Puis-je? 28

24. srpna 2012 v 12:00 | Sandra |  Puis-je?
Předloha: Simple Plan
Pár: Pierre/Seb
Forma: er
Varování: AU, OOC, pedofilie

Se sedmou třídou také přichází neopakovatelný zážitek - lyžák.



"Jo, mám ještě nějakej formulář, kterej mám zejtra odevzdat podepsaný," vzpomněl si asi o dva týdny později večer Seb. Vylítl ze sedačky, kde byl pohodlně opřený o Pierra, a vyběhl do patra. Pierre si povzdychl a mírně se zavrtěl. Teprve v tu chvíli si uvědomil, jak je ta poloha, ve které víc jak hodinu seděl, nepohodlná, ale se Sebem přitisknutým na něm to pořádně nevnímal. Nicméně to už byl Seb zpátky, bez přemýšlení si mu sednul na klín a podal mu potištěný papír. Pierre si ho převzal a volnou rukou ho objal kolem pasu.
"Lyžařský výcvik?" pousmál se Pierre. "Super, kdy jedete?" Seb našpulil rty.
"Já tam nechci," prohlásil razantně. "S třídou se moc neshodnu a navíc ani neumim lyžovat."
"A právě proto tam pojedeš," uculil se Pierre a zlehka ho políbil na nos. "Naučíš se lyžovat a poznáš třídu i jinak, než z toho školního prostředí."
"Ale oni se mi budou smát," fňukl nešťastně Seb a zadíval se na něj zoufalým pohledem.
"Nikdo se ti nebude smát," zamračil se Pierre a přitiskl ho blíž k sobě. "A pokud bude, tak si tam zajedu a jako neznámý lyžař ho shodím z lanovky. Platí?"
"Pie!" zahihňal se Seb a náznakově ho praštil do hrudi. "To není vtipné."
"Ne?" Pierre s úšklebkem pozvedl obočí. "Tak proč se směješ?"
"Já nevím," Seb se rozesmál ještě zvonivěji a zabořil mu obličej do trika. Pierre se pousmál, odložil formulář a pevně ho oběma rukama objal. "Ale pořád tam nechci," zamumlal, když se dosmál, a objal ho kolem pasu.
"Tak to je škoda," povzdychl si Pierre a potutelně se usmál. "Protože já už si říkal, že kdyby ses to tam naučil, mohl bych tě občas vzít na lyžování do Itálie."
"Vážně?" mírně se od něj odtáhl a nevěřícně se na něj díval nadšeně rozzářenýma očima.
"Vážně," přikývl s úsměvem a krouživě ho pohladil po zádech. Nemohl si pomoct, neustále měl tendenci ho hladit a laskat. "Jenže to se to musíš nejdřív naučit."
"A proč mě to nenaučíš ty?" našpulil nespokojeně rty Seb. "Už jsi mě naučil plavat a jezdit na kole a bruslit a-"
"Právě proto," cvrnkl ho do nosu. "Nebylo by fér, kdybych tě všechno naučil já. Musim dát příležitost taky ostatním," mrkl na něj a zlehka ho políbil. "Tak co, pojedeš?"
Seb si povzdychl a znovu se k němu přitiskl, schovávaje svůj obličej do Pierrova krku.
"Já nechci bejt tak dlouho bez tebe," zamumlal do jeho krku, než ho nepřítomně políbil. Pierre zavřel oči a pousmál se. "Od soboty do soboty. To je taaak dlouho!"
"Budeš tam mít Patricka, uteče ti to rychle. A taky budeš mít s sebou i mobil. Víš, že mi můžeš kdykoliv zavolat, že jo?"
"Chm," zamumlal Seb a pohodlněji se usadil - přehodil přes Pierra jednu nohu, takže na něm teď seděl obkročmo. "Ale co polibky?" namítl s dětskou nevinností. Pierre sevřel rty. Jo, byl si jistý, že polibků tam bude dost. Na to by ovšem myslet neměl.
"Tak se prostě pořádně rozloučíme," usmál se na něj a mrkl. "A pak zase přivítáme," zamumlal, než si ho přitáhl pro polibek. Seb mu ho nadšeně opětoval, z čehož Pierre vyrozuměl jediné:
"Tak jo."
***
Pierre k sobě Seba pevně tiskl a něžně ho líbal všude, kde dosáhl. Seb se tiše hihňal a polibky i letmé, docela nevinné doteky mu dychtivě vracel. Pierrovi bylo jedno, že většina přítomných lidí nejspíš kouká po jejich tmavém autě, tak výrazném v okolním sněhu. Nikdo nemohl dokázat, co se tu děje, a on pak prcka neuvidí celý týden!
Naposledy Seba jemně líbl, než ho od sebe jemně odtáhl. Usmál se na něj, aby mu dal najevo, že je vše v pořádku, a pohladil ho palcem po tváři. Od toho nešťastného incidentu s Patrickem si dával pozor, aby Seb ani jednou nezapochyboval, že ho má rád. A Seb to zbožňoval.
"Budeme muset jít," zastrčil mu za ucho podlouhlé vlasy. Od října mu dost vyrostly a on s nimi nechtěl k holiči nebo třeba jen sáhnout na ně od Davida. Bylo to nezvyklé, ale Pierre si oblíbil pocit, když mu propadávaly mezi prsty. "Za chvilku vyjíždíte."
"Já tam nechci," našpulil rty znovu Seb. "Nikdy jsem tam nechtěl. To tys mě přemluvil."
"A jak byl Patrick rád," usmál se na něj a zlehka mu zajel prsty pod triko. Pierre něco takového už párkrát udělal a on z toho byl zmatený. Vyvolávalo to v něm zvláštní pocity - horký pot, mráz na zádech. Ale zároveň to bylo tak příjemné! "Tak pojď, ať na tebe všichni nečekají."
Seb si, s Pierrovou pomocí, přelezl zpátky na sedadlo spolujezdce a sklopil si stínidlo, aby se mohl v jeho zrcátku prohlídnout a poupravit. Už si zvykl na tuto rutinu při východu z domu nebo z auta. Pierre ho za to vždy odměnil úsměvem a letmým polibkem. Stejně jako tentokrát.
Vystoupili, Seb si vzal svůj batoh a Pierre mu vzal tašku. Jen oznámili učitelce, že už jsou tady (a překvapivě nebyli poslední) a Seb Pierra naposledy objal a zamumlal mu do ucha, že mu zavolá, jakmile se k tomu dostane. Ale to už přijel poslední opozdilec, spolu se Sebem nastoupil a Pierre mohl už jen mávat za odjíždějícím autobusem.
Cítil se všelijak, ze všeho nejvíc jako zbitý pes. Ne, vážně - jak moc může být člověk závislý na jiném člověku?
***
Pierrův pohled neustále nervózně sklouzával k jeho BlackBerry. Od Seba na něj dostal už mnoho zpráv a snad ještě víc fotek. Ale kromě toho mu Seb ještě každý večer volal, aby nadšeně vyštěbetal zážitky z toho dne, pochlubil se, jaký zase udělal pokrok, a taky aby vyzvídal, jestli u nich náhodou nebyl David. Pierre netušil, jestli třeba něco netuší, ale jeho žárlení bylo jednoduše sladké.
Ale včera se Seb neozval. Ne že by to nutně znamenalo něco zlého, ale… Neublížil mu tam nikdo, že ne? Nebo nezalíbil se mu tam někdo? Nesbalil ho?! Nebo ji? Bylo jim tam dvanáct, třináct, to je ten věk, kdy se s tím začíná. Pierre o tom věděl svoje - právě na lyžáku přišel o panictví s jednou starší dívkou. Ale to se Sebovi určitě nestane!
Když se jeho mobil konečně rozezněl, nejdřív sebou jen trhl, než se po mobilu téměř doslova vrhl.
"Pie!" ozval se okamžitě veselý hlas na druhé straně sítě. V pozadí se ozýval smích, než Seb za sebou asi zavřel dveře.
"Rád tě zase slyšim, prcku," uvolněně se usmál a hodil si nohy na křeslo. Opravdu ho těšilo, že ho slyší tak veselého.
"Promiň, Pie, že jsem včera nezavolal. My… Patrick mě vytáhl k holkám na pokoj. Na flašku."
"Na flašku?" pobavení bylo v Pierrově hlase jasně patrné. Jak takové děti mohly vypadat po flašce? A kolik jich tam na ni vlastně bylo?
"Ne alkoholu, nejsme jako vy," slyšel, jak protočil oči. "Na tu hru."
"Vy jste hráli flašku?" Pierre překvapeně zamrkal. Tohle ho skutečně zajímalo.
"No… jo," zamumlal Seb nedobrovolně. O tomhle se nejspíš bavit nechtěl. "Víš, na úkoly a tak. Myslel jsem, že to bude sranda, jenže oni se všichni chtěli líbat. A nikdo to neuměl," dodal nespokojeně. Pierre se pousmál. Aspoň v tomhle se mu nemohli Sebovi spolužáci rovnat.
"Tak doufám, žes je to naučil," dodal k tomu se smíchem, ovšem v duchu se už jen nad tou myšlenkou mračil. Ať si najdou jiného, vlastního učitele!
"No… vlastně ani ne," tiše se zahihňal Seb. "Víš - oni byli fakt hrozní a já fakt hrozně unavenej. Včera jsme konečně byli na pořádné sjezdovce! Došla ti fotka?"
"Samozřejmě, že došla," pousmál se pyšně Pierre. "Moc ti to tam sluší."
"Jo, ale to jen proto, že to jsme tam právě dojeli. Ještě teď to včerejší oblečení sušim. Měl jsem ten sníh všude, jak jsem pořád padal."
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Suzu Suzu | 24. srpna 2012 v 16:07 | Reagovat

Seb je sladkej. :) Je to trochu vtipné představit si Seba, jak učí ostatní líbat. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama