Puis-je? 26

16. srpna 2012 v 12:00 | Sandra |  Puis-je?
Předloha: Simple Plan
Pár: Pierre/Seb
Forma: er
Varování: AU, OOC, pedofilie

Patrick se, pochopitelně, musí s Pierrem jednou setkat. Jenže co když Pierre Seba předem nevaruje před nebezpečím této návštěvy?


"Pie?" zeptal se jednou Seb nejistě, když už byl ve svém pyžamu a zase sešel dolů za Pierrem, který se už jen ve svých spacích teplácích rozvaloval na pohovce. Usmál se na něj a poklepal na místo vedle sebe. Ne, že by mu nebyla zima (ačkoliv venku začínal listopad, a to už v Montrealu slušná kosa byla), ale lidského tepla nebylo nikdy dost, zvlášť toho Sebova.
"Copak je, prcku?" zamumlal spokojeně, když si ho stáhl do náruče a pevně ho k sobě přitiskl. Seb se spokojeně zahihňal a mírně se zavtěl, aby se mohl usadit pohodlněji a hlouběji do jeho náruče. "Tak copak?" pobídl ho jemně, když byl delší dobu ticho a jen kreslil na nahou pokožku jeho hrudi roztodivné tvary. Pierre to vydržel bez větších potíží jen díky tomu, že právě to dopoledne u něj byl David. Nemohl si pomoct, na něj prostě tyhle drobné ruce měly takový účinek. Jen tyhle, žádné jiné.
"S Páťou máme dělat projekt na ohrožené druhy."
"Na biologii?"
"Ne, tam bereme teprve jednobuněčné živočichy," zavrtěl hlavou Seb. "Máme to do zeměpisu, jako projekt navíc. Máme vždycky kromě těch základních biologických znaků také najít lokaci a tak, vysvětlit, proč jsou ohrožené," pokrčil rameny a se zaujetím na Pierrově hrudi vykresloval něco složitějšího.
"To je skvělé," přikývl Pierre a tiše vydechl, jak mu ze Sebova mírného škrábnutí přejel mráz po zádech. "Ale co potřebuješ ode mě?"
"No… myslel jsem…," Seb ruku spustil, takže volně přejela přes Pierrovu hruď, břicho až do Sebova klína. "Já už byl u Páti hodněkrát. A já myslim… Nebylo by fér, kdyby jednou také přišel on k nám?"
"To by rozhodně bylo," přikývl s úsměvem Pierre a zlehka ho políbil do vlasů. Za ty víc jak dva měsíce toho o Patrickovi mnoho slyšel (nehledě na to, že když mu Seb z adapťáku volal, téměř neustále se jim motal do hovoru) a tak nějak si na něj zvykl. Viděl, že je to skutečně jen kamarád, a došlo mu, jak moc paranoidní kolem Seba je. Ne že by se na tom snažil v poslední době něco změnit. Seb se ovšem nadšeně rozzářil a konečně k němu vzhlédl.
"Vážně by mohl?" vyhrkl skoro až nevěřícně.
"Samozřejmě," zasmál se Pierre a přitiskl ho blíž k sobě. Sebovy vlasy voněly heřmánkovým šampónem. Doplňovaly tak Sebovu přirozenou vůni, která už ovšem zdaleka nebyla tak nevinná jako před lety. Ale to Pierrovi nevadilo. "Tohle je taky tvůj domov, prcku, můžeš si zvát, koho chceš. Ovšem dokud nad tím budu mít přehled. Platí?"
"Platí," Seb se vesele zakřenil, než se natáhl a políbil ho. Pierre se pousmál a zlehka ho uchopil zezadu na krku. Ne že by mu chtěl zabránit se odtáhnout (to za celé ty roky neudělal ještě ani jednou), ale prostě to tak bylo příjemné.
"Přijdeme zítra hned po škole," prohlásil Seb, když se od sebe odtáhli. "Po obědě," opravil se rychle. Hned druhý týden školy přišel s tím, že Patrick chodí na obědy a jestli by on nemohl taky. Ne že by se to Pierrovi nějak moc líbilo, ale dovolil mu to. Co jiného taky mohl dělat.
"Okay. Mám něco koupit? Brambůrky nebo… kolu ještě nějakou máme. Protože nepočítej s tím, že napeču," dodal potutelně a mrkl na Seba. Ten se jen zahihňal a položil si mu hlavu na rameno, vtiskávaje se mezi jeho rameno a krk. Občas to tak dělal, když byl unavený. Pierre narážel na jeho první návštěvu u Langloisů. Paní Langlois mu tam vnutila několik málo domácích cookies a když je upřímně pochválil a po nějaké době z Patricka vypadlo, že Seb žije jen s Pierrem, paní Langlois mu okamžitě vnutila další velkou krabici plnou cookies.
"Musíme se učit, nebude to nějaká party nebo tak něco."
Pierre se tiše zasmál nad jeho představou party. Tohle ho bude muset taky naučit. Ale později. Mnohem, mnohem později.
"Dobrá, tak já jen zařídím, abyste tu nezemřeli hlady, dobrá?"
"To bude skvělé."
***
"Páni," hvízdl obdivně Patrick, když Seb přes příjezdovou cestu zamířil k jejich vstupním dveřím. "Tak tady ty bydlíš?"
"Jasně," pokrčil rameny Seb a otevřel jim dveře. "Pojď dál a zuj se," upozornil ho mile. Ještě pořád neměl tak docela rád boty a Pierre to toleroval, takže doma většinou chodili bosí. "Pie!" houkl do domu. "Jsme doma."
"Čau prcku, Patricku," vyšel z kuchyně a usmál se na ně.
"Um, pane Bouviere," kývl na něj uctivě Patrick. Pierre se zasmál.
"Říkej mi Pierre. A tykej mi. Na nějaké vykání jsem moc mladej," mrkl na něj. Patrick nejistě přikývl, ale Seb se zasmál, uložil svou zimní bundu na věšák a přešel k Pierrovi, natahujíc se k němu. Pierre se od něj ale pocitově odtáhl, jen mu nastavil tvář na pusu a krátce ho k sobě přitiskl, než ho od sebe nešetrně odstrčil. Seb překvapeně, ublíženě zamrkal. "Budete v obýváku, nebo půjdete k Sebovi do pokoje?"
"Můžem zůstat v obýváku?" Patrickovi nadšeně zářily oči.
"Samozřejmě," Pierre se pousmál. "Já budu v ložnici, potřebuju si tam něco zařídit. Kdybyste měli hlad nebo tak něco, zajděte si do kuchyně, nakoupil jsem. Sebe, prosim tě, hoď si věci do pokoje, než začnete cokoliv dělat.
"Jistě," přikývl Seb poslušně, ovšem zaraženě. Pierre si ho změřil starostlivým pohledem, než se otočil a vydal se do patra. Ne, že by měl něco na práci, ale usoudil, že by jim měl nechat aspoň trochu prostoru. "Tak pojď," zamumlal Seb k Patrickovi a vedl ho nahoru mnohem šouravějším krokem, než jakým se hnal domů. "Tohle je můj pokoj," prohlásil, když ho zavedl dovnitř.
Patrick překvapeně zíral na prosvětlenou místnost. Pokoj se už ani zdaleka nepodobal tomu dětskému pokoji s mořskými motivy, které mu Pierre koupil před třemi lety. Stěny i klouzavá podlaha byly bílé, k tomu tmavý nábytek - velká postel (velká pro jednoho, pro dva už malá) a nad ní světlé, umělecké grafity. Dvě skříně s tmavými rámy, ale bílými dvířky, stejně laděný noční stolek z druhé strany a polička nad postelí, která zasahovala až nad tmavý stůl, na které stál bílý laptop. Nad skříněmi visela černá kytara. Seb ten pokoj miloval, přestože oproti tomu dětskému pokojíčku to byl velký šok. Ale Pierre mu do něj dal svou kytaru, z čehož byl více než nadšený. Ale ani tak ve svém pokoji netrávil moc času. Spával u Pierra, úkoly si dělával v obýváku, kde také, spolu s Pierrem, trávil většinu dne. Ale měl pokoj, a to bylo hlavní.
"Co ty tady?" Patrick se překvapeně otočil na Seba. Druhá zeď byla celá tvořená oknem, ta třetí byla skoro celá volná, plná jen různými grafity. Jen v rohu, u světla, byla skříňka a na ní klec s jakýmsi mazlíčkem.
"Co to máš?" zeptal se, odložil svou tašku a nejistě přešel k Sebovi. Ten se na něj jen usmál a sáhl do klece pro zakrslého, dobře živeného, ovšem ne tlustého králíka.
"Patricku, seznam se, tohle je Kšeček. Kšečku, tohle je můj kamarád Patrick," s mírným úsměvem otřel svůj nos o jeho srst, než se tiše rozhihňal. Patrick na něj zíral poněkud překvapeně.
"Ty jsi nervózní?"
"Ne, proč?" zadíval se na něj nechápavě Seb, mírně ohrnutý nos.
"Ale to nic," zavrtěl hlavou a přistoupil k nim blíž. Na malý moment zaváhal, než opatrně pohladil toho králíka po hlavě. "Ale je to králík, ne křeček."
"Proč by to měl být křeček?" nakrčil nechápavě obočí Seb. "Samozřejmě, že je to králík. A jmenuje se Kšeček," zářivě se na něj usmál. Patrick na něj několik chvil jen zaraženě zíral, než se vesele rozesmál.
"S tebou prostě není nic normální, co?"
Seb se jen uculil a zlehka políbil Kšečka na hlavičku.
Sešli zase dolů do obýváku, snesli si čtvrtky, fixy a barevné papíry, také učebnice a Sebovu encyklopedii zvířat. Seb donesl kolu a brambůrky, zapnul televizi na hudební kanál a přisedl si k Patrickovi, aby mohli začít pracovat.
Ale nemohl se pořádně soustředit. Myšlenky mu utíkaly k Pierrovi a oči se stáčely ke schodům. Čím déle nad tím přemýšlel, tím byl nešťastnější z toho, jak ho odstrčil. Vždyť ho jen chtěl políbit, jako to dělá vždy! Tak co je špatně? Nechce ho snad Pierre? Už ho nemá rád?
"Děje se něco?" trhl sebou a svůj nepřítomný pohled stočil od schodů k Patrickovi.
"N-ne, jistěže ne," zasmál se nervózně Seb, než se otočil zpátky ke své encyklopedii. "Máš toho lva indického?"
***
Seb ještě jednou kontroloval jejich projekt u sebe na posteli. Měli ho předvádět až za týden, ale on byl rád, že ho měli za jedno odpoledne hotový.
"Prcku?" ozvalo se ode dveří. Skousl si ret a napůl se otočil. Ve svém nejoblíbenějším, nejteplejším a největším pyžamu se téměř ztrácel, ale to mu dodávalo pocit bezpečí. Byl roztřesený a nebyl si jistý, čím to je. Pierre se opíral o futra a starostlivě se mračil. "Děje se něco? Celý odpoledne jsi takový… zakřiknutý."
"Pie, máš mě ještě rád?" zeptal se roztřeseně a zvedl k němu své oddané oči. Pierre na něj překvapeně zamrkal a přešel k němu.
"Samozřejmě, že tě mám rád. Moc, moc rád," zopakoval důrazně a položil mu ruce na ramena. "Jak tě vůbec napadlo o tom pochybovat?"
"Já… ty… odstrčil's mě," kníkl zoufale a jeho oči se zaleskly. Nesrazil jeho ruce ze svých ramen, ale ani ho neobjal, jak měl ve zvyku. Pierre zavřel oči a zhluboka vydechl. S tímhle tak napůl počítal, zároveň ale doufal, že se tomuto rozhovoru vyhne.
"Nedal by sis kakao? Protože mně by teď jedno přišlo vhod. Všechno ti to vysvětlím dole, u šálku dobrého, horkého kakaa, dobře?"
"Fajn," přikývl Seb odevzdaně. Pierre se k němu sklonil a opatrně polapil jeho rty v něžném polibku. Seb mu ho neopětoval, ale aspoň se k němu přitiskl, což Pierra potěšilo. Vyhoupl si ho do náruče a klidně se na něj usmál. Seb se na něj překvapeně díval, než mu úsměv nejistě, skoro až stydlivě opětoval.
Pierre s ním sešel do kuchyně a posadil ho na židli. Sám jim pak udělal sladké, husté kakao. Přenesl jim ho do obýváku a vrátil se pro Seba. Ten sice už byl na půl cesty do obýváku, Pierre se však jen pousmál a vyhoupl si ho do náruče. Seb překvapeně zamrkal, ale spokojeně se pousmál. Pierre se posadil a posadil si Seba na klín.
"Tak předně - mám tě moc, moc, moc rád," miluje ho, ale tím mu nehodlal plést hlavu. "A právě proto, že tě mám rád, nechci, aby mi tě vzali."
"Proč by mě měl někdo brát?" zamračil se Seb a chytil ho za triko. Pierre ještě nebyl převlíknutý do oblečení na spaní. "Já jsem tady šťastný."
"Já vím," přikývl Pierre s drobným úsměvem. Skutečně se snažil, aby tu byl šťastný a spokojený, ale slyšet to takhle přímo od něj uspokojovalo zase jeho. "Jenže… já jsem dospělý člověk a jako takový nesmím mít intimní… vztah takové povahy, jako máme spolu, s nikým mladším osmnácti let."
"To je blbej zákaz," našpulil uraženě rty Seb. Pierre se pousmál a něžně mu přejel dlaní po zádech.
"To s tebou naprosto souhlasim," uculil se a políbil ho na čelo. "Jenže já se tě nechci vzdát. Je mi líto, že jsem tě odstrčil, ale přestože si myslim, že Patrick je milý, tak nás nemůže vidět, a pokud tady opravdu chceš zůstat, neměl by o tom vůbec vědět," vážně se na něj zadíval. Seb okamžitě přikývl.
"Takže mě máš rád?" Pierre se pousmál.
"Moc, moc rád. Ale tajně, okay?"
"Tajně," zahihňal se potutelně Seb, než se k němu natiskl a sladce ho políbil.

Sebův nový pokoj (místo snowboardu kytara a místo hodin knížky)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama