TTaGC 12

15. ledna 2017 v 12:00 | Sandra |  Two Teenagers and a Girl-Child
Fandom: Merlin
Pár: okrajově Gwen/Lancelot
Forma: er
Varování: AU, transgender charakter

Aithusa není jediná, kdo má život mimo rodinu...




Byl pátek odpoledne a bylo to jedno z těch náročných odpolední. Sotva Gwen s Amelií zmizely v jejím pokoji, Gwen se zase objevila v obýváku s rozstříhanými legíny v ruce. Amelie od té doby byla zalezlá ve svém pokoji, brečela a odmítala s Arthurem komunikovat. Ne, že by Gwen byla v tomto směru úspěšnější.
Do toho všeho se přihnal Will, že s Arthurem potřebuje nutně mluvit.
"Teď ne, Wille."
"Ale Arthure-"
"Amelie mi v pokoji brečí a já ani nevím proč. Nemám čas."
"Donna je dole v autě a čeká na tvou odpověď."
To Arthura zarazilo a donutilo opět se otočit na Willa.
"Kdo je Donna?"
"Děkuju!" prakticky vykřikl Will, než ho popadl za předloktí a odtáhl ho k sobě do pokoje. Arthur se naposledy ohlédl na dveře od Ameliina pokoje, ale už Willa bez protestů následoval. Nebyl poprvé v jeho pokoji, ale byl tam poprvé od doby, co Will naposledy přemalovával svou zeď.
"Pěkná malba," poznamenal s úsměvem a kývl na velmi realistický hrad, který se vedle dveří krásně vyjímal.
"Kamelot. Aspoň podle Amy," protočil lehce oči Will. "Díky, mimochodem. Nestačilo, že si chtěla hrát na princezny obecně. Teď si chce hrát rovnou na Kamelot."
"Rozvíjí to fantazii a poučuje jí to v historii zároveň."
"To je fér," přikývl po chvilce Will, než zavrtěl hlavou. "Ale to je fuk. Donna je naprosto boží holka z vejšky."
"Takže starší."
"Ano, ale-"
"Kolik jí je?"
"Dvacet dva."
Willovi bylo sedmnáct. Což nebyl tak strašný rozdíl.
"Dobrá, pokračuj."
"- no a její kamarád sehnal lístky na naprosto boží koncert a ona by chtěla jít se mnou."
"Gratuluju, to je skvělé."
"Ten koncert je dneska."
"Och."
"V Portsmouth."
Arthur se na něj podíval naprosto nevěřícně.
"Portsmouth je vzdálený hodinu a půl cesty autem za dobré dopravy. A dneska rozhodně není dobrá doprava, zvlášť ne směrem z Londýna."
Byl jeden z prvních nádherných víkendů a spousta rodin vyrážela na pláž.
"Já vim, já vim. Proto Donna čeká v autě. Musíme vyrazit včas, jestli chceme stihnout něco sníst ještě před koncertem."
Arthur se na něj zamyšleně podíval. Will byl dostatečně velký a (jak doufal) dostatečně zodpovědný na to, aby podobné věci mohl zažít. Navíc byl pátek a Will měl před sebou celý víkend. Jediný problém byl v tom, jak narychlo se to všechno dělo. Arthur nepotřeboval být génius, aby uhodl, že to byl přesně důvod, proč Will šel za ním a ne za otcem.
"Máš peníze?"
"Donna za lístek nic nechce."
"Myslím na večeři a případné výdaje."
"Něco mám."
"Dobrá. Počkej," povzdechl si a rychle přešel do svého pokoje. Všiml si, že Will ho poněkud nechápavě následuje, ale on jednoduše vytáhl peněženku, z ní desetilibrovku a tu podal Willovi. "Pro případ nouze. Zítra mi to vrátíš. Až vyjedete z Portsmouth, napíšeš mi, a očekávám tě do hodiny a půl. Jestli se vrátíš opilej, jsme v průšvihu oba. Jasný?"
"Jasný," usmál se na něj rozzářeně Will. "Díky, Arthure. Máš to u mě."
Aniž by Arthur stačil odpovědět, Will zmizel. Arthur se jen zasmál, než se vrátil do chodby. Tam už na něj čekala Amelie - celá červená v obličeji, stále ještě vzlykající, ale už stála před ním a zdálo se, že s ním konečně bude mluvit.
"Pojď sem, princezno," kleknul si na jedno koleno a vyzvedl si ji do náručí, než se s ní zvedl a přešel zpátky do svého pokoje. Tam se posadil na postel a Amelii si usadil na klín.
"Tak co se děje, princezno?"
"Já jen chtěla být jako Ay," kuňkla Amelie tiše a zabořila svůj obličej do Arthurova krku. Arthur se nad tím pousmál a začal jí lehce masírovat záda. "Ona je tak skvělá!"
"Já vím, Amelie, já vím," povzdychl si a položil si hlavu na tu Ameliinu. "Ale kvůli tomu nemůžeš ničit své věci. Promluvíme si s tatínkem a uvidíme, co s tím můžeme dělat, dobrá?"
Amelie ještě párkrát fňukla, než odpověděla: "Dobrá."
"A ještě jedna věc, princezno. Nemusíš být jako Aithusa. Samozřejmě, že tvoje sestra je úžasná. Ale ty jsi taky skvělá."
"Vážně?" zeptala se lehce nevěřícně, když se od něj mírně odtáhla. Arthur se na ni široce usmál.
"Samozřejmě. Nemusíš někoho napodobovat jenom proto, že chceš být skvělá. Můžeš být skvělá vlastním způsobem. Ale může se ti na nich líbit něco, co chceš pro sebe. A jestli je tohle ten případ, domluvíme se s tátou a v pondělí půjdeme nakupovat. Co ty na to?"
"Tak jo."
***
Jelikož Amelie chtěla, aby jí Arthur ten den pomohl s úklidem, s Gwen už se praktiky neviděl. Když konečně sešel dolů, vše bylo vzorně uklizené, prádlo vyprané a Gwen byla právě na odchodu. Díky čemuž se jí nestihl ani zeptat, jak dopadlo její rande s Lancelotem.
Na štěstí pro něj se ne dlouho po té vrátil Merlin, takže měl koho zpovídat.
"Proč si myslíte, že o tom něco vím?" zeptal se ho, zatímco připravoval rizoto. Ukázalo se, že vaří skutečně rád, takže Arthur musel vařit jen ve dnech, kdy byl Merlin unavený nebo prostě neměl náladu.
"Protože jste byl tak nadšený, když jste zjistil, že spolu konečně šli," protočil lehce očima Arthur, který seděl na židli u ostrůvku v kuchyňském koutě. "Tak jak to šlo?"
"Skvěle, podle Lancelotova více než spokojeného úsměvu. Byli někde v kavárně a povídali si až do zavírací doby. Lancelot pak Gwen doprovodil domů a dneska mají další rande," věnoval mu Merlin široký úsměv. Arthur mu ho vrátil.
"Paráda. Byli vážně patetičtí, jak na sebe jenom zírali."
"A to jste to viděl jen pět minut," odfrkl si Merlin. "Představte si takový tři roky."
"To je… strašlivý."
"Povídejte mi o tom. Amy, zlatíčko, odnes si ty věci, když sis přestala hrát. Gwen to teď uklidila."
Arthur už se automaticky zvedal, aby jí pomohl, než se zarazil a opět se posadil.
"Jo, a… Will dneska nebude na večeři."
"Cože?" otočil se na něj zmateně Merlin. "On se s vámi nějak domluvil?"
"Ano. Byl tady odpoledne, hnedka po škole. Jel s nějakou kamarádkou na koncert."
"Och. Dobrá," Merlin se zdál být zaražený, ale jen nad tím pokrčil rameny. "A kdy se vrátí?"
"To nevíme. Ale slíbil, že až skončí, zavolá. Já pak na něj počkám."
"Počkám s vámi. A kde to je? Kings Place? Queen Elizabeth Hall? Barbican Centre?"
"Portsmouth."
"Portsmouth? Takovou halu ne… Počkat moment - město Portsmouth? Jakože to přístavní město, které je dvě hodiny cesty vzdálené?"
"Hodinu a půl. A přesně tam."
"Ale… ale… jak se tam dostal? A jak pojede zpátky? A má dost peněz? A proč takhle narychlo?"
"Neříkejte mi, že ještě nikdy nebyl na koncertě," zašklebil se pobaveně Arthur. Merlin se zarazil a věnoval mu nepříjemný pohled. Arthur okamžitě zvedl obě ruce. "Hej, hej, klid. Já jen, že je prakticky dospělej a koncerty jsou věci, které jsem dělal i já. Tak poslouchejte - ty lístky sehnal narychlo kamarád jeho kamarádky, která ho tam pozvala. Je starší, je tu na univerzitě a má auto, takže tam i zpátky se dostanou takhle. A co se peněz týče - říkal, že má dost, ale stejně jsem mu půjčil nějaké svoje. Pro jistotu. Ještě nějaké otázky?"
Merlin se na malou chvíli zdál ztracený, než se vítězně usmál.
"Ano! Co je to za holku?"
"Jmenuje se Donna, je jí dvacet dva."
"… a?" pobídl ho Merlin, když Arthur delší dobu nic neříkal. Arthur jen pokrčil rameny.
"Dál nic nevím. Ale než se začnete rozčilovat - Willovi věřím. Jsem si jistý, že všechno bude v pořádku. Navíc je pátek, takže zítra nikde být nemusí."
Merlin se lehce zamračil, ale bez dalšího slova se vrátil k rizotu. Arthur se usmál na Amelii, která se právě vrátila, a pokynul jí, aby k němu přešla. Když tak udělala, vyzvedl si ji na klín a volně ji objal kolem pasu.
"A Amelie by vám taky ráda něco řekla, že?"
"Vážně?" Tentokrát se Merlin otočil s úsměvem. "Co to je, princezno?"
"Potřebuju nové kalhoty," prohlásila naprosto vážně Amelie. "A taky legíny."
"Vážně?" tentokrát se Merlin zatvářil zaraženě. Arthur se jen zašklebil.
"Řekni tátovi, co jsi provedla se svými starými legíny."
Na Ameliinu obranu - tentokrát se zatvářila provinile.
"Rozstříhala jsem si legíny."
"Pro všechny svatý - proč jsi to udělala?"
"Protože jsem chtěla mít Ayiny kalhoty."
Merlin zůstal stát s lehce pootevřenou pusou. Arthura to pobavilo, nicméně spustil Amelii na zem a šel jí pustit Rapunzel. Když se vrátil, Merlin sice zavřel pusu, ale nehnul se ze svého místa.
"Vysvětlil jsem jí, že nemusí být vyloženě jako její sestra, aby byla skvělá, ale že stejně může mít věci, které se jí líbí. Taky jsem jí řekl, že když to povolíte, můžeme zajít v pondělí na nákupy. Pokud vám nebude vadit, že bude mít jedny lehce roztrhané džíny."
"Lehce?"
"Ani já nejsem dostatečný blázen, abych dítěti kupoval něco hodně zničeného."

Merlin mu věnoval vděčný úsměv.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama