TTaGC 15

21. ledna 2017 v 12:00 | Sandra |  Two Teenagers and a Girl-Child
Fandom: Merlin
Pár: -
Forma: er
Varování: AU, transgender charakter

Jak dopadne Aithusin... řekněme románek?




Měl pocit, že naspal jen pár minut, když se dveře do jeho pokoje prudce otevřely a dovnitř vletěl Merlin.
"Arthure! Aithusa je pryč."
Bylo pět ráno, Merlin právě vstal, aby se dostal do práce, a překvapeně zjistil, že pokoj jeho starší dcery je prázdný. A svým zmateným pobíháním po bytě vzbudil jak Willa, tak Amelii. S Willem to nebyl problém, s Amelií, která byla mrzutá, když nenaspala své potřebné hodiny, to už menší problém byl.
"Pro všechny svatý - přestaňte tu takhle pochodovat a dejte mi telefon!"
"Te… telefon?" zeptal se zmateně Merlin, ale poslušně ho vytáhl a předal Arthurovi, který mu za to do rukou vrazil rozmrzelou Amelii. Pak našel Aithusino číslo a zavolal na něj. Chvilku to zvonilo, ale nakonec to někdo vzal.
"Ehm… pan Emrys?"
"Ne, Arthur. Chůva," odpověděl pevně Merlin. "Předpokládám, že vy jste Eric. Aithusa spí?"
"Ano, ona… usnula na gauči."
"Výborně. Mohl byste jí na osmou přivést?"
"Uch… jistě."
"Výborně. A Ericu? Já možná jsem hodnej, ale také nejsem její otec."
"… jistě. Chápu."
"To si nemyslím," zabručel Arthur, než mobil vrátil zpátky Merlinovi a Amelii si zase převzal. "Máme další dvě hodiny. Aithusa je v pořádku a spí. A vy buď jděte do práce, nebo prostě jen přestaňte panikařit. Jdu uložit Amelii a udělat kafe. Nebo víte co? Wille, udělej to ty. Stejně už neusneš a kafe budeš chtít taky."
Ovšem Amelie pochopitelně už neusnula. Což znamenalo, že kromě tří kafí musel Arthur udělat i kakao a to všechno se společně sešlo na gauči - Amelie vtisknutá mezi Arthura a Merlina a Will mezi Merlinem a opěrkou na ruce. Sotva se tam vešli, byly jen v teplácích nebo (v Ameliině případě) v pyžamu a byli zabalení do dek. A koukali na ranní pohádky.
"Nemá ta houba být… nacucaná vodou?"
"Tatí, to je Spongebob! Ten tam přece žije."
"A jeho nejlepší kamarád je hvězda."
"Patrick."
"Který je hvězda. A žije pod kamenem. Spongebob žije v ananasu," pokrčil rameny Arthur. Merlin jen kulil oči.
Bylo krátce před osmou, když cinkl výtah. Merlin byl okamžitě na nohou, nad čímž si Arthur povzdechl.
"Amelie, princezno, proč se nejdeš oblíknout? Počkáš na mě v pokojíku, že? A Wille - neměl by ses taky jít připravovat do školy?"
"Jo, jen si půjdu připravit svačinu."
"Nemusíš se obtěžovat, na dnešek ti dám peníze. Nahoru. A jestli budeš stát na schodech, uslyším to."
Will jen cosi zabručel, ale to už dovnitř vešla ne jen Aithusa, která vypadala úplně vyřízeně, ale také starší muž v džínách a tričku. Byl vysoký, štíhlý a opálený. Měl krátké, světlé vlasy a jasně modré oči. A tvářil se rozpačitě.
Will se jen ušklíbl, když je tam viděl, a pozvedl na Aithusu obočí. Arthur měl pocit, že kdyby na to měla sílu, vyplázla by na něj jazyk. Takhle se ovšem jen zadívala na své nohy a zároveň si držela odstup od Erica.
"Pan Emrys, předpokládám. A vy musíte být Arthur. Těší mě - jsem Eric Singer."
Jak Merlin, tak Arthur se jen poněkud tupě zadívali na nabídnutou ruku. Eric ji po pár minutách stáhl a Arthur se obrátil na Aithusu.
"Co se stalo, Aithuso?"
"Má ženu a dítě. Kterým tvrdil, že má delší směny. Na stavbě. Odkud bral peníze, takže měl na všechno, co mi kdy koupil."
Arthur si povzdychl a Aithusu objal.
"Jsi v pořádku?"
"Ne."
"Dobrá. Pojď, vysprchuješ se, převlíkneš se a uvidíme, co dál."
"Co škola?" zeptala se ho napůl jedovatě. Arthur si odfrkl.
"Jeden den počká. Pojď, necháme tátovi prostor na menší rodičovský proslov, co na to říkáš?"
Arthur nemusel stát na schodech, aby slyšel, jak Merlin na toho chlapa řve. Sjel ho za všechno - za zneužívání malých holek, za lhaní manželce, za krádeže na pracovišti. A ten chlap se nechal. Což… asi nebylo tak překvapivé, vzhledem k tomu, že krizi v práci řešil tím, že oblboval holky.
Když Aithusa vyšla z koupelny, měla na sobě triko z Willovy střední a tvářila se zahanbeně. Arthur se na ní pousmál.
"Já… omlouvám se," a teď skutečně zněla zahanbeně. "To jen… já tomu vážně věřila."
"Samozřejmě. Ve čtrnácti věříš v takové věci."
"Takže když vyrosteš, tak nevěříš? Na pravou lásku, myslim."
Arthur si odfrkl. Aithusa si povzdechla a stáhla se ještě víc do sebe. Arthur jen zavrtěl hlavou.
"Tak jsem to nemyslel. Neříkáme tomu pravá láska, ale… jo, věříme na to," usmál se na ni a objal ji kolem ramen. "Proč se neoblíkneš a nepřipravíš? S Amelií máme v plánu hřiště a pak oběd. Co kdyby ses k nám přidala?"
"Ne, díky. Nemusim trávit čas zrovna s... Amelií."
"Och, ty sis myslela, že je to otázka?" zadíval se na ni přísně Arthur. "A ano, všiml jsem si toho. O tom mi taky můžeš popovídat v parku."
"Fajn. Dej mi dvacet minut."
Arthur jí popohnal, než sešel do přízemí. Ten ubohý muž tam stále ještě byl, ačkoliv už vypadal spíš jako školáček, který byl zavolán do ředitelny, než jako dospělý muž s prací a rodinou. Arthur předpokládal, že si to zasloužil, ale tohle bylo už moc.
"Merline, to stačí," prohlásil rozhodně. "Pane Singere, nenahlásíme váš čin policii a vy se vrátíte do své práce a ke své rodině."
"P-policii?"
"Samozřejmě. Obtěžoval jste nezletilou dívku. To je trestný čin. My si ovšem uvědomujeme, že Aithusa v tom také nebyla docela nevinně, takže tu celou věc necháme být. Můžu vás ujistit, že Aithusa vás vyhledávat nebude a musím vás poprosit o totéž. Jsem si jistý, že soud si dovolit nemůžete."
"Soud. Ne, to... to vážně, vážně ne."
"Výborně. Sbohem, pane Singere. Dveře jsou tímhle směrem." Arthur počkal, až se dveře výtahu zase zavřou, než se otočil na Merlina. "Musím vám připomínat, že Freya trvala na tom, že schůzku v deset nelze přesunout?"
"Ale... Aithusa..."
"Bude v pořádku. Myslím, že bude lepší, když se do školy vrátí až v pondělí. Vezmu jí se mnou a s Amelií do parku. Slibuju, že na ni dohlídnu."
"Dobrá," přikývl Merlin, ovšem netvářil se nadšeně. "Dneska udělám večeři já. Děkuju, Arthure. Nevím, co bych bez vás dělal."
"Nejspíš pana Singera zabil," pokrčil rameny Arthur. "Jděte už. Nechci mít problém s Freyou. Mám pocit, že kdyby chtěla, může mě jednoduše zničit."
"V tom máte pravdu. Musím se oblíknout a hned budu na cestě."
***
O půl hodiny později byli na cestě i Arthur, Amelie a Aithusa - po tom, co se Aithusa najedla a Amelie se třikrát převlíkla, protože při prvních dvou pokusech si vzala jedny ze svých nejkrásnějších šatiček, což bylo nepřijatelné na hřiště. Dokonce i Aithusa pochopila, že jdou na hřiště, takže si vzala jedny ze svých starších džín a obyčejné triko.
Pro jednou byl Artur rád, že v parku nečekaly Mithian s Rachel. Amelie se okamžitě nadšeně rozeběhla k pískovišti (a jak se najednou hodili plátěné kalhoty!) a on s Aithusou se usadili na lavičku nedaleko. Aithusa se více méně schoulila do sebe a zadívala se směrem k lesíku nedaleko. Arthur ji chvilku nechal, než promluvil.
"Tak co - řekneš mi, proč Amelii tak straně nesnášíš?"
"Není pravda, že jí nesnášim."
"Každopádně ji ignoruješ. Amelie tím trpí."
"Jasně," odfrkla si Aithusa nevesele. "Zase jenom Amelie."
"Jak to myslíš?"
"To je fuk."
"Ne, to není" zarazil ji Arthur a donutil ji se na něj podívat. "Jak to myslíš?"
Aithusa si povzdychla, vytáhla si nohy na lavičku a na kolena si položila bradu.
"Milovala jsem svého mladšího brášku. I přes to, jak... jiný dokázal být. Občas jsem ho nachytala se svými šaty. Táta říkal, že ho v tom nesmíme podporovat, tak jsem ho vždycky napomenula, ale nikdy jsem to nikomu neřekla. Návštěvy u jeho psychologa ho bolely, ale pomáhaly mu. Tak to aspoň táta říkal. Byli jsme si blízcí. Pak přišel tenhle doktor... Moritz a začal mi vykládat, že nemám bratra, ale sestru. Že jí musím pomáhat a dávat na ní pozor. Šlo to proti všemu, co nám celý jeho život táta říkal. A ten taky najednou obrátil. Před tím Andymu všechno zakazoval, ale Amy najednou dostala všechno, na co si ukázala. A pak jsme se stěhovali a každý jsme si měli udělat pokoj podle sebe. Se mnou a Willem si táta sedl a něco nám povolil, něco nám zatrhl, většinou podle ceny. Ale s Amy? Amy dostala všechno, na co si ukázala."
"To byla jeho chyba," povzdechl si Arthur. Aithusa se na něj překvapeně otočila. "Chtěl to Amelii vynahradit, což... nebylo zrovna chytré řešení, ale pochopitelné. Ovšem s tím pokojem... to je velká věc. Měl k vám všem přistupovat stejně. Zkusím si o tom s ním promluvit, okay?"
"Vážně?" tentokrát byla Aithusa vyloženě překvapeně. "Chci říct - i tebe si omotala kolem prstu."
"Fakt? Nevšimla sis, jak jsem s ní dneska bojoval, aby si na písek nebrala princeznovské šaty?" zeptal se pobaveně Arthur. Aithusa se lehce zamračila.
"To... mě nenapadlo."
"Pochopitelně. A jenom pro pořádek - Amelie si pamatuje, jak jsi na ní byla hodná před... její změnou. A mrzí ji, že se s ní odmítáš bavit. Ten obrázek, který ti dala k narozeninám? Dělala se s ním celý den a byla to až několikátá verze toho obrázku. A musím říct, že podobné věci kreslí pořád."
"Och."
"Jo, och," odfrkl si Arthur. "Nech si to projít hlavou. Co kdybys mi teď řekla, jak se stalo, že jsi byla se ženatým mužem?"
"Nevěděla jsem, že je ženatý! Nikdy bych něco takovýho vědomě neudělala."
"Já vím, že ne. Ale vezmeme to popořadě, co ty na to? Jak ses s ním seznámila?"
Aithusa se netvářila zrovna šťastně, ale spustila.
"Byly jsme s holkama v mekáči na obědě. Bylo úplně natřískáno a my měly ještě jedno místo volné. Eric si k nám přisedl a začal se s námi bavit. Byl okouzlující, říkal, že mu je dvacet tři a že je nezávislý. Předpokládám, že i o tom věku lhal, že?"
"Je mi líto, ale není možné, aby mu nebylo přes třicet."
"Ach jo," povzdechla si a opět spustila své nohy. "Já jen... bylo to tak... osvěžující, bavit se s někým, kdo mě vážně poslouchá. Kdo si cení mých názorů a debatuje se mnou."
"A kupuje ti, co chceš."
"To taky," přiznala Aithusa se svěšenou hlavou. "Cítila jsem se tak... milovaná."
"To chceme všichni," přiznal s povzdechem Arthur. "Jen se musíš naučit, že na takové věci je třeba si počkat na toho pravého. Ne na chlapa, který by ti mohl dělat otce. Vím, že to slyšíš nerada, ale na takové věci máš ještě dost času."
"Je mi jenom čtrnáct, nevím, co dělám, bla bla bla," protočila nad ním očima.
"Víš přesně, co děláš," nesouhlasil Arthur. "Jen... to ještě nevidíš ze širší perspektivy, to je všechno," pokrčil rameny. "Asi ti vadí, že tě táta furt cpe do školy a nutí tě mít dobré výsledky a neflákat to. Ale řeknu ti tajemství - za deset let bude většina tvých kamarádek buď zaměstnaná v jednom ze zaměstnání, kterými teď pohrdáte, nebo to budou bohaté ženušky manželů, které je budou podvádět každý měsíc s jinou. Věř mi, taky jsem měl v tvém věku podobné kamarády."
"Co se s nimi stalo?"
"Většina dělá ve firmě svých otců a nesnáší svůj život. Někteří jsou na drogách. A někteří dělají podřadné práce, jako je chůva," usmál se na ni pobaveně. Aithusa se zamračila.
"Nikdy jsem si nemyslela, že jsi podřadný. Chci říct - jasně, občas mi lezeš na nervy s příkazy a zákazy, ale když o něco jde, postavíš se za nás, necháš nás dělat, co zrovna uznáme za vhodné. Mimochodem - děkuju," dodala, když vyndala ze své kapsy pepřový sprej. Arthur nad tím jen mávnul rukou.
"Nech si ho. V létě budeš mít delší večerky, a kdo ví? Třeba to pak budeš potřebovat. A možná se to tak nezdá, ale nepotřebuju na to žádnou kvalifikaci ani praxi. Je to podřadný."
"Myslela jsem, že táta říkal, že máš vysokou."
"Mám. Titul v managementu a PR. To je mi ovšem při týhle práci k ničemu, no ne?"
"Ale máš je!"
"A tvoje pointa?"
"Já nevim," povzdychla si Aithusa. "Co když mně se stane totéž? Co když si udělám nějakej... úžasnej titul a pak budu... uklízečka."
"To se nestane."
"Jak to můžeš vědět?"
"Protože tvůj otec ti pomůže."
"Jak to můžeš vědět? Ten tvůj ti nepomohl."
To si od Arthura vynutilo neveselý smích.
"Věř mi - to je něco úplně jiného. Proč se nepřidáš k Amelii? Máte co dohánět."

Aithusa nad tím protočila oči a vypadala, že to dělá nanejvýš nedobrovolně, ovšem poslechla ho a skutečně přešla k Amelii. Chvilku seděla lehce nemotorně na straně, kousek od Amelie, a jen s ní mluvila, ale netrvalo to dlouho a pomáhala jí postavit úžasný hrad z písku. Arthur se spokojeně opřel a vzhlédl k nebi. Tohle byl dobrý začátek.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama