Narozeninový dárek 10

13. srpna 2012 v 12:00 | Sandra |  Narozeninový dárek
Předloha: Simple Plan
Pár: Pierre/Seb
Forma: er
Varování: AU, OOC

... ale ty následky...




Pierra nepřekvapilo, že byl vzhůru jako první. Šel spát krátce po Sebovi, takže nějak neměl čas se pořádně ztřískat, na rozdíl od Davida, Chucka, Jeffa a Patricka. No, hlavně Davida a Patricka. Anne už byla v koupelně, takže se s povzdechem vydal dolů, připravit kafe a vyprošťovák. Byl si jistý, že ho nebude potřebovat jenom Anne.
Jelikož kluci už znali tyhle jejich oslavy a protože většinou jeden z nich zůstal dost střízlivý na to, aby se o ně zvládl další den postarat, brzy po tom se v kuchyni objevil Chuck, po něm Jeff s Patrickem a nakonec i David, který na chodbě potkal Anne, tak ji vzal taky s sebou. Vypadala příšerně a Pierre věděl, že by ji měl dát dohromady dřív, než ji takhle uvidí Seb.
"Jak ti je?" zeptal se jí jen, když před ní, jako poslední, položil skleničku vyprošťováku.
"Jako by mě přejel parní válec. Nejméně sedmkrát," zaskuhrala a nedůvěřivě si ke skleničce přičichla. "Co to je?"
"Sklenička kamarádka," prohlásil nesrozumitelně David.
"Lepší než kdejaká holka," přikývl Chuck, který měl už celou svou skleničku vypitou. "Přijde, když ji potřebuješ, ale neleze za tebou, když od ní nic nechceš. A taky je podle toho hnusná."
Anne si ještě chvilku skleničku nedůvěřivě prohlížela. Nakonec ale, když viděla, že to pijí všichni kolem, si taky nejistě ucucla. Pak ale hned tu malou porci vyplivla.
"Fuj, to je hnus!" plivala všude kolem a snažila se tu chuť dostat z jazyka. "Co v tom, kurva, je?!"
"Jazyk, holka, jazyk," napomenul ji automaticky Pierre, než se zarazil. Možná by se Sebem měl trávit o něco míň času. Na druhou stranu, byla to jeho sestra, tak to tak nevadilo. "A není důležité, co v tom je, jako to, že ti to skutečně pomůže. Tak to koukej vypít, jestli tě bolí hlava, vem si tylenol, a pokud nechceš jít opici vyspat, dej si kafe."
"Já chci jenom umřít," zakňučela a praštila hlavou o stůl. "Proč jste mi to dovolili? Je mi třináct a tolik chlastu, kolik jsem včera vypila, jsem nikdy neviděla v jedné místnosti. Dobrá, možná v tátově lednici, ale to jenom možná."
Pierre si jen pobaveně odfrkl a s vlastní kávou se usadil nejblíž kuchyňské lince. Jemu nebylo tak blbě, dokonce ho ani nebolela hlava. Jen potřeboval vypít dvě sklenice vody, pak už byl v pohodě.
"Kde vůbec je Seb?" nadhodila Anne, když už měla alespoň půlku sklenice v sobě. Všichni chápali, že to musí vypít postupně. Oni osobně měli za sebou už pár opic, takže věděli, jaké jsou začátky. "Neskončil, doufám, tak strašně jako já?"
"Hůř," zahihňal se David do svého kafe. "Páni, byl fakt dobrej. Moc si z toho nepamatuju, ale vim, že Pierre na něm mohl nechat oči. A to bylo-"
"Ticho!" okřikl ho Pierre a přivinul si blíž k sobě svůj šálek kávy. "Ale je pravda, že na tom byl zle. Jak zvládá nevolnosti?"
"V tichosti," povzdychla si Anne a znovu se napila. "Stará se o všechny kolem, ale jakmile je něco jemu, zamkne se v pokoji a skoro zakáže vstup i mně. Teda, teď už asi úplně zakáže, ale předtím jsem aspoň musela spát v našem pokoji. Když jsem šla do koupelny, on vycházel, byl zeleno-bílý a vypadal jako mrtvola. Šel zpátky do svého pokoje."
"Fajn," přikývl Pierre a dopil svoje kafe, než vstal a vytáhl další čistou sklenku na vyprošťovák. "Obslužte se sami, všichni to zvládáte bez potíží. Za chvíli jsem zpátky."
"A jestli ne, nerušit," zadeklamovali David i Chuck naučeně. Anne se jen rozhihňala a nic neřekla. Jak pokračují, na to se může zeptat později. Například až jí nebude tak šíleně bolet hlava.
Pierre vyšel schody s vyprošťovákem v ruce. Na malý moment zapřemýšlel, jestli má zaklepat, ale nakonec se rozhodl, že čím míň dráždivého zvuku, tím líp. Tiše otevřel a zase za sebou rychle zavřel. Neviděl ze Seba víc, než drobnou hromádku na posteli. Choulil se k sobě a sem tam vydal jakýsi kňučivý zvuk. Pierre si jen povzdychl, než tiše přešel až k jeho posteli. Odložil vyprošťovák na noční stolek a přisedl si na postel.
"Nech mě bejt, Anne," ozvalo se ochraptěle hlasem, který Pierre nikdy dřív neslyšel. Nelíbil se mu. Hromádka složená ze Seba a přikrývek se pohnula jen natolik, aby odhalila jeho obličej. Anne nepřeháněla, vážně vypadal jako mrtvola, s nazelenalým povlakem na jinak bílém obličeji. Jeho rty byly popraskané a perleťově růžové, mnohem bledší než obvykle.
"Anne má dost práce sama se sebou," promluvil tiše, měkce. Věděl, že v těchhle chvílích bolí každý tichý zvuk, natož lidský hlas. A Seb sebou podle očekávání trhl, posadil se a rychle se na něj otočil. Přes obličej mu přelétl výraz nevolnosti, ten ale rychle potlačil.
"Co s ní je?" jeho hlas zněl nepříjemně ostře, řezavě. "Je v pořádku?"
"V takovým, jakým může být holka, která má svou první kocovinu," položil mu ruce na ramena, když si všiml, že má tendenci se zvedat, a usmál se na něj. "Bude v pořádku. Teď se potřebuje jen vyspat, stejně jako ty i kluci. Kocovina není konec světa, ani pro ni, ani pro tebe."
"Cítím se mizerně," přiznal Seb se sklopeným pohledem. Pierre si překvapeně uvědomil, že přes ten stav, ve kterém se nacházel, přes to, jak vypadal, dokázal zčervenat. "Nepamatuju si nic po páté hře aktivit, ale cítím se příšerně. A bojim se, že jsem udělal něco strašného. Nechci nikoho vidět, nedokázal bych se jim podívat do očí, ale ani nevim kvůli čemu! Řekni, Pierre, udělal jsem něco špatnýho? Řekl jsem něco, co by mohlo někoho… přivést do rozpaků?"
Pierre chvilku jen mlčky koukal do jeho modrých očí, které byly také trochu zakalené. Nakonec jednoduše uhnul pohledem.
"Na, tohle vypij," podal mu vyprošťovák. Seb se na to nedůvěřivě podíval. "Ani se nezkoušej ptát, co v tom je. Neřeknu ti to, ale i tak ti to pomůže. Aspoň pak usneš."
"Díky," zabručel Seb a nedůvěřivě si přičichl. Pierre se vesele ušklíbl. Úplně jako Anne. Nicméně on se bez dalších otázek napil. Zašklebil se, ale pil tak dlouho, dokud nebyla sklenička prázdná. "Je to hnus," zaksichtil se naposledy, když mu skleničku podal zpátky. "Ale děkuju," usmál se na Pierra. "Nevim jak je to po takovým blafu možný, ale žaludek už mám jistější."
"To je účel a kouzlo vyprošťováku," zasmál se Pierre a odložil skleničku zase na stolek. "A ohledně tvého žvanění a toho, cos udělal… no, vlastně za to může David."
"David?" překvapeně zamrkal Seb, který se už stihl zavrtat zpátky do tepla přikrývek a teď k Pierrovi vzhlížel. "Jak by za něco, co jsem udělal já, mohl moct David?"
"Vyprovokoval tě," vysvětlil mu to Pierre. "Víš, tys… svlékl ses."
"Cože?!"
"Na stole, před všema. Teda, vyjma Anne, samozřejmě."
"To ne!" zasténal Seb umučeně a přetáhl si přes obličej tu půlku polštáře, na které neležel. "Musel jsem být tak… trapný! Tohle… pro Krista, omlouvám se, tak, tak moc se omlouvám!"
"Sebe, klid," okřikl ho Pierre pobaveně a odtrhl mu polštář od obličeje, takže se přes něj nakláněl a díval se do jeho vykulených očí. "Nebylo to tak hrozný. Vlastně to bylo fakt… dobrý. A pochybuju, že si to někdo pamatuje úplně celý," kromě jeho. Ten taneček ze vzpomínek nedostane asi do konce života. "A vlastně si myslim, že David se chtěl vytáhnout po tobě, takže to nebude až tak hrozný," mrkl na něj hravě. Seb na něj ale stále zíral poněkud vykuleně.
"Um… jasně," uhnul pohledem a nepohodlně se zavrtěl. Pierre se raději narovnal. "A, um… já, svlíknul jsem se… úplně?"
"Ne, ne, jasně že ne! Když jsi byl v boxerkách, odvedl jsem tě do postele."
"Děkuju," usmál se na něj Seb tak kouzelně, až Pierre skutečně nechápal, kde na to ve svém stavu bere energii.
Pierre otevřel pusu, aby mu řekl ještě to, jak se přiznal, že ho má rád. Ale nakonec si to rozmyslel. Nebylo to nic důležitého, Seb byl milá osoba a obyčejné "mít rád" pro něj bylo běžné, přestože i to si teď hlídal. Kdyby mu to Pierre řekl, ztratilo by to své kouzlo, které tak bedlivě hlídal. Takže to zavrhl, to si nechá pro sebe. Ale měl by mu říct…
"Ptal ses, čím sis zasloužil být tady. Víš, že se už nemusíš pachtit v té špíně," vysvětlil mu to. Seb chápavě přikývl a vyčkávavě se na něj zadíval. "Seš tady, protože si nezasloužíš být doma, rozumíš?" Seb zmateně zavrtěl hlavou a Pierre si povzdychl. "Chtěl jsem ti pomoct, alespoň jednomu člověku, a když už jsem něco udělal, chtěl jsem udělat víc, než vás jenom odvést do ústavu, který je beztak v zoufalém stavu a nedokázal by vám poskytnout žádné možnosti. Není to vyloženě charita, je to kvůli tomu, že vy potřebujete pomoct a já mám tolik materiálního zabezpečení, že si s ním můžu dovolit mrhat. Chápeš?"
"Chápu," přikývl Seb. "A děkuju. Strašně, strašně děkuju. Nevím, co bychom si bez tebe počali. Mám tě rád, Pierre."
Pierre se jen usmál a přikývl. Možná to pro Seba nebyla prostě jen nějaká halabala pronesená věta. Možná mu záleželo na tom, aby to věděl.
"Dobře, ale teď by ses měl vyspat. Přinesu ti ještě nějakou vodu, a kdybys jinak cokoliv potřeboval, víš, kde co najdeš a já budu taky někde v domě. Necháme ti tu klid."

***

Seb se dole ten den neobjevil. Pierre mu tam pravidelně nosil vodu a navečer mu tam zanesl i večeři. Chvilku mu trvalo přemluvit ho k tomu, aby snědl alespoň kousíček, ale jíst musel. Seb se na něj nakonec jen kouzelně usmál, poděkoval, vypil další sklenici vody a znovu se zachumlal do přikrývek.
Kluci odešli krátce po obědě, jakmile si byli jistí, že z nich ten alkohol netáhne nijak přehnaně moc, a Anne se hned na to usadila v obýváku, s dvoulitrovou láhví a Pierrem jako obsluhovačem kina, které si z obýváku udělala.
Takže začátek prázdnin byl vlastně úspěšný. Nikdo se nezpil tak, že by to bylo neunesitelné, Seb a Anne úspěšně prodělali svou první kocovinu a všichni před sebou měli dva měsíce naprostého volna. Dva měsíce, které Pierre hodlal využít a na konci prázdnin už se Sebem... nevěděl, co přesně s ním chce dělat. Mít sex, samozřejmě, líbat se a muchlovat, ale nevěděl, kam se stihne dostat do konce prázdnin. Takže si možnosti nechával otevřené. Ale rozhodně kolem sebe nemůžou jen tak kroužit.
Pierre Seba postupně učil být trochu uvolněnější. Zezačátku Seb tvrdě trval na tom, že se musí prádlo vyžehlit, jakmile je suché, že musí dávat denně prát prádlo, že musí pořád něco dělat a že koš s vypraným a suchým prádlem nesmí být nikdy ani napůl plný. Až Pierre ho postupně zatahoval do různých aktivit, díky kterým si Seb žehlení nechával na "potom", jako každý normální člověk.
Ze začátku většinou hráli různé hry na xboxu nebo playstationu, ale časem ho začal víc brát ven. Ze začátku jen do kina nebo zoo, ale později využil i velmi teplého počasí a vzal ho i na koupaliště. Seb nejdřív nesouhlasil, ale Pierre brzo zjistil (od Anne), že to bylo prostě proto, že neměl žádné plavky. Takže Pierre mu jedny koupil a už nebyl žádný problém.
Navíc Pierre začínal mít pocit, že svá slova, když byl opilý, myslel smrtelně vážně, možná víc než to. Ne že by se k němu nějak lísal, ale když se občas sami dívali na film a Pierre ho velmi nenápadně objal, položil si hlavu na jeho rameno a nebránil se. Vlastně mu přišel docela spokojený.
A právě takhle jednou, když si Anne odpoledne vyrazila se spolužačkama do kina a oni spolu sledovali Batmana, se rozletěly dveře a z chodby se ozval veselý, Pierrovi velmi známý hlas. Ztuhl na místě a mírně vyvalil oči.
"Pierre, zlatíčko, jsi doma?!"
Seb sebou trhl a tázavě se na něj podíval. Pierre na něj chvilku jen beze slova koukal. Tohle se nemělo stát, s tím nepočítal. Co tu dělala? Nikdy nejezdila neohlášená! Omluvně se na Seba usmál, odtáhl se od něj a vstal. Nevěděl, co má říct, ale to už ve dveřích stála jeho máma.
"Pierre, zlato, tak ráda tě vidím," široce se na něj usmála a rychle k němu přešla, aby ho objala. Ovšem všimla si, že je celý ztuhlý, a ohlídla se. Znovu se široce usmála, když si všimla Seba, který na ní z pohovky vykuleně zíral. "A kdo je tohle, tvůj spolužák?"
"No… tak nějak," zamumlal Pierre a nejistě se na Seba usmál, čistě jen proto, aby ho uklidnil. "Mami, tohle je… Seb. Sebe, tohle je má máma."
"Ráda tě poznávám, Sebe, ačkoliv jsem zrovna o tobě nikdy neslyšela," nabídla mu s úsměvem ruku, zatímco si ho přeměřila zvědavým pohledem.
"Um, taky mě těší," Seb jí nejistě stiskl nabízenou ruku, ovšem do očí se jí podíval jen na okamžik, než lehce zčervenal a rychle uhnul pohledem. "No, já… možná bych měl… jo, já… půjdu si udělat něco k jídlu," mírně přikývl, než rychle odešel. Louise se za ním zamyšleně dívala.
"Tvůj další kluk?" tázavě se otočila na Pierra. Byla vždycky víc než jeho máma, byla jako starší kamarádka. Jelikož se od jistého věku spolu moc nevídali, nebyl problém s ní mluvit ani o soukromém životě, ve kterém mu dávala až neuvěřitelnou svobodu a stejně velkou dávku důvěry. Proto byla první, kdo se dozvěděl o Davidovi. Jak o tom, že spolu chodí, tak o tom, že se rozešli.
"Jo," odpověděl s povzdychem. "Totiž ne. Aspoň zatím ne. On… och kruci," s povzdechem sebou praštil zpátky na gauč. "Co jsi tak najednou přijela? Nedala jsi vůbec vědět a... Seb tu žije, mami," zagestikuloval nervózně.
"Ale," pozvedla Louise jedno obočí a přisedla si k němu. "Od kdy my dva mezi sebou máme nějaké tajemství?"
"Od tý doby, co je David idiot a k narozeninám mi pořizuje až moc živé dárky," zabručel a výmluvně se na svou mámu podíval. Ta jen párkrát přejela pohledem od kuchyně k Pierrovi a zpátky, než znovu pozvedla jeho obočí.
"On je…?" rukou mu naznačila, ať pokračuje. Pierre se nervózně ošil. Jeho máma mohla být netradiční a díky svému daru mohla vzbuzovat důvěru, díky čemuž byla její talkshow tak populární, protože přiměla lidi říct i to, co by jiným moderátorům neřekli, ale pořád to byla jeho máma.
"Přivydělával si… prodejem svého těla," vysvětlil to pokud možno co nejlíp, aniž by do toho zapletl sebe. Bylo mu jasné, že jeho máma si umí dát dvě a dvě dohromady, ale on to neřekl, no ne?
"Och, chudáček malý," tentokrát se jeho máma pohledem zaměřila skutečně na dveře do kuchyně. "Čas od času mi píše pár lidí, kteří si něčím takovým prošli. Chtějí do mojí show, ale já jim prostě nemůžu nijak pomoc. Většinou jim jen napíšu nebo zavolám a poskytnu nějaké prostředky na zlepšení situace. Jsou to hrozné osudy."
"To jsou," přikývl dychtivě Pierre. "Proto jsem sem vzal ne jen jeho, ale i jeho sestru."
"Ta to musela dělat taky?"
"Ne, nedovolil jí to. Jeho matka dělala dvě zaměstnání a on prej až čtyřikrát týdně… tohle. Ale oba chodili do školy a jejich otec byl nezaměstnaný, závislý a pivě. Prej se to změnilo, ale…"
"Dobrá, dobrá, chápu," povzdychla si Louise a otočila si zpátky k němu. "Stejně si ale měl zavolat. Mohla jsem ti poslat o něco víc peněz, abys jim mohl nakoupit a tak."
"Nenechaj se jen tak. Teda, Seb se nenechá, Anne to přijímá celkem nadšeně."
"Kde vlastně ta dívka je?"
"V kině," pokrčil rameny Pierre. "Je jí třináct."
"Třináct a ty ji zatahuješ do té vaší povedené party?" pobaveně se na něj podívala. Pierre jen pokrčil rameny. "Každopádně ten kluk vypadá mile, je hezkej. No, doufám, že vám tu nebudu těch pár dní překážet."
"Otázka je, kolik těch pár dní zase má být."
Oba se zasmáli a Pierre se zvedl, aby jí přenesl kufry do pokoje. Přišla sice nečekaně a on se bál její reakce, ale Louise se, tak jako vždycky, ukázala jako skvělá máma a jemu se ulevilo, že o tom ví a že má opět její plnou podporu.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Suzu Suzu | 13. srpna 2012 v 21:52 | Reagovat

Wow, Pierre ma fakt suprovou mamku, zda se, ze dalsi dny bude pekna psina! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama