Puis-je? 29

28. srpna 2012 v 12:00 | Sandra |  Puis-je?
Předloha: Simple Plan
Pár: Pierre/Seb
Forma: er
Varování: AU, OOC, pedofilie

Co další, kromě lyžáku, přichází se sedou třídou?



Pierre odložil svoje pivo a spokojeně se pousmál. Měli objednáno, bylo krásně a právě začínalo nedělní odpoledne. Navíc, snad jako bonus, naproti němu seděl Seb a cosi zrovna vyprávěl o hodině francouzštiny. On ty hodiny prostě neměl rád, učitelka mu připadala neschopná (ačkoliv to nahlas nikdy takhle přímo neřekl) a on byl ve třídě jednoznačně nejlepší.
"Hej, Pie?" přestal Seb rozčileně mluvit francouzsky (pokaždé, když mluvil o francouzštině, do ní mimoděk skočil. Pierrovi to přišlo rozkošné) a zvědavě naklonil hlavu na stranu, pohledem probodával Pierrovu skleničku s pivem, se svou vlastní s kolou si jen mimoděk hrál. Pierre ho gestem hlavy pobídl k pokračování. "Mohl bych se napít?" dychtivě kývl na jeho skleničku. Pierre se na ni překvapeně podíval.
Nedošlo mu, že Seb je už tak velký, kdy začíná mít zájem o takové věci. Do teď mu jen stačilo, že je to pro dospělé a následně povídání o alkoholu. Teď ale dospěl do věku, kdy se o to všem bude chtít přesvědčit. A Pierrovi nikdy nedošlo, jak moc za ty čtyři roky vyrostl. Je sice pravda, že díky tomu, jak roste, je jím Pierre čím dál víc fascinovaný a že jeho touha roste úměrně s tím, jak se Seb začíná blížit ke věku, kde by s ním už snad mohl mít plnohodnotný vztah. Jenže alkohol… Ten nevinný Seb, který ho tak zaujal, se pomalu ztrácel.
Jenže co s tím? Pořád ho vychovával, cítil určitou zodpovědnost. A už jen kvůli jeho bezpečí nechtěl, aby se jeho puberta třeba jen vzdáleně podobala té jeho. Jenže jak toho docílit?
A pak si vzpomněl, co dělala jeho máma, když se na totéž zhruba ve stejném věku zeptal svého otce. Takže se pousmál a rozhodl se udělat pravý opak.
"Na," usmál se na něj a přistrčil k němu svou skleničku. "Napij se."
Seb se rozzářil a spokojeně si skleničku vzal. Pierre pobaveně sledoval, jak ji dychtivě zvedá a pěna navrchu mu tvoří typické vousy, na tak nevinné tváři opravdu nezvyklé. Seb měl zvláštně čistou pokožku - Pierre si pamatoval, že on sám měl obličej celý popupínkovaný, ale Seb měl jen pár boláků na čele. Vrátil svou pozornost na pijícího, v tuto chvíli už spíš prskajícího Seba, který si rychle otíral pusu. Pierre se spokojeně usmál a sklenici mu vzal.
"Tak co?" zeptal se potutelně, než se napil. "Chutná?" Seb ho probodl zlobným pohledem.
"Tys věděl, že mi to chutnat nebude," našpulil uraženě rty Seb a založil si ruce na prsou.
"Doufal jsem," pousmál se Pierre. Měl chuť ho políbit. Ať už jen proto, jestli budou mít jeho rty příchuť po pivu, nebo i proto, aby si ho aspoň trochu usmířil. "Nečerti se, prcku," nahnul se a aspoň ho pohladil po tváři.
"Proč ne?" našpulil znovu rty, tentokrát ovšem v čistě hravém slova smyslu. Pierre tázavě pozvedl obočí. Chce ho snad… svádět? Čím absurdnější se ta myšlenka zdála, tím přesvědčenější o její pravdivosti Pierre byl. "Co-co mi dáš za odměnu?" Seb mírně zčervenal a skousl si ret, ovšem nepřestal ho pohledem propalovat.
"Co třeba… zmrzlinovej pohár?" zkusil jeho vyspělost. Protože Seb miloval zmrzlinové poháry. A teď to také vypadalo na těžké dilema - Seb si skousl ret a na malý moment sklopil pohled. Po chvilce ho ale zase zvedl a zle se na Pierra podíval.
"Nemluvim o zmrzlinovým poháru, ačkoliv ten bych si taky dal," dodal s nevinným úsměvem. "Ale tentokrát chci za odměnu něco… jiného," olízl si rty a nevinně zamrkal. Pierre hlasitě polkl, než prudce vystřelil rukou, až shodil Sebovu kolu přímo do jeho klína.
"Och, prcku, promiň!" vyhrkl skoro na celé město a rychle vstal, stejně jako Seb, který jen šokovaně mrkal. "Kruci, tady to nesmejem. Pojď, zkusíme to na záchodech," mrkl na něj, popadl ho za zápěstí a táhl za sebou. V tu chvíli to Seb pochopil a s tichým hihňáním ho spěšně následoval.
Pierre za nimi zabouchl dveře a několika záhadnými pohyby je zajistil. Pak Sebovi naznačil, aby byl potichu. Prošel všechny kabinky, pokaždé zaklepal a otevřel dveře. Když otevřel všechny kabinky a zjistil, že jsou všechny do jedné prázdné, usmál se, přešel k Sebovi a vyzdvihl si ho pro polibek. Seb se do něj usmál a pevně ho objal kolem krku. Neomotal mu nohy kolem pasu, jen na něm obyčejně visel, ale to nevadilo, protože Pierre ho unesl.
"Paráda, teď mám mokrý kalhoty," zamračil se na Pierra, když se od sebe odtáhli, aby se mohli zhluboka nadechnout. Pierre jen pokrčil rameny a usmál se na něj, než ho znovu políbil. "Hej, to není sranda! Studí to a je to nepříjemné."
"Koupim ti nový," slíbil mu, než ho znovu políbil, tentokrát už ho ale zlehka natiskl na zeď. Seb horce vydechl a jím projela vlna vzrušení. Už tak dlouho nikoho prostě jen nepřirazil na zeď…
"Studí to teď," zamumlal Seb, ale přitáhl ho blíž k sobě. Ty pocity… ty šílené pocity v okolí jeho břicha, to jemné brnění, které vedlo až do jeho slabin…
Pierre, když si uvědomil, co mu jejich divoký polibek provádí, ho rychle zjemnil a zmírnil, opatrně si prcka ještě nadzdvihl a přitiskl ho k sobě, vzdalujíc je ode zdi.
"Tak jo, prcku," usmál se na něj, když ho usazoval na umyvadla. "Jdem se to pokusit aspoň trochu vyčistit," zamumlal spíš k sobě a s povzdechem se pustil do jeho opatrného čištění.
Proč ho před tím nenapadlo, že se mu to nejspíš vylije přímo do klína?
***
O hodinu později, když volným krokem mířili z města domů (Seb už s novými kalhotami, ty staré prostě vyhodili, protože skvrny po kole se hodně špatně perou), se Pierre přemýšlivě zamračil a Seba, kterého volně objímal kolem ramen, si přitáhl blíž k sobě. Když už tu byl čas, kdy chtěl zkusit alkohol, co mu bránilo v tom, zkusit cigarety?
"Hej, prcku," začal tentokrát sám, "kouří od vás ze třídy někdo?"
"No…," Seb se mírně zamračil. "Asi tři kluci a jedna nebo dvě holky. Proč tě to zajímá?" zvedl k němu pohled. Pierre z něj nedokázal nic vyčíst. Překvapovalo ho to, ale v posledních měsících už si tak nějak zvykl.
"Jen mě tak napadlo… chtěl bys to zkusit?"
"Zkusit?" Seb nakrčil obočí. "Ty bys koupil cigarety, abych to zkusil?"
"No jo," Pierre pokrčil rameny a zamířil k jednomu stánku s novinami a tabákem. "Proč tě to tak udivuje?"
"No… já jenom… víš, většina rodičů to svým dětem zakazuje."
"A jsem já snad tvůj rodič?" shlédl na něj zpytavě. Seb se jen zahihňal a zavrtěl hlavou. "Jedny startky," zahlásil Pierre a okamžitě dostal, co chtěl. Zaplatil a zase Seba odváděl pryč. Jakmile došli za roh, rozbalil krabičku, vytáhl jednu cigaretu a podal ji Sebovi. Ten na ni chvilku jen nevěřícně zíral.
"Opravdu… opravdu si to mám vzít?" nevěřícně k němu vzhlédl. Pierre se pousmál a druhou rukou, ve které stále držel krabičku, sáhl pro zapalovač. "Ty u sebe nosíš zapalovač?"
"Povinná výbava každého chlapa, nehledě na to, jestli kouří, nebo ne," mrkl na něj. "Vem si to," přistrčil mu cigaretu. Seb si ji tedy nejistě vzal. Nemohl popírat, že se ho zmocnilo jisté vzrušení. Vždyť… cigareta! "Přilož si ji ke rtům, a jakmile ti ji zapálim, potáhni, okay?"
"Okay," pousmál se, když slyšel v Sebově hlasu tu dychtivost. Počkal, až Seb splní jeho pokyny, a zapálil mu. Nikdy by ho nenapadlo, že bude připalovat dvanáctiletému dítěti. Jenže jakmile se Seb rozkašlal, věděl, že udělal dobře. Sebral mu cigaretu z ruky a típl ji, než mu začal jemně masírovat ramena.
"Dobrý?" zeptal se starostlivě. Seb po něm střelil pohledem.
"Na to… na to's měl myslet, než… než's mi zapálil," vykašlával dál Seb. Pierre se pousmál a políbil ho.
"Tak co, budeš kouřit?"
"Ani náhodou."
***
Pierre jen s nelibostí přijímal fakt, že je mu už třicet. Vždyť to byl už tak vysoký věk! A on se přitom cítil tak mladý, tak plný energie, jako už roky ne. Proto byl vděčný, že tentokrát se žádná oslava nekonala. David byl se svým momentálním přítelem v Anglii (čert ví, jak je možné, že on si vždycky našel přítele, který měl rodinu v zahraničí), Chuck právě zažíval první velkou rodinnou krizi (jeho prvorozená dokončovala třetí třídu s průměrem, který dalece zaostával za předpokládaným) a Frank s Geem si užívali vytouženou dovolenou v Itálii.
Ovšem stále tu byl někdo, kdo si na něj vzpomněl. Seb ho vzbudil s přáním všeho nejlepšího zamumlaným do ucha a následujícím polibkem. Následně se odtáhl a s hihňáním mu popřál "dalších pětadvacet šťastných let". Pierre se zasmál a za trest ho povalil pod sebe. Seb se zahihňal a rukou mu přejel na zadní část krku.
Odpoledne si pak koupili zákusky, půjčili si filmy (všechny tři díly Křižovatky smrti - oni oba prostě mají rádi Jackieho Chana) a usadili se i s tím do obýváku. Konec konců, pomyslel si Pierre, kdo by chtěl víc, když Seb přehodil jednu svou nohu přes ty jeh a přitiskl se k němu, jednou rukou ho volně objímaje.
Ovšem jedna věc mu přece jen začala dělat hlavu. A nebyl to Sebův zhoršený průměr (z fyziky měl dostat trojku, která mu kazila vyznamenání, z čehož byl Seb rozmrzelý). Byly to Sebovi narozeniny - už třinácté. A to neznamenalo jen, že se dostává do toho sladkého věku, kdy se může pyšnit označením teenager, ale navíc to znamenalo, že je u něj už celých pět let. Pět let!
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama