TTaGC 18

27. ledna 2017 v 12:00 | Sandra |  Two Teenagers and a Girl-Child
Fandom: Merlin
Pár: Arthur/Mordred, okrajově Gwen/Lancelot
Forma: er
Varování: AU, transgender charakter

Merlin tak nadšený nebyl. Ani nevěděl, proč ho tato malá situace tak rozhodila. Možná to bylo proto, že on sám na rande nebyl už celé roky. Ne od Lindy. A ne dlouho před tím, než čekali Amelii. Prostě je nikdy nenapadlo odložit děti a sami si spolu někam vyrazit.
Ne že by chtěl odložit děti, to vůbec ne. Miloval je, přes všechny potíže, které mu čas od času způsobovaly. Ale když teď viděl Arthura, jak je vyloženě nadšený...

Ne, že by Arthur poskakoval na místě nebo něco podobného, co občas předváděla Aithusa. Nechoval se nijak rozdílně, jen vypadal... spokojeně. Nějakým způsobem spokojeněji, než ho viděl kdy před tím. Téměř by řekl, že září, ale to nebylo ono. Ačkoliv možná bylo. Linda vypadala velmi podobně při svém těhotenství, když zrovna nebyla v záchvatu hormonů nebo nezvracela.




Navíc teď byl rozptýlený a všímali si toho i jeho spolupracovníci.
"Snad nejsi zamilovanej," odfrkl si nevesele Gwain v pátek dopoledne. "Protože jestli dva z nás tří hodlají být zamilovaní blázni, můžeme tenhle byznys rovnou nechat plavat."
"Hej!" ozval se dotčeně Lancelot. Merlina to téměř přimělo ke smíchu. Konec konců - jejich zamilovaný přítel skutečně posledních několik minut koukal z okna. Jelikož ale věděl, že někdo si mezi nimi musí udržet čistou hlavu, udržel se.
"Nic takového. Omlouvám se, Gwaine. Co jsi to říkal?"
Přesto pro něj bylo, z nějakého důvodu, překvapení, když v pátek přišel domů a Arthur byl právě na odchodu.
"Tak naposledy, Aithuso - jak vypadám?" říkal zrovna v obýváku, zatímco Aithusa se vesele smála. Merlin si nedokázal pomoct a při té otázce musel sám zkontrolovat, jak vypadá.
Byl oblečený líp, než normálně. Po bytě obvykle chodil v teplákách a pohodlně vypadajícím triku, pokud i to triko nevynechal. Když náhodou šel ven, měl na sobě volné, obnošeně a očividně pohodlné džíny. Ale ne tentokrát. Jeho džíny byly tmavé a seděly mu perfektně - k jeho pozadí přilínaly jako druhá kůže, což... Merlin jednoznačně nesledoval. Jeho triko, světle modré s véčkovým výstřihem, mu sedělo prakticky stejně perfektně a zvýrazňovalo jeho oči. A to všechno doplnila slabá mikina na zapínání, tmavě modré barvy. Na nohou měl černé tenisky a na obličeji úsměv. Vypadal skvěle. Skoro jako zlaté dítě svého otce. Ale od těch dob mu zmizely kruhy pod očima i jeho očividně umělý úsměv.
"Přestaň s tím!" napomenula ho Aithusa, když si začal stahovat mikinu. Takže si ho zatím ani jeden nevšiml. "Vypadáš perfektně. Pokud tě tvé rande nebude takhle chtít, nebude chtít nikoho, vážně. Jdi už, jdeš pozdě."
"Vážně můžete jít," vložil se do toho i Merlin. Arthur sebou trhl, ale úsměv mu z tváře nezmizel.
"Vy už jste tady? Paráda. Vážně jdu pozdě. Aithuso, s tím zeměpisem popros o pomoc Willa, jsem si jistý, že ti poradí spíš než já. Amelie, princezno, dnešní příběh jsem ti nahrál tady na CD," podal jí doma vytvořenou nahrávku. "Ale pustíš si ji až před spaním, dobrá? Aithusa na to dohlídne. A ty!" zabodl svůj prst do vzduchu před Aithusou. "Spoléhám na tebe."
"Mám to u tebe."
"Pochopitelně. Buďte hodné, nezlobte tátu a Willa zlobte jen přiměřeně. A držte mi palce."
"Jako bys to potřeboval," odmávla ho Aithusa. Arthur se jen zasmál, než Amelii políbil na temeno, mávl na Merlina a zmizel ve dveřích. Ten si nad tím jen povzdechl.
"Doufám, že mu ta holka bude stát za to," zabručel si pro sebe, když si povoloval kravatu. Ovšem nejspíš to neřekl dost potichu, protože Aithusa se zasmála.
"Jde na rande s klukem. Mordredem. Potkali se v supermarketu v úterý. Mimochodem, Gwen vzkazuje, že v pondělí nemůže, protože má nějaký setkání s rodiči či co."
Merlin jen cosi zamumlal, než se otočil a rozešel se do svého pokoje, do sprchy a převléknout se.
Z nějakého důvodu nemohl přestat myslet na Arthurovo rande. Co to bylo za chlapa a proč Aithusa říkala, že to je kluk? Co když jim Arthura odvede? Podobnou chůvu Merlin nenajde. A co když tenhle kluk byl vážně jenom kluk a chtěl Arthura zneužít? A proč, sakra, se i tohohle Merlin bojí? Nic mu do toho nebylo, šlo o Arthurův osobní život.
S nedobrovolným zasténáním lehce praštil hlavou do stěny, zatímco na něj padala teplá voda. Arthur byl idiot. Uměl to skvěle s dětmi, ale byl namyšlený, rád se hádal a skoro nikdy Merlina neposlouchal. Což by měl. Protože Merlin byl jeho šéf. To, že Arthur měl většinou pravdu, bylo vedlejší.
A Merlin se do toho jen víc a víc zamotával.
***
Mordred byl oblečený téměř stejně jako Arthur - úzké, temné kalhoty s černou hoodie mikinou. Vypadal skvěle, alespoň co se Arthurova mínění týče.
"Nedaleko je jedna jídelna, kam rádi s klukama chodíme. Teda... pokud ti nevadí jídelna," zatvářil se najednou nejistě. "Asi jsi zvyklý na něco jiného."
Arthur se jen rozesmál. Vlastně mu byly jídelny mnohem příjemnější, než jakékoliv restaurace, kam ho otec kdy zatáhl. Možná i proto s Morganou mnohem raději jedli doma než v nějaké luxusní restauraci, na kterou vždycky měli. No, do doby, kdy ho jejich milující otec vyhodil.
Ani ho nenapadlo zpochybňovat důvod, proč by o něčem takovém Mordred věděl.
To rande bylo příjemné a více než... uspokojivé. Arthur měl pravdu v tom, že Mordred měl, jakožto osamělý vysokoškolák, jasnou představu o jejich rande.
V jídelně se zdrželi jen tak dlouho, aby snědli své večeře a řekli si něco málo o sobě. Arthur prozradil více méně jen to, že má sestru a že zbožňuje děti, které právě hlídá. Mordred nejvíc mluvil o své práci ve škole - pomáhal ve výzkumu technologií, hlavně co se týče lékařství. Fascinovalo ho sci-fi, zejména androidi a jejich propojení s lidmi - kyborzi. A právě to studoval. A byl absolutně nadšený, když vyprávěl o nejnovější verzi protézy, která byla nedávno komusi operována. Arthur nerozuměl půlce toho, o čem mluvil, ale Mordred byl tím tak nadšený a mluvil s takovým zaujetím, že to tak nechal být.
Arthur zaplatil (nebyl si sice jistý, kdo přesně pozval koho, ale stále byl dobře vychovaný a věděl, že platit by měl ten, kdo na to skutečně má) a společně se vydali zpátky do Mordredova bytu. Drželi se statečně, dokud nečekali na metro zbytečně dlouhou dobu (sedm minut - co to je?!) a Mordred se na Arthura natiskl a jednoduše odmítl přestat ho líbat. Ne, že by si Arthur stěžoval.
Arthur neměl nic jako sex už půl roku, takže menší... maraton byl více než příjemná změna. Nemluvě o tom, že pro jednou nemusel nikoho vyhazovat ze své postele nebo naopak do té své zase spěchat. Teď se mohl prostě jen rozvalit, přitáhnout si k sobě ochotného Mordreda a usnout.
Když se vzbudil, byl v posteli sám. Což nebylo nijak neobvyklé - předpokládal, že jako student před zkouškami měl Mordred spoustu práce. Takže si jen natáhl trenky a šel ho hledat. Jaké bylo jeho překvapení, když v kuchyni kromě Mordreda (který jedl cereálie ne nepodobné těm, které si oblíbila Amelie) seděla ještě nějaká dívka, ještě o něco menší než Mordred, se ženskými tvary, tmavýma očima, veselým úsměvem a dlouhými, kudrnatými vlasy, a vysoký kluk, se špinavě blonďatými vlasy, zelenýma očima a rukou kolem dívčina pasu. Všichni byli oblečení, ačkoliv většinou v příliš velkých trikách, takže se Arthur cítil lehce nemístně. A staře. Možná. Trošku.
"Arthure," usmál se na něj vesele Mordred. "Cereálie?" nabídl mu svou misku Mordred. "Kara a John, mimochodem."
"Vy... jste tu byli... celou dobu?"
"Přišli jsme v průběhu," pokrčil rameny... John.
"Muselo to stát za to," culila se Kara, až se jí dělaly ďolíčky ve tvářích. "Mordred při tom takhle nevyváděl už věky."
Zatímco Mordred se jen spokojeně pousmál, Arthur zrudl. Tentokrát skutečně zrudl a byl si jistý, že to může kdokoliv vidět. John se jen vesele zasmál, vzal lžičku z Kařiny ruky a sám si nabral cereálie.
"Taže... chůva?" vypadlo nakonec z Johna zdánlivě nezúčastněně. "Čekal bych, že Pendragon se k něčemu podobnému nesníží."
"Johne!" sykla na něj Kara, ale i ona se tvářila zvědavě. Arthur se lehce zamračil.
"Nejsem Pendragon. Ne podle mého otce. Jediné, co máme společného, je příjmení, a i to by nejraději změnil, kdyby mohl a bylo to legální udělat bez mého vědomí i po dovršení osmnácti. I já bych to udělal, kdybych měl příjmení, které bych si mohl vzít místo toho. Takhle jsem seknutý s Pendragonem. Máte něco jiného než přeslazené cereálie?"
"Měl by tam být toastový chleba... snad," pokrčil rameny Mordred. "Jak dlouho se chceš zdržet? Nic proti, ale myslel jsem, že bych se dneska stavil v laborkách."
"Um... jasně, najim se a půjdu." Aspoň se tak jako tak staví v posilovně. Mordred se na něj kouzelně usmál a prakticky se na něj vrhl. Očividně mu vůbec nevadilo, že jeho spolubydlící jsou ve stejné místnosti.
Arthur se najedl (suché topinky a kafe - alespoň toho měli v bytě dostatek), oblíkl, vyměnil si s Mordredem číslo a zamířil domů. Tam se ovšem jen sotva usmál na Aithusu, objal Amelii, vzal své věci a zamířil do posilovny.

Tentokrát se zdržel déle, než kdy před tím. K obědu si koupil dvě tyčinky a pokračoval dál. Původně chtěl místo do posilovny k Morganě, ale následně mu došlo, že ta je i s Leonem na svém narozeninovém dárku - v lázních. Zajel svou obvyklou rutinu, a pak znova, a když zjistil, že má ještě čas, tak ještě jednou. Když konečně skončil, byl zpocenější než kdy jindy, bolely ho snad všechny svaly v těle a na mobilu na něj čekala zpráva od Mordreda. A přestože celé odpoledne měl o jejich rande pochyby, po jednoduché zprávě ("Kara s Johnem chtěj koukat na Mean Girls - jak pitomé to je?!") se opět začal usmívat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama