TTaGC 17

25. ledna 2017 v 12:00 | Sandra |  Two Teenagers and a Girl-Child
Fandom: Merlin
Pár: Arthur/?
Forma: er
Varování: AU, transgender charakter

S dětmi ve větší pohodě má Arthur čas i na seznamování...




Merlin nebyl nadšený, když se objevili až na večeři. Arthur si byl jistý, že normálně by to nevadilo, ale Merlin byl stále ještě... naštvaný ohledně jejího přítele. Aithusa se snažila k tomu přistoupit jako dospělá, což Arthura více než potěšilo. Omlouvala se, přiznávala se, že nepřemýšlela čistě, ale Merlin jako by jí neslyšel. Což Arthura rozčilovalo. A to tak, že když Aithusa do očí vhrkly slzy, rozhodně vstal.
"Děti, dejte si večeři bez nás. Merline, můžu na slovíčko?"
Chvíli se zdálo, že Merlin bude protestovat, nicméně nakonec zmlkl a vydal se do patra. Arthur je zavedl k sobě do pokoje, protože v Merlinově pokoji nikdy nebyl a nepočítal s tím, že by se mu líbilo podobné narušení soukromí. Jakmile za nimi zapadly dveře, Arthur se otočil a založil si ruce na prsou. Nenamáhal se s výčitkami, jen se na něj takhle díval. Merlin to dlouho mlčky nevydržel.
"Co?" zeptal se nepříjemně. Arthur se jen zamračil, ale stále nic neříkal. "Co?! To jí mám nechat jen tak se rovnou potulovat po venku? Hned po tom, co se stalo?!"
"Tak zaprvé - Aithusa se nepotulovala po venku. Celý den byl můj nápad, můj plán a byla pod mým dozorem. Pokud mi nevěříte tak moc, tak jste mě neměl najímat. A zadruhé - pro Aithusu je to, co si prožila, dost hrozné. Byla pitomá a naivní, ale byla do něj zamilovaná a upřímně mu věřila. Celé to fiasko s ním byl pro ni dostatečný trest. A všiml jste si vůbec, jak brala vaše domlouvání, přestože je jí teprve čtrnáct? Vedla si skvěle a vy jste si toho pro samé řvaní ani nevšiml. Jestli jí chcete potrestat, udělejte to rovnou, ale nedělejte jí ze života peklo! Udělala chybu, vy jste jí za to vynadal. Teď už to nechte být."
"Ale ona se stýká se staršími muži!"
"Stýkala! A byl jen jeden. A byla zdrcená. Každý děláme chyby."
Merlinův postoj se najednou úplně změnil. Nahrbil se a svěsil ramena, povzdechl si a promnul si kořen nosu.
"Je to tak těžké, když je už neznám. Mám pocit, že s nimi netrávím žádný volný čas. Dřív jsem znal každého, kdo k nám chodil, každého z jejich přátel. Věděl jsem, na co se chystají a kdy jim pomoci. Ale teď je neznám."
"Ale to není pravda," odmávnul ho Arthur, stále ještě naštvaný, ale už se aspoň nemračil. "Znáte své děti. Proto mě tak zaráží, že se přes Aithusin... přešlap nedokážete přenést. Jistě, udělala chybu. Ale myslím, že víc než kdo jiný víte, že je inteligentní a citlivá a že si z toho vzala své poučení. Nemůžete tuhle její chybu vzít a předhazovat jí ji pokaždé, když se na to cítíte. To ji zničí."
"Ale... ale já ji to přece nechci předhazovat."
"Tak to přestaňte dělat. A mimochodem, když už jsme u toho - přestaňte Amelii rozmazlovat. Ano, udělal jste chybu. Ne, Amelie si vaše předchozí chování nezasloužila. Ale když jí teď uděláte všechno, co jí na očích vidíte, přitom Willovi i Aithuse stále něco zakazujete, nezlepšíte tím svou situaci."
Merlin očividně neměl co říct. Arthur nad tím spokojeně přikývl.
"Pojďme se najíst. Neměl jsem nic pořádného od oběda."
Arthur se opět rozešel ke dveřím, ale Merlin ho zarazil napřaženou rukou. Arthur na něj překvapeně pozvedl obočí.
"Děkuju. Já jen... jste si jistý, že v tomhle oboru nemáte vzdělání?"
"V jakém oboru?" zeptal se upřímně pobaveně Arthur. "Žití s puberťáky a jak se z nich nezbláznit?"
"Já nevim," projel si rukou roztěkaně Merlin. "Pediatrie? Pitomost. Pedagogika? Psychologie?"
"Můžu vás ujistit, že veškeré mé zkušenosti jsou čistě osobní." Většinou vycházel z toho, co si v dětství přál, aby se stalo. "Můžeme už jíst? Vážně mám hlad."
***
Když se uklidnila situace s Aithusou (alespoň tak, jak to v danou chvíli šlo, když byla pro změnu nepříjemná k Merlinovi), Arthur měl překvapivě pohodovou práci. Aithusa začala trávit víc času doma a navíc hned tu neděli přišla za Arthurem s prosbou, jestli by si o tom nemohla s někým promluvit. Když navrhl doktora Moritze, zatvářila se všelijak, ale ve čtvrtek hned po škole přišla okamžitě domů a souhlasila, že půjde s nimi.
Arthur si nebyl jistý, co si na těch setkání povídají, ale tak to bylo i s Amelií. Každopádně Aithusa se z místnosti vrátila zamyšlená a už bez řečí s nimi šla i další týden.
Arthur byl uvolněnější než kdy jindy. Neměl pracovní starosti, jako když dělal pro svého otce. Neměl ani starosti o Amelii nebo Aithusu, jako dřív. Všechno bylo dobré a mělo to být ještě lepší.
Byl zrovna s Amelií na jejich pravidelných nákupech. Amelie se vesele rozeběhla za jejími oblíbenými cereáliemi, které to ráno došly, a Arthur se rozeběhl za ní, košík při tom nechal u sýrů. Stejně byl téměř prázdný, protože sotva přišli. A když zahnul za roh, prakticky do něj vrazil.
Jako první ho zaujaly světlé, jasné oči. Ledově modré, ale jasně zářící životem a nadšením. Pak to byly tmavé, neuspořádané kudrny, které mu do těch očí spadaly. A také světlá pokožka, mírný náznak strniště a jasně růžové, ačkoliv trochu úzké rty. A Arthur ho celou tu dobu držel, protože jinak by spadl, jak do něj Arthur vrazil. A také celou tu dobu zíral.
"Och," vydechl překvapeně a narovnal se, ovšem toho kluka nepustil. Říkal mu kluk, protože to byl teprve kluk. Byl o trochu menší než Arthur, ale v tom to nebylo. Měl kulatý obličej a plné tváře a v jeho výrazu bylo něco, co prozrazovalo, že mu nemohlo být moc nad dvacet. Byl rozhodně mladší než Arthur. "Och," pronesl ještě jednou a tentokrát ho konečně pustil. Cítil, jak se mu krev hrne do tváře, ale stejně tak věděl, že ten kluk to na něm nepozná. Roky života s jeho otcem ho naučily nedát na sobě dát slabost. "Uch, pardon, já jen... Amelie!" vzpomněl si najednou a opět se rozeběhl. Protože pěknej kluk nepěknej kluk, on stále musel dohlížet na pětiletou holku.
Ovšem udělal sotva tři kroky a srazil se zase s ní. Amelie se na něj vesele usmála a zamávala mu svými lupínky před obličejem.
"Našla jsem je! Zase je přesunuly, Arthure. To není fér, proč to pořád tak mění?"
"Protože je to tah nadnárodních společností, jak vydělat co nejvíce, bez ohledu na komfort zákazníků," ozvalo se za nimi mírně pobaveně. Arthur se rychle otočil a překvapeně zamrkal na kluka před sebou. Byl to ten samý kluk, do kterého před chvílí vrazil. "Jsem Mordred, mimochodem. Jen, že ses před tím nestihl zeptat."
"Arthur," odpověděl s úsměvem Arthur. Věděl, že má okouzlující úsměv, stejně jako to, že je nepopiratelně hezký. O to víc teď, když opět začal chodit do posilovny. Uměl se oblíkat, a když chtěl, dokázal být velmi okouzlující. A on nechtěl už tak dlouho. Teprve poté se zadíval do jeho košíku. "Pěkný nákup," zašklebil se. V košíku v Mordredově ruce bylo pár těstovin, několik čínských polívek a několik plechovek piva. "Student?"
"Dokončuju druhý semestr," vesele se usmál Mordred. Takže sotva dvacet. "Informační technologie. Vím, zní to nudně, ale tak trochu si tam hrajem s robotama a vážně to stojí za to."
"Okay, věřím ti, ale nerozumím tomu. I s naším kávovarem se občas pohádám."
"To je pravda," ozvala se vesele Amelie, na kterou Arthur docela zapomněl. "Na ráno mu to musel nastavit Will."
To Mordreda zarazilo.
"Will?" povytáhl lehce obočí.
"Její bratr," dodal rychle Arthur a přitiskl si Amelii rychle k sobě. "Starší bratr. Hlídám je. Chůva. O něco méně než student... technologií. Na druhou stranu mi to vydělává dost na pořádné jídlo."
Mordred se na něj jen usmál. Měl moc pěkný úsměv. Rovné, bílé zuby a moc pěkné, růžové rty. Byl to perfektní úsměv, téměř jako z plakátu.
"Takže... jste přišli jen pro cereálie?"
"Ne, my... sakra," tentokrát to řekl spíše unaveně, než co jiného. Jednoduše si promnul kořen nosu a unaveně si povzdychl. "Přísahám, že tohle se mi normálně neděje. Jsem zodpovědný a starost o děti beru vážně. Jen... některé dny jsou těžší než ostatní."
"To chápu. Je to trochu jako studentský život, že? Celej semestr je v pohodě a sranda a všechno... a pak přijde zkouškový, ty skoro nespíš a nervy máš na dranc."
"Jo, něco takovýho," odpověděl Arthur zaraženě. Takhle o tom ještě nepřemýšlel. "Nicméně... náš koš je támhle. Jdeš s námi?"
A tak se potkali.
Amelie byla zrovna ten den nezvykle hodná, takže Arthur si mohl s Mordredem povídat jen s pár letmými přerušeními.
Domluvili se na rande. Ne ten den, protože Mordred musel dodělat něco do školy a Arthur nemohl Merlinovi prostě jen oznámit, že odchází. Ne ve všední den. Domluvili se na pátek, takže Arthur byl volný k čemukoliv, k čemu by případně mohlo dojít. Mordred přece jen byl vysokoškolák.
Merlin se tvářil překvapeně, když mu o tom Arthur večer říkal. Ten si to nechal až na dobu, kdy byly všechny děti ve svých pokojích.
"Rande?" zamrkal na něj překvapeně Merlin.
"Jo," odpověděl lehce pobaveně Arthur. "Víte - ta věc, na kterou chodí dva lidé, kteří se k sobě cítí být navzájem přitahováni...?"
"Jistě," zmlkl Merlin poněkud dotčeně. "Samozřejmě, já jen... už jsem dlouho na žádném nebyl, ale... pochopitelně. Samozřejmě. Jen jděte."
Pak si zamumlal něco k sobě (něco, co podezřele znělo jako "Aspoň jeden z nás.") a Arthur se to rozhodl více neřešit. Měl rande! Něco takového neměl od prvního ročníku na sixth form collage, kdy si na rande s jednou moc milou dívkou uvědomil, že tohle nebude fungovat. Následně to vždycky byly jen rychlovky zařízené tak, aby o nich Uther nevěděl. Když měl štěstí, zvládl dvě za půl roku. Když ne, téměř rok nic nebylo. Tak to prostě chodilo. Ale teď měl naději na vztah.
Merlin tak nadšený nebyl. Ani nevěděl, proč ho tato malá situace tak rozhodila. Možná to bylo proto, že on sám na rande nebyl už celé roky. Ne od Lindy. A ne dlouho před tím, než čekali Amelii. Prostě je nikdy nenapadlo odložit děti a sami si spolu někam vyrazit.
Ne že by chtěl odložit děti, to vůbec ne. Miloval je, přes všechny potíže, které mu čas od času způsobovaly. Ale když teď viděl Arthura, jak je vyloženě nadšený...

Ne, že by Arthur poskakoval na místě nebo něco podobného, co občas předváděla Aithusa. Nechoval se nijak rozdílně, jen vypadal... spokojeně. Nějakým způsobem spokojeněji, než ho viděl kdy před tím. Téměř by řekl, že září, ale to nebylo ono. Ačkoliv možná bylo. Linda vypadala velmi podobně při svém těhotenství, když zrovna nebyla v záchvatu hormonů nebo nezvracela.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama