TTaGC 06

3. ledna 2017 v 12:00 | Sandra |  Two Teenagers and a Girl-Child
Fandom: Merlin
Pár: okrajově Morgana/Leon
Forma: er
Varování: AU, transgender charakter

Začínají se nám tu objevovat i další povědomé tváře ze seriálu, třeba že jen v pozadí...




Ta práce možná nebyla ta nejlehčí na světě, ale rozhodně nebyla tak děsná, jak se ze začátku bál.
Ještě ten večer mu Will ukázal, jak nastavit kávovar a společně tam přidali přednastavení, které objednávalo na ráno rovnou dvě kávy. Někdo sice musel sejít a vyměnit hrnky, aby ten jeden nepřetekl, ale Arthur byl schopný tohle udělat.
Když se Amelie potřetí vrátila do obýváku v košilce a dožadovala se opakování Rebelky, Merlin se na Arthura poněkud bezradně podíval.
"Jste si naprosto jistý, že neměla moc cukru?"
"Jsem si naprosto jistý," usmál se Arthur, ovšem vstal a přehodil si ji přes rameno. "Co říkáš na to, že ti řeknu pohádku?"
"Tatínek mi už přečetl tři," oznámila mu poněkud uraženě a Arthur mohl slyšet, jak špulí rty.
"Jo, ale tahle bude naprosto jedinečná, protože ji budu vyprávět, ne číst."
"Mám pocit, že u tohohle bych z určitých důvodů měl být," zamumlal Merlin a poněkud nedůvěřivě se na Arthura zadíval. Arthur se jen zasmál.
"Jestli chcete, nejsem proti, ale přísahám, že není třeba."
"Dobrá," vzdal se nakonec Merlin. "Kdybyste něco potřeboval, budu u stolu."
"Tak," usmál se Arthur, když Amelii uložil do její princeznovský postele. Celý pokoj byl zařízený do princeznovského stylu - včetně korunky vysoko nad postelí, ze které na postel spadaly závěsům podobné průhledné látky, nebo i velké okno se záclonami zavěšenými tak, že tvořily oblouky téměř na jejich vrcholu. "Slyšelas někdy o králi Arthurovi?"
***
Netrvalo to dlouho a Arthur spolu s ostatními zajel do rutiny.
Přestože vstávání stále ještě nebylo příjemné, rána nebyla namáhavá. Zvlášť proto, že Will po ránech nefungoval, Aithusa ho ignorovala a Amelie byla tak rozespalá, že se většinou rozpovídala až po svých obvyklých pohádkách.
Arthur jí ani ranní, ani večerní televizi nebral, ale čas mezi tím se snažil využít líp. Hned druhý den našel nedaleké hřiště a Amelii tam vzal. Ze začátku se sice držela jeho, ale po chvíli se přidala k holčičce, která si hrála na klouzačce, a Arthur si díky tomu mohl popovídat s matkou té holčičky.
Jmenovala se Mithian, byla velmi příjemná a přátelská, laskavá a starostlivá a měla příjemný smích. Arthur se mohl jen divit, jestli kdyby potkal víc dívek podobných jí a Gwen na své střední, jaký by byl jeho život. Jeho otec možná neuznával dívky z nižšího postavení, jak on to říkal, ale byl si jistý, že ty by zvládl.
A Arthur byl překvapený, jak jednoduše jim rozhovor plynul. Nebyl moc dobrý v seznamování se. Na Mithian ovšem bylo něco uklidňujícího, co ho přimělo se otevřít.
"Takže slavný Arthur Pendragon teď dělá chůvu?" zeptala se ho s úsměvem Mithian po tom, co ho přiměla svou klidnou magií vyklopit celý jeho příběh. Jindy by si Arthur myslel, že se směje jemu, ale v jejích očích nebylo nic protivného nebo zákeřného.
"Nejsem slavný," pokrčil rameny, ovšem nespustil pohled z Amelie. "Jsem jen syn slavného otce. Jsem si jistý, že od té doby, co se mě zřekl, se o mně neobjevil jediný článek."
"Tři, ve skutečnosti," odpověděla Mithian, což přimělo Arthura se na ni otočit. "Až ti to začne přerůstat přes hlavu, rád se obrátíš k časopisům," usmála se na něj vlídně. "První byly spekulace, druhý rozhovor s někým, kdo tvrdil, že jsi na pohovoru byl prostě neschopný, a třetí byla fotka tebe jako poslíčka. Ani jeden z těch článků o tobě nemluvil v dobrém světle."
"To mě nepřekvapuje," pokrčil rameny Arthur. "Je to poněkud… nečekané, ale nepřekvapuje mě to."
"Dřív jsem o tobě nic špatného nečetla."
"Ale ani nic dobrého," pokrčil rameny Arthur. "Uther většinou novináře přeplatil, než se mohlo cokoliv ostat na veřejnost. Je celkem pozdě. Nezajdeme si na oběd?"
"Omlouvám se, ale nemůžu. S Rachel jdeme na návštěvu k jejím prarodičům. Třeba někdy jindy?"
"Rozhodně."
***
Přestože Mithian, jak se zdálo, odešla poněkud ve spěchu, další den tam zase byla a byla stejně, pokud ne ještě o něco víc milá a otevřená.
Amelie byla z Rachel naprosto nadšená. Jak se ukázalo, její nová kamarádka byla podnikavá, energická a pouštěla se do všeho po hlavě, ovšem s radostí do svých her zatáhla i Amelii. A nejspíš moc nepomáhal ani fakt, že Arthurovy legendy Amelii skutečně nadchly. Takže než se kdokoliv z nich nadál, Rachel se jako sir Lancelot hrdinně rvala za svou královnu Guinevru, kterou Amelie celkem obstojně napodobovala sezením na úplném vršku klouzačky.
"Opatrně!" vyjekla Mithian poněkud ustaraně, když Rachel začala couvat po klouzačce nahoru, smekla se jí noha a ona zavrávorala a upadla. Rachel se ovšem jen sklouzla dolů a ona i Amelie se vesele rozesmály. "Kam na to ty holky chodí?"
"No…," přiznal Arthur poněkud nedobrovolně. "Možná s tím má co dělat příběh o tom, jak se šlechetná Guinevra a nejvznešenější rytíř Lancelot dali dohromady, který jsem Amelii vyprávěl včera před spaním," usmál se na ni naprosto nevinně. "Ale musím říct, že jsou mnohem vynalézavější, než jsem byl v jejich věku já."
"Vážně?" věnovala mu vyloženě pobavený úsměv. "A já si myslela, že Guinevra byla Arthurovou královnou."
"No… musel jsem si ten příběh poupravit, když jsem vyrůstal, no ne?" dodal s úsměvem.
"A s kým ve tvé verzi skončil král Arthur?"
"S Leonem, pochopitelně. S kým jiným, než s jeho nejoddanějším rytířem?"
Což bylo celkem divné, vzhledem k tomu, že jeho nejlepší přítel se jmenoval Leon, ale Arthur si zvykl na neobvyklá jména, která ho celý život doprovázela. Možná i proto měl Arthurovské legendy tak rád.
***
William byl asi nejlehčí, co se týkalo porozumění si. Přestože Arthur neměl kousek umělecké buňky v těle, Will byl stále celkem populární kluk, který rád trávil svůj volný čas s přáteli, byl příležitostný fanoušek Manchester City a sám si občas rád s chutí zahrál. A Arthur fotbal miloval (ačkoliv sám byl obrovský fanoušek Arsenalu) a Willovy trable se školou dokázal pochopit, vzhledem k tomu, že to nebylo tak dávno, co sám studoval školu, na které vlastně ani nechtěl být.
Což všechno byly důvody, proč velmi brzy zajeli do tichého přátelství, kdy ani jeden z nich neměl potřebu s tím druhým trávit nějak moc času, ale nebránili se společným rozhovorům.
Aithusia byla úplně jiný případ. Vyhýbala se Arthurovi, jak jen mohla, když už na něj musela promluvit, většinou odmlouvala, a Arthur si brzy nevěděl rady. Nechtěl jí vyloženě trestat, protože všechno, co dělala, byly jenom drobnosti, které zajisté přiváděly všechny rodiče puberťáků k šílenství, ale zároveň nevěděl, jak ji přimět mu věřit.
Ne že by něco podobného chtěl říct svojí sestře.
***
"Tak jak se mají tvoje děti?"
"Nejsou to moje děti," zabručel, ovšem usmíval se. Nemohl si pomoct - Will byl skvělý kluk, snadno by ho zařadil do nevelkého okruhu svých přátel, a Amy byla jednoduše kouzelné dítě (když si tedy s Rachel nesnažily navzájem vypíchnout oči klacky, které byly v jejich hlavě meče). Ale nebyly jeho.
"Tak co děti tvého šéfa? Což zní mnohem hůř, jenom tak mimochodem," protáhla Morgana líně. Arthur okázale protočil oči a Leon nad nimi jen s úsměvem zavrtěl hlavou. Byl zvyklý na jejich sourozenecké tahanice. Po pravdě ho většinu času královsky bavily.
"Fajn, jsou v pohodě. Will opět přemalovává pokoj a Amelie žadoní na Merlinovi, aby jí koupil sadu Arthurových legend, které jsme viděli včera cestou z krámu. Vsadím se, že do pondělka je bude mít."
"Neměl jsi náhodou hlídat tři děti?" lehce nakrčila nos Morgana. Arthur jen stěží potlačil další protočení očí. Jeho sestra si dokázala vybavit, jakou přesnou barvu laku na nehty měla na plese před pěti lety, ale měla jen jakési tušení o tom, kolik dětí vlastně hlídal.
"Jo, hlídám tři děti. Aithusa je… složitá. Je jí třináct, což pravděpodobně mluví samo za sebe."
"Jo? Jak?"
"Nepamatuješ si, jaká jsi byla, když ti bylo třináct?"
"Pamatuju si, že jsi byl děsně otravnej a děsně jsi mě štval."
"Já si tě pamatuju," vstoupil do jejich rozhovoru Leon. Morgana překvapeně zamrkala. "Byla jsi náladová, výbušná, protivná, většinu času jsi na všechny křičela a v tom zbytku jsi nás všechny ignorovala," usmál se na ni lehce melancholicky. "Taky jsi ale byla kočka."
"Leone!"
"No co? Sám moc dobře víš, jak o ní ostatní kluci mluvili!"
"Jak o mně mluvili?"
"To není podstatné," zabručel Arthur očividně nepohodlně. "A rozhodně tak nebudou mluvit o Aithuse. Nebo alespoň ne nikde v blízkosti Merlina."
"Och, takže teď už to je Merlin, jo?"
"Sklapni," odsekl Arthur, ale usmíval se. "Netykáme si, jen… prostě… příjmení k němu nesedí. Musí mu být kolem čtyřiceti, ale nevypadá tak."
"Och, jasně," odfrkla si Morgana a s Leonem si vyměnila významný pohled. A s ním asi i další konverzaci. Arthur nesnášel tuhle jejich tajemnou mluvu, kterou měli od doby, kdy se dali dohromady. Sotva skončili střední. Což bylo už před sedmi lety. Děsivé. "Tykání…"
"Netykáme si."
"… a teď najednou vypadá mladší, než ve skutečnosti je? Ty se nám tu zamilováváš, bratříčku."
"Nezamilovávám a neříkej mi tak. Nejsem tvůj bratříček."
"Jsi mladší."
"O měsíc! Necelej."
"Dvacet sedm dní, devět hodin a osmnáct-"
"Osmnáct minut, já vím," zabručel Arthur nespokojeně a poněkud rozčileně si nabral další sousto Leonova kuřete. Bylo skvělé, zvlášť proto, že to nemusel vařit on. "A co ty? Jak se vede salónu?"
Morgana se vzepřela jejich otci mnohem, mnohem dřív než Arthur. Hned po střední, kdy si od něj vydupala dostatek financí na to, aby si otevřela vlastní salón krásy. Zprvu tam musela pracovat sama, ale brzo jí to začalo více než vydělávat a teď měla spoustu lidí, kteří skutečnou práci odváděli za ní. Ona byla prostě jen tváří a manažerkou salonu.
Morgana se nadšeně pustila do vyprávění o svatbě, kterou v týdnu připravovala, a Arthur se konečně uvolnil. Přestože mu neušel Leonův upřený pohled, rozhodl se ho pro teď neřešit.
"A Arthure?" dodala Morgana, když už se pomalu loučili. "Jen na tu holku nespěchej. Vzpomínáš si, jaká jsem byla, když jsem zjistila, že Uther je můj otec?"
"Její matka zemřela před pěti lety."

"Tvoje před pětadvaceti lety a podívej se, jak tě to doteď ovlivňuje," dodala Morgana příkře, než se na něj o něco jemněji pousmála a položila mu ruku na rameno. "Jen… buď trpělivý, okay?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama