Narozeninový dárek 12

17. srpna 2012 v 12:00 | Sandra |  Narozeninový dárek
Předloha: Simple Plan
Pár: Pierre/Seb
Forma: er
Varování: AU, OOC

A les může ukrývat mnohá tajemství, zvláště pro Seba...



Seb byl stále ještě trošku vedle z luxusu, který ho obklopoval, ale uznával, že se skutečně dobře baví. Kluci nepatřili mezi ty, kteří se neustále zabavují jednou aktivitou. Přes den proto byl vždycky nějak zaměstnán jejich aktivitami a v noci si pouštěl do uší písničky, které mu David dal a které si postupně zamiloval. Měl tam různé punkové skupiny a Seb si brzo našel pár opravdu, opravdu oblíbených songů, ačkoliv i ty další se mu líbily.
Přes den většinou něco dělali - hráli voleyball v bazéně, různé hry na konzolích, sledovali v kině filmy, které Seb viděl poprvé a dokonce i společně hráli na hudební nástroje. Seb byl okouzlen jejich hudbou, přestože kluci si pořád stěžovali, že Pierre nestíhá hrát na kytaru i zpívat. Sebovi to přišlo úžasné.
Jednou na snídani se rozhodlo, že vyrazí do lesa. Seb nadšeně souhlasil, protože už nějakou dobu chtěl vyrazit mezi stromy a prostě se projít. Bylo to o to lepší, že některý z nich každou chvíli odskočil a přinesl hrst jahod, nebo se dohromady dohadovali, honili po lese nebo se snažili vyšplhat na nějaký strom. Díky tomu jim chvilku trvalo, než došli k cíli, o kterém neměl Seb ani potuchy.
Kousek stranou od chaty, relativně hluboko v lese, se nacházelo veliké, čisté jezero, které ovšem stále bylo na pozemku patřícím Davidovu otci. Bylo studené, ale osvěžující a bylo jednoduché zapomenout na okolní svět, když se jeden koupal v tomto jezeru.
Zatímco se Seb okouzleně rozhlížel kolem, kluci se začali svlíkat do naha. Seb se zajíkl, když kolem něj takhle proběhl David a skočil rovnou do jezera. Seb se zmateně otočil a krvavě zrudl, když si uvědomil, že on je jediný plně oblečený.
"Ale no tak, Sebby," zasmál se Patrick a objal ho kolem ramen. Seb ztuhl, ale nic nenamítal. "Jsme tu mezi chlapi a známe se. No tak, věř mi, koupání v jezeře nahý je jeden z nejlepších zážitků. A nikdo jiný sem nepřijde, je to zakázáno."
"Hej, vy dva!" zahulákal na ně rozradostněně Pierre, už po pas ve vodě. V Sebovi hrklo, ale rychle se uklidnil, když si uvědomil, že není vidět nic víc, než co občas zahlédl i nyní. "Jdete do vody nebo co? Sebe, nenuť mě, abych tě do ní dotáhl, protože pak nebudeš mít suchý věci na převlečení."
Seb jen nejistě přikývl, než se sám začal svlíkat. David mezitím vyběhl z vody a pocákal Patricka, takže ten se rychle vydal za ním, aby ho potrestal. Takže v době, kdy Seb byl konečně nahý, se už všichni bavili v jezeře. Nejistě k němu taky došel a smočil v něm nohu. Otřásl se zimou, ale to už si Pierre všiml, že se opatrně snaží vlézt dovnitř. Jen se zašklebil a rychle k němu přešel. Seb se zajíkl, zrudl a rychle pohledem vyjel až do jeho očí. Ale to už ho Pierre popadl za ruku, smýkl jím k sobě a i s ním po zádech dopadl do vody. Seb tiše vyjekl, jak do Pierra narazil i jak k němu zůstal přitisknutý, přestože už byly pod vodou. Ale voda všude kolem byla tak ledová a Pierre tak příjemně hřál…
Zrudl a rychle se od něj odtáhl, když si uvědomil, že se všichni včetně Pierra smějí. Teď se na něj ovšem jen usmál, popadl ho za ruku a táhl ho dál za ostatními. Než se ale Seb stačil pořádně vzpamatovat, David mu přímo do obličeje chrstl vodu. Překvapeně zamrkal, ale to už Pierre tlačil Davida pod vodu a křičel cosi o tom, že nemá topit nepřipravené. Seb se jen tiše rozhihňal a přidal se k němu.
Ve vodě blbi víc než hodinu. Skákali si na záda, navzájem se topili nebo se stahovali pod vodu. Seb se nejdřív nějak nemohl vyrovnat s naprostou nahotou, když přicházeli tolik do kontaktu, ale brzy si zvykl, že je to prostě tak, že jsou kluci a nemusí se před sebou stydět. Přesto se ale pokud možno vyhýbal Pierrovi, přestože jeho tělo příjemně hřálo. Nebo spíš právě proto.
Po nějakých dvou hodinách, když už byli dost vyblbnutí, se nějaký způsobem Seb našel na louce. Leželi v kruhu, hlavy u sebe, on sám mezi Pierrem a Davidem, a dohadoval se s ostatními, co jim který mrak připomíná. Zrovna se všichni tiše smáli, když najednou ucítil Davidovu dlaň u té své. Rychle cukl, ale David ho chytil a pevně stiskl. Seb k němu rychle otočil hlavu, ale David se jen klidně usmál a zvedl svou druhou ruku, ve které držel ruku Patricka. Seb se jen nejistě pousmál a stisk mírně opětoval, než opět obrátil svou pozornost k obloze.
Vlastně ho to možná ani nemělo překvapit. Byli vážně skvělá parta, rozuměli si a byli si mnohem blíž, než by si kdy Seb dokázal představit, že by si parta kluků mohla být. Koupali se spolu nazí a přitom dováděli, váleli se společně na jednom gauči a vůbec byli dost… na dotyky. Seb se podíval na svou druhou stranu a mírně zčervenal. Možná… možná by měl vzít Pierra za ruku. Totiž, jako nerušit kruh nebo tak, netrhat partu. Seb nikdy takhle nikam nepatřil a tohohle si přece jen dost vážil. Pierra ještě o něco víc.
Přes to se cítil trochu zvláštně, nervózně, když očima zašilhal na jejich ruce a jemně, nejistě otřel své prsty o ty Pierrovy. Pierre nijak nereagoval, tak to bral jako souhlas a jemně sevřel jeho prsty ve svých. Překvapeně sebou trhl, když Pierre pevně sevřel jeho prsty. Natočil k němu hlavu, ale Pierre se na něj jen usmíval. Seb trošku zčervenal, než zvedl ruku, ve které držel tu Davidovu. Pierre se na něj jen usmál a mírně přikývl. Sebovi na tváři zůstala jen jemná růž, když mu úsměv vrátil a otočil se zpátky k obloze. Pierre si ho ještě chvíli prohlížel, než se Seb rozhihňal a zvedl jejich spojené ruce, aby ukázal na jakýsi mrak, který mu údajně připomínal Chloupka z Harryho Pottera. A Pierrovi bylo pro jednou jedno, že kluci vidí, jak ho drží za ruku. Konec konců, když se zvedla Patrickova nebo Davidova ruka, bylo to totéž. Ale všichni si nebyli tak blízko. To jen David je skutečně tak bezprostřední, že tohle udělá kterémukoliv z nich. A Seb… dobrá, chvilku před tím přemýšlel, že by bylo fajn dotknout se ho aspoň takovýmto, naprosto nevinný způsobem.
Ale takhle to bylo lepší. Pierre věděl, že Seb to dělá jen proto, že ho chytil David, takže to pokládá za normální znak party. Ale zároveň mu to dávalo naději, že když se o něco pokusí, nebude jen tak odstrčen.

***

Středa byla vždycky tak trochu kritický den. Byla to polovina týdne, měli toho před sebou tolik, jako za sebou, všechny plánované aktivity už byli za nimi a na neplánované neměli náladu. A jelikož nebylo teplo, jako předchozí dny, nebyli u venkovní části bazénu, ale jen se povalovali v té kryté části. A to téměř doslova povalovali.
David si uprostřed bazénu na lehátku četl časopis a přitom upíjel ze svého drinku, který mu Pierre namíchal, Patrick s Jeffem hráli na břehu šachy a Chuck s Pierrem si přes síť pinkali balónem. A Seb ležel na lehátku a poslouchal další skupinu, kterou mu David předchozího večera nastahoval do mp3 přehrávače. Prostě klidné prázdninové odpoledne.
Seb se pro sebe tiše usmíval. Měl je rád, všechny. Pomohli mu, asi ani nevěděli jak moc. A přestože si vždycky myslel, že tahle líná odpoledne musí být strašně trapná, tohle bylo příjemné.
Trhl sebou, když na ramenech ucítil studené, mokré ruce, rychle se posadil a rozevřel oči. Pierre se na něj široce usmíval a něco říkal, nejspíš na něj mluvil už delší dobu, ale on to přes sluchátka neslyšel. Rukou mu naznačil, ať chvilku počká, narovnal se, vypnul přehrávání a sundal si sluchátka.
"Promiň," nejistě se na něj usmál. "Nevšiml jsem si tě."
"To vidím," zasmál se Pierre, sáhl pro ručník a začal si vytírat vodu z vlasů. "Já jen, že támhle primadona," hodil hlavou směrem k Davidovi, aniž by se na něj podíval, "dostala hlad a tak vyhnala svého dvorního kuchaře do kuchyně. A jelikož se všichni ostatní začali taky ozývat a oběd byl už před nějakou dobou, napadlo mě, jestli taky nechceš něco přinýst."
"Um… vlastně bych si něco dal," poněkud rozpačitě se na něj pousmál, když přehrávač definitivně odložil. "Ale… nechceš pomoct? Chci říct, sám to sem nedoneseš."
"Poradil bych si," pokrčil rameny. "Ale pokud mi pomůžeš, budu rád."
Seb se na něj jen usmál, než se s trochou obtíží zvedl na nohy. Společně vyběhli schody do přízemí a vydali se do kuchyně.
"A co by sis vůbec dal?" zeptal se Pierre, když Seb vytahoval sendviče, talíře a nože a Pierre sám opět dělal Davidovi jeho drink.
"Sendvič?" navrhl s lehkým smíchem Seb a ukázal na chleba.
"Fajn nápad," přikývl pobaveně Pierre, odložil skleničku a postavil se vedle něj. Seb se jen pousmál, jeho tváře lehce zčervenaly, ale on si toho nevšímal a jen podával Pierrovi potřebné věci. "A s čím by sis ho dal?"
"Zbožňuju ten, jak děláš s tuňákem," odpověděl bez váhání Seb. "Ale… Patrick nejí ryby a nejsem si jistej, jestli tu David nějakého tuňáka má…"
"Jasně že má. Ten tu má všechno," odfrkl si Pierre. "Je ten salát dobrej?" bez většího přemýšlení ho nabídl Sebovi, který si ho vzal a okamžitě ochutnal. Pak se spokojeně usmál.
"Čerstvej. Jak může být čerstvej, když je tu minimálně od soboty?"
"Zázrak moderních ledniček. Najdeš toho tuňáka? Já zatím udělám sendvič Patrickovi, případně klukům."
Seb se na něj jen chvilku tiše díval a usmíval se, než se vzpamatoval a s červenými tvářemi se začal rozhlížet po tuňákovi. Pierre se jen pousmál, jak ho jedním okem stále sledoval. Stále měl na sobě jen plavky a teď už byl mnohem opálenější než v sobotu. Byl to krásný pohled.
"Mám ho!" nadšeně, možná trošku dětinsky povyskočil, než se otočil na Pierra a vítězně mu ukázal konzervu s tuňákem ve vlastní šťávě. Pierre se pousmál a vzal si ji od něj. Seb se nejistě opřel o linku vedle něj a nevěda, co dělat dál, ho mlčky pozoroval. Pierre se jen usmíval, zatímco připravoval poslední tousty.
"Tak jak se ti tu líbí?" zeptal se, když odkládal další sendvič. V bandě kluků jich na svačinu nikdy nebylo moc.
"Je to tu úžasné," rozzářil se Seb, vděčný za to, že může dělat něco, co ho odvede od toho trapného, oddaného zírání na Pierra. "Nikdy jsem si nemyslel, že by tyhle temné lesy mohly být tak prosvětlené a tak krásné! Mamka vždycky jen vyprávěla o vlcích a medvědech."
"Ti tu jsou," přikývl Pierre a rozesmál se, když viděl Sebův náhle vyděšený výraz. "Ale neboj, u chaty žádný nejsou. Mají raději klid a tady je dost rušno, když tu jsme my, věř mi."
"Fajn, věřím ti," povzdychl si Seb. "Ale jenom, že jsi to ty," dodal, napůl vážně, napůl s tichým hihňáním. Pierre se na něj postranně podíval, ale k Sebovu zmatení se nepousmál. Což ho donutilo ztichnout a zčervenat.
"A jinak? Co říkáš na bazén?"
"Neuvěřitelný," bylo jediné slovo, které ho napadlo. "Chci říct… vážně, můžeš jenom proplavat a stojíš v dešti? To je tak… wau!"
Tentokrát se Pierre usmál a ze Seba opadla velká část nervozity. Přestože Pierra znal nejdéle, nejvíc se bál, aby kolem něj něco nezmotal. Záleželo mu na jeho názoru víc, než si byl schopný připustit.
"Chceš ochutnat?" otočil se na něj najednou s cherry rajčátkem. "Myslim, že v sendvičech je jich dost."
Seb se jen usmál a vzal si ho od něj. Opatrně kousek odkousnul, šťáva mu přitom vystříkla na tvář, než se spokojeně usmál a zbytek si dal do pusy. Pierre ho sledoval tak zaujatě, že dokonce odložil všechno, co do teď dělal. Seb se na něj nejistě zazubil, když k němu Pierre přišel.
"Počkej, tady…," přiložil dlaň na jeho tvář a palcem lehce setřel rajčatovou šťávu. Seb zčervenal a sklopil pohled, Pierre ale nechal svou hřejivou dlaň na jeho tváři. Seb nejistě vzhlédl k Pierrovi, který byl nečekaně blízko.
Pierre by lhal, kdyby říkal, že tohle neplánoval. Jen čekal na nějakou pobídku, nějaké znamení… A měl pocit, že narudlá šťáva na jeho tváři přesně tohle znamení byla.
Nahnul se k němu a jemně ho políbil. Pamatoval si, že jeho postelové chování nebylo zrovna jemné, ale taky věděl, že se žádným ze svých zákazníků se nelíbal. Chtěl to pro něj udělat zvláštní, speciální. Proto jen jemně přitiskl své rty na jeho a chvilku počkal, než jimi jemně pohnul. Rozdělil vlastní rty a vsál mezi ně Sebův spodní, jemně ho polaskal jazykem a lehce zkousl. Seb se konečně pohnul, udělal krok k němu. Pierre ho objal kolem pasu a opatrně ho přitiskl k sobě, stále ho jemně líbajíc. Seb mu omotal ruce kolem krku a nejistě, roztřeseně rozevřel rty a trpělivě čekal.
Pierre si naplno užíval jejich jemný dotyk, něžné spojení. Ale když se od něj odtáhl a nadšeně se usmál, očekávajíc podobnou odezvu i u Seba, setkal se jen s upřímně překvapeným pohledem a šokovaným zalapáním po dechu. Pak ho od sebe Seb odstrčil, beze slova se otočil a utekl.
Pierre za ním jen chvilku mlčky koukal, než se s povzdechem vrátil ke svým sendvičům.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Suzu Suzu | 17. srpna 2012 v 17:42 | Reagovat

Chudák Pierre, doufám, že se Seb teď nebude od Pierra držet dál. :/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama