Narozeninový dárek 7

7. srpna 2012 v 12:00 | Sandra |  Narozeninový dárek
Předloha: Simple Plan
Pár: Pierre/Seb
Forma: er
Varování: AU, OOC, blowjob, sex

A Seb přišel na to, co po něm Pierre chce. Nebo si to aspoň myslí...



Přestože Seb ani dál moc nemluvil, sedal s nimi u stolu pravidelně. A Pierre si uvědomoval, že kluci ho skutečně mají rádi. Ne jako když k nim poprvé přivedl Davida. To se dost ksichtili a trvalo nějaký čas, než si na něj zvykli, ale zvykli si a už by ho za nic nedali. Pierre s tímhle přístupem souhlasil, ale vždycky dodával, že do postele by ho už nedostal. Nebo jen v případě, kdy by byl hodně, hodně, hodně zoufalej. Nebo opilej.
Každopádně prostě patřil k nim. A Pierre si všiml, že Seb je každým dnem ve škole o něco málo uvolněnější. Ne o moc, ale postupně se usmíval a mluvil s klukama, ne že jen odpovídal na jejich otázky. Přesto ale zůstával plachý, uzavřený do sebe. Možná proto ho tak rozhodilo, co se stalo ve čtvrtek, po tělocviku.
Ten den zrovna hráli basket, ve kterém je Pierre skvělý. Je dostatečně vysoký, drzý, silný i chytrý na to, aby dělal kličky, házel koše a byl prostě nejlepší. Hra ho vždycky uvolní, nadchne a ve špatných dnech, kdy si už velmi dlouho neulevil, odchází taky velmi nadržený. A takový den byl i ten čtvrtek. A on vběhl přímo do Seba.
Ne že by se neměli vidět. Samozřejmě, že ho měl vést domů autem. Cestou měli v knihovně vyzvednout Anne, protože Pierre jim ještě nestihl zařídit klíče. Ale tohle bylo jiné. Kdyby se sešli před autem, jak měli, Pierre by se omluvil, že se zdržel na tělocviku, ale přitom by se někde cestou stavěl na záchodech. Jenže tohle byla náhoda, blbá náhoda, a Pierre byl pořád nadrženej.
Seb ho přejel jediným pohledem. Když se vrátil k jeho obličeji, hrál mu na tváři vědoucí úsměv. Než se Pierre stačil zeptat, co přesně zamýšlí, Seb už ho držel za zápěstí a vedl k nejbližším záchodkům. Tam mu shodil batoh z ramene a sám se zbavil svého, než Pierra natlačil do kabinky, zavřel za nimi a otočil se tak, aby Pierre stál zády ke dveřím. Ten se o ně opřel.
"Sebe, co to-"
Ale Seb mu jen překryl rty dvěma prsty a zavrtěl hlavou, než se před ním svezl na kolena. Pierre vytřeštil oči a chtěl začít protestovat, ale to už měl kalhoty i se spodky u kolen a jeho penis pevně tisknut v Sebově dlani. Tiše zavrčel a jednou rukou se chytil jeho ramene. Seb se na něj jen pobaveně podíval, než se obličejem přiblížil k jeho klínu a jazykem ho hravě polaskal po špičce. Pierre trhl boky, ale to už na nich ucítil volnou Sebovu dlaň. Dobrá, pochopil, žádné přirážení.
Seb byl zkušený, to Pierre věděl. Ale nenapadlo ho, že obyčejná hra jazyka ho dokáže tak vybudit. Seb škádlil jeho špičku a jen špičkou jazyka přejížděl po jeho délce. Pierre se chvěl a křečovitě zavíral oči, pevně držíc jedno jeho rameno. Pamatoval si, že to bylo dobré, ale ne takhle dobré.
Tiše vykřikl, když ho konečně vsál do úst. Volnou ruku mu zapletl do vlasů a mírně zatahal. Ne, aby si ho přitiskl do klína, ale čistě jen z frustrace. Seb tiše zavrčel a Pierre se propnul. Seb začal pomalu pohybovat hlavou. Co nezvládl pojmout ústy, pevně tiskl rukou. Příležitostně kolem něj polkl a pokaždé, když Pierre zatáhl za jeho vlasy, zavrčel. A Pierre jen lapal po dechu a tiše sténal.
Prakticky okamžitě zapomněl, že jsou na školních záchodech nebo že ho kouří Seb. Zrovna ten Seb, kterého vzal domů, aby tohle přestal dělat. Jenže v tom byl vážně skvělý a Pierre byl jen osmnáctiletý kluk a…
Vyvrcholil po pár minutách. Vykřikl a propnul se, oči pevně zavřené. Přesto ale cítil, že Seb stále saje jeho špičku a ani na okamžik se neodtáhl. Cítil, jak polyká. Pierrovi se z toho zamotala hlava.
Když se o chvilku později vzpamatoval, Seb mu už natahoval zpátky spodky i kalhoty. Pierre mu roztřesenými prsty pomohl.
"Sebe, já-"
"Musíme jít," usmál se na něj Seb a otevřel dveře za ním. Pierre jen bezbranně sledoval, jak se kolem něj protáhl a přešel ke svému batohu. "Anne už na nás určitě čeká."
Stále se na něj klidně usmíval a říkal mu tím, že to nemá řešit. Že se nic nestalo, že to byla jen splátka.
Když to Pierrovi došlo, cítil se mizerněji, než si pamatoval, že by se kdy cítil. Vážně si Seb myslí, že tohle musí dělat, aby se mu odměnil za to, že ho nechává u sebe bydlet? Vážně si myslí, že tohle je ten důvod?
Jenže Pierre věděl, že když udělá Seb příště to samé, nebude nic namítat. Kdo by taky namítal?
Takže vzal svůj batoh a vydal se i se Sebem pro Anne.

***

Mám problém, byl jednoduchý vzkaz, který poslal jednou ráno o angličtinu Chuckovi.
Jde o Seba?, přišla mu téměř okamžitě odpověď.
Jop.
A konkrétnější bys být nemohl?
Ne tady. Příští hodina, u stromů.
"U stromů" byl ve škole už dlouho zavedený pojem. Šlo o skupinku třešní za školním hřištěm, mezi které nebylo vidět. O volných hodinách a někdy i o přestávkách se tam scházely různé páry, ale o druhou hodinu byla téměř jistota, že tam nikdo nebude, takže budou mít klid.
Když Chuck vešel mezi stromy, Pierre už tam seděl opřený o kmen a se zavřenýma očima. Chuck se usadil vedle něj.
"Tak o co jde?"
"O Seba."
"Nepovídej," protočil oči a povzdychl si. "Ale o co přesně jde? Našel si kluka?"
"Ale ne," ještě toho trochu! "Jenže… on… platí mi za to, že u mě mže zůstat."
"Platí?" nakrčil nos Chuck. "Jak asi? Chci říct - jak ti může zrovna on platit?"
"Sebou," odpověděl jednoduše. Chuckovi trvalo ještě chvíli, než mu to došlo. Pak se na Pierra široce usmál. "Není k čemu gratulovat," předběhl ho a nehezky se na něj zamračil. "Platí mi tak, Chucku. Bere to jako povinnost, jako něco, co od něho požaduju bez ohledu na to, co chce on. Jako jeden z jeho obchodů!"
"A tobě na tom vadí…?"
"Chucku!"
"Jasně, sorry," odfrkl si Chuck. "Ale co já jsem tvoje? Vztahová poradkyně? Na tohle je expert spíš David."
"Nechci se Davida ptát na vztahy," nervózně se ošil Pierre. "Jasně, já vim, že jsme kámoši a konec, vážně nám to ke konci neklapalo. Ale pořád je to… divný."
"Jasně, cokoliv," povzdychl si Chuck. "Tak si s ním o tom budeš muset promluvit. A to pokud možno dřív, než budeš zase nadržený."
"Ale to je tak trapný!"
"Budeš to muset vydržet, pokud nechceš, aby ti jenom… co ti vlastně udělal?"
Pierre neodpověděl.
Vzhledem k tomu, že se Sebem trávil spoustu času, bylo těžké nebýt nadržený. Takže od první zkušenosti na záchodech před čtrnácti dny už měl dalších pár… zkušeností. A ta poslední, ze včerejšího večera, ho přiměla přijít za Chuckem.
Byli u Pierra v pokoji, leželi na posteli a poslouchali různé skupiny. Seb miloval hudbu, ale její kvalitní formy znal žalostně málo. Takže poslední dny trávili právě tím, že poslouchali muziku, nezávazně si povídali a občas se pošťuchovali. Včera se ale tohle všechno zvrhlo v polštářovou bitku, která skončila tím, že rozesmátý Pierre ležel na zádech a na jeho klíně seděl zčervenalý Seb. Na jeho tvrdém klíně.
Chvilku si jen koukali do očí, než se Seb mírně zhoupl. Pierre se napjal a pevně sevřel jeho boky. Seb se pousmál a přirazil proti němu.
Než se Pierre vzpamatoval, nahý seděl a opíral se o stěnu za sebou a Seb pomalu dosedával na jeho vzrušený penis. Byl k němu zády, ale díky tomu se do něj Pierre dostal hlouběji.
Netrvalo to dlouho. Jen několikrát se Seb musel nadzvednout a znovu dosednout, několikrát pevně stiskl Pierra uvnitř sebe a Pierre už byl pološílený slastí. Sjel jednou rukou ze Sebových boků na jeho penis a pevně ho stiskl. Seb se napjal, vykřikl a prudce se udělal. Stáhl se pevně kolem Pierra a i ten se udělal, kousajíc ho do ramene.
Společně dopadli do postele a Pierre si ještě chvilku užíval ten pocit, jak jedna jeho ruka volně visela přes Sebovy boky. Jenže pak Seb vstal a rychle se zase oblíkl. Pak se na Pierra usmál a řekl, že si zajde do sprchy a pak už si půjde lehnout. Popřál mu dobrou noc a odešel.
"Fajn," souhlasil teda s povzdechem. "Já si s ním promluvim."

***

To se ovšem mnohem snadněji řekne, než udělá. Protože Pierre nebyl schopný se přemluvit nakousnout tohle téma kdykoliv, kdy spolu byli a nebyl zrovna sexuálně frustrovaný. Takže to prostě neustále odkládal.
A nepomáhali mu ani kluci, kteří se se Sebem vážně spřátelili a po nějaké době se ho nebáli ptát na jakékoliv otázky a to včetně těch, které se týkaly jeho předešlého života.
"Hele, a jak ty jsi to měl s milostným životem?" zeptal se například den poté s plnou pusou David. Seb jen pokrčil rameny.
"Když třikrát tejdně musíš mít sex s chlápkem, kterýho ani neznáš, přejde tě na něj chuť v osobním životě," prohodil nezávazně, zatímco se spokojeně rýpal v těstovinovém salátu, který jim všem včera připravil Pierre. "Navíc jsem ani tak nějak neměl čas na něco jako milostný život, takže jsem neměl potřebu to nějak řešit."
"No ale stejně!" zamával rukou roztržitě David. "Přece jsi s nima nespal jako by byli tvoji kluci, ne? Nebo jo?" otočil se už přímo na Pierra. Ten se zamračil a praštil ho.
"Davide! Kolikrát ti mám opakovat, že tyhle otázky se nepokládají před desátou hodinou a rozhodně ne na školním hřišti."
"Jsi strašnej," protočil očima David. "A neodpověděls."
"Samozřejmě, že jsem se k nim tak nechoval," odpověděl klidně Seb. Pierre ho skutečně obdivoval. "Teda, vlastně nevim, jak bych se choval," povzdychl si. "Jen… jde o to, že jsem je nikdy nelíbal. Ne na rty."
"Nikdy?"
"Nikdy," přikývl naprosto rozhodně Seb. "A nedovolil jsem jim, dívat se mi do obličeje, když přicházím. Když už jsem s nima spal, vždycky jsem k nim byl zády. Není to tak osobní, aspoň myslim. Pak se to dá brát prostě jako… sex," pokrčil rameny, nabral si další sousto a kouzelně se na ně zazubil. Pierre si jen povzdychl a i dál se nimral ve svém salátu. Ještě chápal, že David o tom dokázal takhle veřejně mluvit, s jeho nonšalantním chováním a vyzývavým vzhledem, ale Seb? Seb s nevinným, hřejivým úsměvem a velkýma, modrýma očima?
"Takže jsi nepolíbený?"
No prosim, a zrovna tuhle chvíli si Seb vybere pro zrudnutí! Pierre ho prostě nechápal.
"Nejsem… nepolíbený," mírně nakrčil nos a ještě o něco víc zrůžověl. "Měl jsem kluka. Jen to tak trochu… nevyšlo," pokrčil rameny. "Chceš i můj salát?" otočil se najednou na Pierra. "Nějak nemám hlad."

***

"Co mám dělat?"
Jelikož mu nevyšel rozhovor s Chuckem, mohl by vyjít rozhovor s osobou nejbližší zase Sebovi, ne?
"Co takhle zkusit vyluxovat?" navrhla Anne s nosem zabořeným do časopisu. "Než s tím projedeš celej dům, zabere to tak hodinku, s pílí dvě. Věř mi, Seb mě k tomu donutil o víkendu."
"Ale o tomhle přece nemluvim," protočil Pierre oči a nervózně se ohlídl. Věděl, že Seb je ještě v knihovně, dodělává referát na předmět, ve kterém mu vychází známka nerozhodně, ale i tak se cítil nepříjemně, když o tom měl takhle mluvit. "Mluvim o Sebovi."
"O bráchovi?" konečně vzhlédla od svého časopisu. "Co bys s ním chtěl dělat? Počkej moment, nechceš ho, doufám, zavést zpátky do toho svinstva? Protože jestli jo, tak na tebe kašlu a jdem zpátky k rodičům. Tam nám aspoň nikdy nemazali med kolem pusy."
"Ale o to vůbec nejde," zavrtěl hlavou Pierre a povzdychl si. "Vlastně… právě naopak. Chci, aby si přestal myslet, že mi musí za váš pobyt tady platit vlastním tělem."
"On to vážně udělal?" zasténala ztrápeně a složila obličej do dlaní. "Já mu to říkala. Říkala jsem mu, že je to blbost. Promiň, Pierre, řeknu mu, že má přestat. Pochopí, že ti to je nepříjemný, takže-"
"Ale o to přece nejde," odmávl to Pierre. "Kdyby šlo jen o to, jestli to je příjemný nebo ne, byl bych v knihovně… nebo taky ne," zavrtěl hlavou, jako by odmítal veškeré myšlenky. "Chci říct - nechci, aby to dělal z povinnosti. Mluvil jsem o tom s Chuckem-"
"Tys o tom-"
"Byl jsem zoufalej a on je můj nejlepší kámoš! Za kým jiným bych asi měl jít jako první?" počkal, až Anne zamyšleně přikývne, než pokračoval. "No, každopádně mi poradil, že bych si s ním měl promluvit já, s čímž celkem i souhlasim. Ale jak to mám asi tak udělat?"
"No, obvykle si dva lidi prostě sednou a mluví spolu. Víš, takový to vyluzování různorodých zvuků, kterým lidé dali jméno řeč."
"Díky, ale ironie mi zrovna teď nepomůže," povzdychl si Pierre. "Jenže jak to mám asi tak udělat? Normálně by mě před Sebem ani nenapadlo na tohle navíst řeč."
"Tak to zkus v nenormální situaci," pokrčila rameny Anne a zase se natáhla pro časopis. "Je divný to říkat, ale zkus si s ním promluvit v nestandartní situaci. Když jsi nadrženej," dodala, když si všimla Pierrova nechápajícího výrazu. Teď si ovšem jenom odfrkl.
"Tak to se k tý řeči nedostanem nikdy."
"Budeš se muset snažit," odsekla Anne. "Teda, pokud vážně nechceš, abych mu to řekla sama. Což by bylo jen v případě, že mu k tomu chceš ještě něco říct. Takže co to je?"
Pierre na ni překvapeně zamrkal. Vyčkávavě se na něj dívala a on nevěděl, co jí chce říct.
"Tak dejme tomu," pokračovala volně Anne, "že tě rozčilovalo, když jsem řekla, že mu vysvětlim, že je ti to nepříjemný. Což je pravda. Takže mu chceš vysvětlit, že sice nechceš, aby to dělal z povinnosti, ale zároveň nechceš, aby přestal. Což mě vede k otázce, jestli od něj chceš jenom vztah typu kamaráda s výhodama, nebo jestli od něj chceš skutečný vztah. A jestli vůbec víš, co chceš, protože se vsadim, že přitahoval už mnohem víc mužů. Pak je tu taky otázka-"
"Dobrý, stop, stačí!" zarazil ji Pierre.
"Nestačí," opět časopis odložila. "Protože jestli mu ublížíš, najdu si způsob, jak nehezky ublížit tobě," podívala se na něj opravdu ošklivě. Pierre si jen povzdychl a přikývl.
"Myslíš… myslíš, že mě pochopí?"
"Pochopí? Určitě. Ale tohle asi není otázka, která tě zajímá," prohodila jakoby mimochodem, než se zase začetla do časopisu. Pierre si ji změřil zkoumavým pohledem.
"Co ty se najednou vyznáš ve vztazích?"
"Nevěřil bys, kolik rubrik o lásce a vztazích a kolik románů jsem stihla za ten rok v knihovně přečíst."
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama