TTaGC 05

1. ledna 2017 v 12:00 | Sandra |  Two Teenagers and a Girl-Child
Fandom: Merlin
Pár: -
Forma: er
Varování: AU, transgender charakter

A odpoledne pokračuje...




Když se o necelou hodinu a půl vrátil domů Merlin, všechno už bylo v pořádku, Amelie opět seděla před televizí (třetí opakování Rebelky jí Arthur už rozmluvil a místo toho jí pustil Šípkovou Růženku), Gwen opět ve své slušivé sukni seděla za stolem a Arthur jim stále ještě v teplácích a se skřipečky (držely mu vlasy mimo obličej, okay?) připravoval kávu.
A Merlin měl stále ten nepadnoucí oblek a poněkud unavený úsměv.
"Hej, princezno," sehnul se k ní, objal ji a políbil na spánek, než se přesunul ke stolu. "Gwen," věnoval jí upřímný úsměv a i ji políbil na tvář. Ne že by ho Arthur sledoval. "Tak vidím, že byt stále stojí, Arthure," dodal s úsměvem.
"Dělám, co můžu," odpověděl s úsměvem Arthur. "Dáte si kafe s náma?"
"Och, jistě. Černé, jedna kostka cukru. Jak to šlo s Amy?"
"Skvěle," odpověděl upřímně Arthur, když k jejich hrníčkům přidal další. "Je to zlato, které zbožňuje stolové hry. Vážně jsem nepočítal s tím, že je budu muset odvolat já. Will má knížky na okně a nakoupeno by mělo být aspoň na týden. Na něco jsem zapomněl?"
"Perfektní," prohlásil upřímně překvapeně, ovšem s úsměvem Merlin. "A Aithusa?"
"Je ve svém pokoji. Od doby, co přišla ze školy," přiznal Arthur ne zrovna spokojeně. "Jenom… Má dovoleno nosit si jídlo do pokoje?"
"Ovšemže ne," zamračil se na něj i Merlin. "Dělá problémy?"
"Ne. Ne, vyloženě… problémy," pokusil se to nějak vyžehlit Arthur. "Jen jsem jí prostě řekl, aby si nebrala do pokoje jídlo a ona mě neposlechla. Jen jsem chtěl vědět, jestli… je okay, když ji potrestám."
"Samozřejmě," přikývl Merlin. "Jste chůva. Můžete jim podepisovat poznámky, takže je samozřejmě můžete trestat. Jen se skočím převlíknout a vyřešíme to, než se pustím do večeře."
"To není potřeba," ujistil ho rychle Arthur. Merlin se otočil na místě a tázavě se na něj podíval. "No… mám se učit vařit, no ne? A není nic lepšího než praxe."
"Neumíš vařit?" zeptala se ho překvapeně Gwen. "Mohla bych pomoct, kdybys chtěl."
"Ne, děkuju, ale zvládnu to. Má to být tak trochu překvapení."
"No nazdar," ozvalo se od Merlina, než ten se stačil zarazit. "Totiž - paráda. Jasně, paráda. Skočim se převlíknout a pak vyřešíme to s Aithusou. Hned jsem zpátky."
***
"Takže… jak dlouho se s Merlinem znáte?"
"Asi dva roky," pokrčila rameny Gwen, než se vděčně napila svého kafe (trochu mléka, dvě kostky cukru). "Dělala jsem sekretářku v jeho firmě, tedy tenkrát ještě ve firmě jeho otce. Potřeboval něco vyřídit v kanceláři a měl s sebou Amy. Víte, bylo to v době, kdy chodila ke svému starému psychologovi. Už tenkrát věděla, kdo je, ale… její doktor nebyl tak chápavý jako její nynější doktor. Když jsem jí poznala, Merlin jí stále říkal Andy."
"To Gwen mi doporučila doktora Moritze," ozvalo se za nimi tlumeně, jako by Merlin nechtěl, aby ho Amy slyšela. "Nikdy nedokážu dostatečně vyjádřit, jak vděčný jí jsem. Amy byla tak nešťastná. Pokaždý, když se teď na ni podívám, jsem rád, že jsme změnili doktora," dodal s vděčným úsměvem ke Gwen.
"Nech to být," mávla nad tím ledabyle rukou Gwen, jako by to bylo něco, co řešili pravidelně. Což asi bylo. "Nicméně - co se stalo tobě?" otočila se na Arthura. "Když mi Merlin volal, že zaměstnal Arthura Pendragona, nevěřila jsem mu, ale teď…"
"Nepohodl jsem se s otcem," odpověděl po chvilce jednoduše Arthur. Nehodlal to rozebírat dál. "Říkala, že jsi tam pracovala. Co děláš teď?"
"To, k čemu byla předurčená," usmál se široce Merlin. Gwen nad ním protočila oči.
"Učitelka ve školce. Ovšem i na to se dneska musí studovat a já při tom potřebovala práci a pan Dragonlord byl velmi laskavý v mých pracovních povinnostech. Nevydělávala jsem nejvíc, ale stačilo to a práce se mi přizpůsobovala."
"Máme program pro studenty," vysvětlil to s úsměvem Merlin. "Nabízíme jim pak stálou práci. Gwen o ni nestála, ale spousta dalších ji bere. Vybudoval ho táta v posledních pěti letech."
"Jeden z nápadů, které s sebou Merlin přinesl," dodala se širokým úsměvem Gwen. "Postavil tu firmu na nohy."
"Dobrá, dost o mně," prohlásil striktně Merlin. "Omlouvám se za Aithusu. Takhle se chová už nějakou dobu a já nevím, co s ní."
"Je jí třináct, Merline."
"Guinevra má pravdu," přikývl Arthur. "Každý z nás si zažil období vzdoru. Přejde jí to."
"Ale poslouchat musí."
"Samozřejmě. Pokusím se to nějak zařídit," dodal s úsměvem. "Na kolikátou budete chtít večeři? Přidáš se k nám, Guinevro?"
"No… když to nebude vadit."
"Samozřejmě, že ne," prohlásil poněkud uraženě Merlin. "Víš, že jsi u nás vždycky vítaná. A na půl šestou to bude nejlepší."
***
V půl pátý se opět s cinknutím otevřely dveře, ovšem nikdo do obýváku nepřešel.
"William většinou chodí ze školy plný nápadů," vysvětlil to Merlin, když si všiml, jak Arthurův pohled sklouzává ke dveřím. "Do půl hodiny si vzpomene, že tu má mít knihy. Pravděpodobně i na Gwen, kterou přijde pozdravit. Amy, nezapínej si to znova," dodal a rychle přešel do obývací části, kde jí vymluvil opětovné puštění Růženky a znovu jí pustil Rebelku. Arthur nad tím v duchu protočil oči.
Přestože už měli dopité kafe, zůstali sedět na místě a povídali si. Artur byl překvapený, jak jednoduché to bylo. Obyčejně se mu nemluvilo lehce s cizími lidmi, ale na Gwen i Merlinovi bylo něco tak… podivně povědomého, že to šlo samo. Navíc Gwen byla zhruba stejně stará jako Arthur, což ho mírně překvapilo. Ne že by Merlin byl starý, ale určitý věkový rozdíl tam byl.
Will sešel z patra v pět, tvářil se poněkud zahanbeně, ale upřímně Gwen pozdravil a poděkoval Arthurovi za knížky. Ten nad tím jenom mávl a přesunul se do kuchyně, kde se chystal dělat večeři.
"Někdo chce něco v kuchyni, než začnu dělat večeři?"
"Džusík!" ozvalo se z obýváku a Arthur nad tím pobaveně zavrtěl hlavou.
"Kafe," dodal Will.
"Žádné kafe," zamračil se Merlin. "Naposledy, když jsi ho měl takhle odpoledne, jsem tě našel ve tři ráno v pokoji dokončovat nějakou malbu."
"Ta malba byla důležitá!"
"Samozřejmě, všechny tvé malby jsou důležité, ale stejně tak je důležitý spánek. Už žádné kafe."
"Fajn," protočil nad ním oči, ale nepřestal se usmívat. "Dám si taky džus. Amy ho donesu," usmál se i na Arthura. "Co bude k večeři?" dodal, nakukujíc mu přes rameno.
"Překvapení!" zahlásila Amy vesele ze svého místa na gauči.
"Teď už ne, princezno Amelie. Těžko to můžu zatajit, když jsou tady. Bude sýr s americkými bramborami."
"Paráda," prohlásila spokojeně Gwen. "Dlouho jsem smažák neměla."
"To je dobře," zamumlal Artur spíš pro sebe. Věděl, že to není těžké jídlo, ale stále to dělal poprvé. "Wille, mohl bys říct své sestře, že večeře bude v půl šesté?"
"Jasně."
"Nejsem si jistý, jestli přijde," přiznal poněkud provinile Merlin.
"Nepřijde," pokrčil rameny Arthur. "Ale připraví ji to na to, že tam přijdu já."
***
Bylo to, jak Arthur řekl - když přesně v půl šestý Will vešel do obýváku, Aithusa s ním nebyla.
"Říká…"
"Že nemá hlad," přikývl Arthur bezmyšlenkovitě a přenesl na stůl, který mezi tím Amelie připravila, mísu plných amerických brambor. "Nandejte si a začněte jíst, hned jsem zpátky."
Rychle vyběhl do patra a zastavil se až před dveřmi do Aithusina pokoje. Na moment se zarazil, aby se stačil vydýchat, než rázně zaklepal, ovšem zůstal stát.
"Jdi pryč, Wille."
"Will už sedí u stolu," odpověděl jen tak nahlas, aby ho slyšela. Na chvilku se odmlčel, aby jí dal šanci odpovědět. Když se ovšem nic neozvalo, pokračoval: "Můžu dál?"
"Jděte pryč!"
"Aithuso, musíš se přeci najíst."
"Měla jsem jogurt! A ty vaše masový hnusy jíst nebudu."
"Ani nevíš, co máme. Prosím, Aithuso," dodal poněkud pokořeně, než se rozhodl přistoupit k dalšímu kroku. S tvrdohlavou ženskou se vypořádával celý svůj život, to by bylo, aby alespoň některý z triků, které měl na Morganu, nefungovaly i na Aithusu. Což mu připomnělo, že potřeboval nějaký vydírací materiál. Na Aithusu i Willa, když už bude v tom. "Zabralo mi to velkou část odpoledne a vážně jsem se snažil. Vědělas, že do dneška jsem uměl jenom špagety, čínskou polívku z pytlíku a topinky? Pojď to aspoň zkusit."
Ještě moment bylo ticho, ale nakonec se dveře otevřely a v nich skutečně stála Aithusa. V teplácích, volném triku, jehož výstřih jí spadal z jednoho ramene, a s vlasy v podivném drdolu. Vůbec nevypadala tak čerstvě a akčně, jako když se vrátila ze školy.
"Co máme?"
"Pojď dolů a uvidíš. A ne, není tam nic masitého. Slibuju."
"Víš o tom, že když porušíš první slib, už si nikdy nevysloužíš důvěru?"
"Jsem si toho vědom. Pojď se najíst."
Aithusa šla. Se svěšenou hlavou a nahrbená, ale šla.
Když vešli do obýváku, Merlin se mírně zamračil a už otevřel pusu, aby něco řekl, ale Arthur na něj za Aithusinými zády jen zavrtěl hlavou. Merlin vypadal poněkud zaraženě, ale nakonec se pousmál a svou dceru pozdravil.
"Smažák," ohrnula nad tím nos Aithusa. "Vážně?"
"Máš teď něco i proti sýru?" zeptal se poněkud iritovaně Merlin.
"Merline!" napomenula ho Gwen.
"Jo, tati," protočila nad ním oči Aithusa. "A ne, nemám. Jen jsem… překvapená."
"Mám návrh," přerušil jejich mírnou hádku Arthur. Všechny oči se otočily na něj. "Budu dělat vegetariánská jídla ob den tak, aby Aithusa měla následující den večeři a my ostatní masité jídlo. Souhlasíte?"
Will, Aithusa i Amelie jen s bručením přikývli, Gwen se na něj usmála a Merlin se na něj díval s podivným obdivem. Arthur pod tím pohledem musel vlastní pohled sklopit.
"To je po pravdě… skvělý nápad," dodal s mírným úsměvem, než se otočil přímo na Aithusu. "Přiznávám, že jsem včera reagoval poněkud… přehnaně. Omlouvám se."
Aithusa vzhlédla a na moment se zatvářila překvapeně, než se opět skryla za masku lhostejnosti.
"Jo, jasně, cokoliv."

Aithusa se sice stále tvářila uraženě a Will s Amelií, jako by se jich to vůbec netýkalo, ale Merlin se usmíval a Arthur se cítil skvěle.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama