Narozeninový dárek 8

9. srpna 2012 v 12:00 | Sandra |  Narozeninový dárek
Předloha: Simple Plan
Pár: Pierre/Seb
Forma: er
Varování: AU, OOC

... a Pierre mu musí vysvětlit, že takhle to rozhodně nechce.



Přestože mu ani Chuck, ani Anne nijak moc nepomohli, věděl, že mají pravdu. A jelikož o tom se Sebem skutečně nemohl mluvit jen tak, musel počkat na… jak to řekla Anne?... nestandartní situaci.
A ta nastala dva dny potom, v pátek večer, když seděli na Pierrově posteli a hráli monopoly. Pierre nemohl uvěřit, že Seb nikdy nehrál monopoly, takže je vytáhl při první příležitosti. Ovšem v průběhu hry se objevovaly nové a nové pravidla, kterým Seb nerozuměl, tak jak si je postupně upravovali, už to rozhodně nepřipomínalo monopoly.
A Pierre vážně netušil, jak je to možné, ale už zase se to nějak vymklo kontrole. Hrací deska sklouzla z postele, papírové náhražky peněz byly rozházené po posteli a Pierre opět ležel na lopatkách a se Sebem na klíně. Opět vzrušeném klíně. A Pierre viděl přesně ten okamžik, kdy si to Seb uvědomil. Lehce se zahihňal a zhoupl se proti němu, ale to už ho Pierre chytil za boky a nedovolil mu udělat další pohyb. Seb na něj překvapeně zamrkal.
"Sebe, musíme… musíme si promluvit."
Jasně, nikdo neřekl, že to bude jednoduchý, ale kde má vzít dost sebeovládání na to, aby to nehodil za hlavu a prostě Seba neojel?
"Um… ano?" nejistě pokrčil jedno rameno.
"Tohle… není zrovna situace, ve který bych s tebou chtěl o něčem mluvit, ale nemůžu o tom mluvit jindy, takže… nemusíš tohle dělat, víš to, že jo?"
"Nemusim?" nejistě nakrčil obočí, ale neslezl z jeho klína.
"Jo. Totiž ne. Chci říct…," přejel rukama po jeho bocích a palci jemně zajel pod jeho triko. Nakonec si povzdychl. "Nemusíš to dělat jenom proto, že si myslíš, že musíš. Nechci po tobě za oplátku nic… nic. Prostě nic. Vlastně je celkem divný, když to takhle… děláš."
"Divný," zopakoval dutě Seb. Ještě chvilku se na Pierra díval prázdným pohledem, než sebou trhl a rychle uhnul pohledem. "Uch, jasně. Om-omlouvám se, musí ti to být… nepříjemné. Neuvědomil jsem si… kruci, promiň, nechtěl jsem být-"
"Ne," jednoduše sevřel jeho boky o něco víc a zadržel ho. Seb se na něj nechápavě podíval. "Není mi to nepříjemné. Vlastně myslim, že je dost patrné, že je mi to víc než příjemné," odfrkl si nejistě a na malý moment uhnul pohledem, ale pak se jím zase vrátil k Sebovi. "Jen jsem chtěl říct, že… já od tebe nechci… sex. Není to nějaké platidlo nebo tak něco."
"Ale… vzal jsi nás sem, dáváš nám jídlo, všechno nám kupuješ," namítl rozčarovaně Seb. "Myslel jsem… nemůžeš to všechno dělat prostě jen… tak."
"Ale jo, můžu," nesouhlasil Pierre. "Jsem rozmazlenej jedináček snobských rodičů a můžu si zachraňovat od domácího týrání, koho chci. Zvykej si, protože v tomhle prostředí budeš minimálně do doby, než uděláš vejšku a najdeš si práci," oznámil mu razantně. Seb na něj chvilku jen nechápavě mrkal, než se nejistě pousmál.
"Ale… musím přece něco dělat," namítl Seb rozhodně. "Nemůžem tu jenom prostě… vegetovat. Nebylo by to fér, musíme se ti nějak odměnit."
"Fajn, v tom případě můžeš žehlit, protože to mě vážně nebaví."
"Paráda" usmál se na něj zářivě Seb. "Můžeme si rozdělit domácí práce. Je nefér, že ty teď děláš vážně všechno. Můžu uklízet, prát, žehlit, vysávat, utírat prach, nakupovat a vařit."
"Počkej moment," zarazil ho se smíchem Pierre. "Sice jsi řekl rozdělit, ale teď to zní, že chceš dělat všechno sám. Nech taky něco na mně, okay?"
"Ale… ten dům je tvůj, jíme tvoje věci. Tak přece-"
"Ne."
"Platíš za jídlo i všechno ostatní, musim přece-"
"Ne, Sebe," pevněji sevřel jeho boky a Seb si teprve v tu chvíli uvědomil, že mu stále sedí na klíně. Zčervenal a rychle si sedl vedle. Pierre se posadil vedle něj. "Hele, uděláme to takhle - já si vezmu na starost jídlo a pití. To znamená nákup a vaření. Ty oblečení, což znamená praní a žehlení. A na Anne necháme dům, což znamená, že příležitostně utře prach a vyluxuje. Co ty na to?"
Seb se jen pousmál a přikývl, než se sehnul a začal sbírat popadané, falešné bankovky. Pierre si jen spokojeně přikývl, než se k němu přidal.
To šlo dobře. Sice byl pořád nadržený, ale konečně může začít pracovat na tom, aby se Sebem spal ne proto, že potřebuje, ale protože chce.

***

Brzy si zvykli na nový pořádek, kde si skutečně poctivě dělili všechny domácí práce. Anne sice nejdřív prskala, že je to jejich spor, takže nechápe, proč do toho tahají i ji, ale nakonec se také zdála celkem spokojená.
Červen brzy skončil a s tím tu také byl závěr školního roku a předávání vysvědčení. Ne že by Pierre nějak řešil tohle, ale menší rozlučku se školním rokem už řešil. A na nákup zásob nakonec zatáhl i Seba s Anne, kteří mu připomněli i kytku pro učitelku.
Ovšem když s tím vším dorazili domů, vedle příjezdové cesty čekala Sebova a Annina máma. Oba dva na ni okamžik nebo dva jen překvapeně mrkali, než vystoupili a přešli k ní. Pierre se mezitím rozhodl přenést nákup do domu.
"Um… mami?" zeptala se nejistě Anne. Seb na ni jen poněkud provinile mrkal. Od té doby, co začal velmi dobře vycházet s Pierrovými přáteli, si na vlastní matku téměř nevzpomněl. Jak vůbec mohl? Jejich matka na ně poslední léta dřela a on na ní během pár týdnů zapomene.
"Děti," usmála se na ně a oba je objala. Oba jí objetí vrátili, ovšem oba poněkud nejistě. "Ráda vás zase vidím. Vypadáte skvěle. Sebe, tys přibral!"
"To není zrovna kompliment, který by chtěl průměrný puberťák slyšet, mami," pousmál se a mírně se od ní odtáhl, ale to jen proto, aby se na ni mohl pořádně podívat. "Ale děkuju, vím, jak to myslíš. A ty už nemáš kruhy pod očima."
Lorraine se na něj jen přívětivě usmála a o krok od nich obou odstoupila.
"Nechala jsem uklízení. Tvůj otec se zase začal shánět po práci a začínáme dávat dohromady náš dům. Teda, včera jsme začali, ale všechno chce svůj čas."
"Fajn, takže táta žije?" prohodila mrzutě Anne. Seb jí věnoval jemný pohlavek.
"Ano, Anne, žije," odpověděla klidně Lorraine. "A jak se vůbec vede vám? Vypadáte vážně úžasně."
Seb většinu času jen pozoroval Anne se svou matkou a tiše se usmíval. Fakt, že jejich rodiče si mnohem líp vedli bez nich než s nimi, nebyl nijak překvapující. Dva krky navíc, které navíc měsíčně spotřebovaly obrovské peníze na školu, se s jejich příjmy neživily zrovna lehko. A navíc byl skutečně rád, že jeho matka vypadá mnohem živěji.
"No," ohlídla se Anne, když se za nimi ozvalo hlasité zaklapnutí kufru, "já půjdu pomoct Pierrovi s večeří. Sebe, přijď brzo, nebudem na tebe čekat. Ráda jsem tě zase viděla, mami," rychle ji objala. "Měj se hezky."
A tak Seb konečně zůstal sám se svou mámou. Chvilku se na sebe jen rozpačitě dívali, než si jeho máma odkašlala.
"Napadlo mě, že bych vám měla přinést kytku zítra pro učitelky. Ale nějak jsem na to zapomněla. Navíc jsem viděla toho chlapce, jak nese do domu tři kytky, tak předpokládám, že i o to je už postaráno."
"Jo," pousmál se pobaveně Seb a intuitivně se ohlídl. "Je postaráno… prakticky o všechno. Pierre nám i vaří."
"Je to opravdu hodný kluk," přikývla jeho máma a o krok k němu přistoupila. "Slíbil mi, že se o vás o oba postará. A dal mi tu adresu. A zatím to vypadá, že svoje slovo skutečně drží. Jsem za vás tak šťastná, Sebby," dívala se na něj skutečně rozzářenýma očima. "Teď máte konečně možnost užít si takový studentský život, který jsem vám chtěla vždycky dát. Užij si to, Sebby," jemně, mateřsky mu přejela rukou po rameni.
"Děkuju," objal ji jednoduše. Tak nějak tušil, že teď už se moc vídat nebudou. Asi nebudou mít moc věcí společných. "Jak je tátovi?" zeptal se nakonec, trošku nejistě.
"Líp," ujistila ho jednoduše. "Už se probral a, jak jsem řekla, hledá si práci. Dneska dokonce byl na pohovoru."
"A?"
"Nevzali ho," pokrčila rameny. "Ale vzal to v klidu. Pozítří má další."
"To rád slyším. Já… pozdravuj ho ode mě, jo?"
"Budu," znovu se na něj usmála. "A jak vůbec bude vypadat tvoje vysvědčení?"
Trvalo skoro čtvrt hodiny, než se skutečně rozloučili a Seb se rychle vrátil do domu. Zatímco vešel do kuchyně, usmíval se a spokojeně si broukal.
"Dobré zprávy?"
"Jop," usmál se nadšeně Seb. "Táta hledá práci," oznámil, ke svému překvapení, oběma dvěma. "Dneska měl jeden pohovor a pozítří má další. A máma má už jenom jednu práci."
"Paráda," zazubila se i Anne, zatímco připravovala příbory. "A všechno dobře skončilo," zatrylkovala vesele. Seb neodpověděl a Pierre se rychle na Seba ohlídl, než se vrátil k nandávání jídla.
Ne, tohle ještě není konec.

***

Seb se v pátek vydal ze školy pěšky. Nechtěl se chvilku s nikým vidět a navíc věděl, že Pierre něco chystá. Nechtěl mu to pokazit, takže předpokládal, že oba ocení, když si udělá delší procházku skrz park. Ovšem nepočítal s tím, že se ta jeho procházka tolik protáhne.
Když se konečně vrátil domů (už měli vlastní klíče), Pierre s Anne právě obědvali. S úsměvem nandali i jemu, takže on si ani neodnesl věci do pokoje a rovnou si přisedl.
"Kluci přijdou kolem třetí, dáme si pár her, piv, filmů, pizz… No, prostě oslavíme konec roku, jako tradičně," nadhodil Pierre. "Chceš se přidat?"
"No, já…," Seb nejistě pokrčil rameny, aniž by se na něj podíval. "Já nevim. Neříkals, že je to tradice? Nechci se vám do toho plíst nebo tak něco, klidně s Anne zůstanem nahoře, abychom vám nepřekáželi."
"Překáželi," odfrkl si Pierre a ukázal na něj vidličkou. "Kdybyste měli překážet, nezvu vás," ačkoliv technicky zval jenom Seba, ale to je jedno. "Ale no tak, nenech se přemlouvat. Patříš k nám, bez tebe to už bude nuda."
"Tak jo," souhlasil Seb, který se do svého talíře potěšeně usmíval. Bylo milé to takhle od Pierra slyšet. Zvlášť od Pierra.
"Takže můžu taky?" ozvala se rozzářeně Anne. Pierre se na ni pobaveně podíval
"No bude tam dost alkoholu. Takže pokud ti to tvůj starší bratr povolí," pokrčil rameny, ale zašklebil se na Seba, než se vrátil zpátky ke svému obědu.
"Sebby, prosím!" použila na něj okamžitě své nejkouzelnější štěněčí oči. Seb si jen nejistě skousl ret a znovu nervózně pohledem zatěkal k Pierrovi. Nebyl si jistý svou vlastní přítomností, jak tedy mohl rozhodovat o přítomnosti Anne? "Jsem už přece velká holka, Sebby, zvládnu to. A budu tě poslouchat. Slibuju."
"Tak dobře," povzdychl si Seb rezignovaně. "Ale jen pokud budou kluci souhlasit."
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Suzu Suzu | 9. srpna 2012 v 13:07 | Reagovat

Ha! Tak to bude sranda! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama