl rád, že večer ležel v posteli.
Ovšem horší byly dny, kdy Mel i Victor zůstávali z nějakého důvodu doma. Protože to se většinou hádali o ovladač nebo výběr filmu.
"Tak a dost!" prohlásil jednou téměř ráno, když se zrovna začali hádat. "Pokud jste si nevšimli, Rose se tu kouká na pohádku. Takže zavřete pusy a jestli chcete snídani, tak jděte do kuchyně, kde jsme pro vás s Rose připravili míchaná vajíčka."
"Ale ale, snad nebude hned po ránu tak zle," ozvalo se ode dveří. Seb ztuhl a prkenně se otočil. Klidně tam stála starší dáma, hnědé vlasy jí spadaly až k ramenům a dívala se na něj klidnýma, tmavýma očima, které teď už dobře znal.
"Bábí!" vyskočila na nohy Rose, přeběhla k ní a nadšeně ji objala. Ta žena shlédla, něžně se na ni usmála a objala ji zpátky.
"Paní Bouvier?" Seb věděl, že děti i Pierre k jeho rodičům celkem pravidelně chodí, ale tady nebyla za celou dobu, co tu pracoval. Věděl, že jí to znemožňuje péče o manžela, chápal to a vlastně mu to vyhovovalo. Nicméně teď vzhlédla a přejela ho bystrým pohledem.
"A ty jsi?"
"Seb," odpověděl jednoduše a překvapilo ho, jak se celá uvolnila.
"Ach, Seb! Pierre o tobě hodně mluví," Seb trochu zčervenal a uhnul pohledem. "A děti konec konců taky. Doufám, že sem vám nějak nepřekazila plány na dnešek."
"My vlastně žádné plány zatím nemáme," Seb si nervózně promnul zápěstí. Nevěděl, proč je tak nervózní z Pierrovy matky, ale prostě byl. "Teda, dopolední plány. Co já vím, Mel s Victorem po obědě vyráží ven. A Pierre se vrátí na oběd a pak chce učit Rose vzadu plavat," znovu uhnul pohledem. Nevěděl, proč se najednou cítil tak trapně, že prakticky nemá co dělat. Ale vždyť péče o děti je dost velká práce!
"Výborně," spokojeně se usmála. "Tak co kdybych vás vzala na něco do kina?"
Seb si skousl ret, aby něco nepoznamenal. Věděl, jak těžké je najít program, aby se na něm ti tři shodli. I s Pierrem to bylo ještě těžší.
Nakonec opravdu odešli. Seb jen Mel s Victorem upozornil, že musí jít na film, kam můžou i paní Bouvier s Rose, než se usadil s kouskem melouna a knížkou na lehátku na zahradě. Jo, takhle si on představoval léto.
Ovšem v půl dvanácté, kdy se vracel Pierre ze schůze, už byl zase v kuchyni, ačkoliv jen v plavkách, a dělal oběd. Pierrovi se zadrhl pozdrav v hrdle, když vešel do dveří. Seb by si ho nevšiml, kdyby za ním nebouchly dveře od garáže. Takhle se na něj otočil a rozpačitě pousmál.
"Dobré poledne, Pierre," popřál mu a otočil se zpátky k sýrové omáčce, zády k Pierrovi. Ten nervózně zatěkal pohledem po jeho těle.
"Dobré," odkašlal si nervózně. "Kde jsou děti?"
"Babička je vzala do kina. Měli by se vrátit právě asi za půl hodiny, na oběd. Melanie pak odpoledne jde k Violet, na oslavu narozenin její sestry, a pro Victora má přijít Jack. Budete pak chtít se svou matkou kávu s bábovkou? Musel bych ji ještě skočit koupit."
"Ne, to není nutný," vzpamatoval se Pierre a přešel vedle Seba, vytahujíc si skleničku. "Co je k obědu?"
"Špagety se sýrovou omáčkou."
"Už zase?"
"Je to lehké jídlo, hodí se do vedra. Navíc jsem je Rose slíbil a i Mel s Victorem je mají rádi."
"Jasně, jasně, vždyť už se vzdávám," povzdychl si Pierre a odložil prázdnou skleničku. "Stíhám ještě pár minut v bazénu?"
"Když si ho odkryjete," pokrčil rameny.
Pierre se skutečně došel převlíknout a pak už Seb mohl z okna nad linkou sledovat, jak odkrývá bazén a jak se do něj pomalu noří. Ne že by to dělal, samozřejmě.
Louise s dětmi se vrátila o dvacet minut později. Všichni se nahrnuli do kuchyně a začali se překřikovat, jak byli plní dojmů. Rose mu skočila kolem krku a Victor s Mel ho obklopili.
"Dost, dost!" zasmál se Seb, jednou rukou si k sobě Rose přitáhl a druhou odstavil omáčku z plotny. "Oběd je hotový, tak co kdybyste si urovnali myšlenky, zatímco se najíme? Melanie, zajdeš pro svého otce? Je v bazénu."
Mel jen přikývla a zmizela ve dveřích ve chvíli, kdy se v nich objevila Louise.
"Och, Sébastiene," klidně se na něj usmála. "Omlouvám se, zapomněla jsem vám říct, že dneska nemáte vařit. Chtěla jsem Rose uvařit její milované špagety."
"Ale já jsem udělal špagety," zamrkal nechápavě Seb. "Vím, že je má Rose nejraději."
"Ano, ale já k tomu dělám nejlepší omáčku, že, princezno?"
"Skoro," usmála se na ni nevinně Rose, než se otočila na Seba. "Máme sýrovou?"
"Samozřejmě."
Do toho se ozval výkřik z venku, takže se všichni tři rychle otočili k oknu. Pierre stál v bazénu a smál se, zatímco vedle něj prskala vodu Mel, stála tam v absolutně promočených šatech a po tváři jí stékaly linky. Seb se nad tím jen uculil, zatímco Mel se snažila svého otce praštit.
"Dáte si oběd s námi, paní Bouvier?" zeptal se, zatímco spustil Rose na zem a natáhla se pro talíře.
"Jistě," přikývla Louise a posadila se na Sebovo místo, zatímco Rose si odběhla umýt ruce.
"Mami!" ozval se ode dveří Pierre. Z plavek mu kapala voda, vlasy měl mokré a ručník přehozený kolem krku. "Co ty tady? Stalo se něco s tátou?"
"Dneska má operaci, pamatuješ?"
"Samozřejmě," rychle si sedl naproti ní. "Kdy za ním budeme moct?"
"Až za tři dny," smutně se pousmála. "No, musim říct, že jsi sehnal skutečně dobrou chůvu. Sébastiene, musíte mi někdy dál recept na tu vaši omáčku. Ještě se mi nestalo, aby mi dala vlastní vnučka košem," zasmála se.
"Ale ovšem, paní Bouvier," položil před ně talíř s jídlem. Než se Louise zmohla na odpověď, už byl pod schody a volal na děti, že je jídlo na stole. Ty přiběhly jen okamžik na to, Mel stále rozmazané linky přes obličej.
"Ty si nedáš s náma, Sebe?" zamrkal překvapeně Pierre, když si uvědomil, že má připraveno jen pět talířů. Seb jen zavrtěl hlavou.
"Není tu dost místa, najím se později."
"Můžeme se šoupnout," nabídla se Melanie.
"Dojdu pro židli," rychle se zvedl Victor a zamířil do patra. Pierre se Sebem se na sebe překvapeně podívali, než se usmáli a Seb se natáhl pro talíř. Louise jen zkoumavě přejela pohledem z jednoho na druhého a následně na děti. Jí se ještě nestalo, že by jí Victor dobrovolně a bez řečí přinesl židli.
Když se děti trošku uskromnily a Seb si poněkud rozpačitě sedl mezi ně a Pierra, rozhodla se, že se jí líbí. Měl na děti i Pierra dobrý vliv, uměl vařit, dokázal se postarat o dům a navíc byl slušný. Jo, pokud to byl tenhle muž, kdo se motal kolem jejího syna a vnoučat, neměla námitky.
***
"A co vůbec ty a dovolená?" přisedl si k Sebovi asi o týden později na lehátko Pierre. Vedra se jich stále držela, takže Seb se držel napůl ve stínu, většinou. Ovšem ne v tomto případě.
"Co já s ní?" nadzvedl své sluneční brýle, aby viděl na Pierra. Ten právě vylezl z vody, takže byl celý mokrý.
"No, na kdy ji chceš? Chceme s dětma vyrazit někam k moři, kde jsou pořádný vlny. Slíbil jsem už kdysi Victorovi, že ho naučim surfovat. Tak jsem si myslel, že až tu nebudem, mohl by sis vybrat svojí dovolenou."
"No…," Seb si nejistě skousl ret. "Já raději jezdim až začátkem září. Ani tak nejde o to, že je to levnější, ale je menší vedro a nejsou všude takové davy. Ale jestli mi chcete dát dovolenou teď a pak mě budete potřebovat…"
"Ne, to je v pořádku," usmál se na něj Pierre a odložil svůj ručník. "Můžeš dohlížet na náš dům a v září to bez tebe snad nějakou dobu přežijem," vesele se na něj zakřenil. Seb mu úsměv opětoval, než si zase nasadil brýle.
"Kdy odjíždíte?"
"Ještě nevim," povzdychl si a sám se položil na lehátko. "Mám rád ty last minute zájezdy, takže je teď dost často sleduju. Dám ti vědět, až se něco najde, protože asi budem potřebovat pomoct s balením. Teda, pokud ti to nebude vadit."
"Jistěže ne," bylo jediné, co Seb odpověděl.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama